Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 1340/2019

25 Cdo 1340/2019-432

USNESENÍ

a) H. V.

, narozená XY,

b) M. V.

, narozený XY, oba bytem XY, zastoupeni JUDr. Vlastou Němcovou, advokátkou se sídlem Nádražní 2369/10, Blansko, proti žalované:

K. V.

, IČO XY, advokátka se sídlem XY, za účasti:

Generali Pojišťovna a. s.

, IČO 61859869, se sídlem Bělehradská 132, Praha 2, jako vedlejší účastník na straně žalované, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 6. 2018, č. j. -331, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 13. 6. 2018, č. j. -331, byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Blansku ze dne 21. 11. 2017, č. j. -258, jímž byla zamítnuta žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci b) 1.420.000 Kč s příslušenstvím, žalobkyni a) 139.696 Kč s příslušenstvím, a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že v činnosti žalované advokátky při zastupování žalobkyně a) nebyla shledána žádná pochybení, která by vedla ke vzniku škody, a ostatní tvrzená pochybení by rovněž nemohla být v příčinné souvislosti se vznikem tvrzené škody.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci – zastoupeni advokátem – dovolání. Vedle rekapitulace průběhu řízení v něm namítají, že soudy zanedbaly svoji poučovací povinnost, především ohledně práva dovolatelů na právní pomoc, jež je nezbytným předpokladem garance přístupu k soudu, včetně práva na účinnou právní obranu, vedoucí k naplnění principu rovnosti účastníků řízení. Z podání žalobců bylo zřejmé, že se v problematice práva a především procesních předpisů ne zcela orientují, přesto se soudy otázkou ustanovení zástupce dovolatelům nezabývaly. Postupem soudů tak dle dovolatelů došlo k porušení jejich práva na spravedlivý proces. Dovolací soud je dle nich přitom povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozím řízení porušena základní práva dovolatelů. Navrhli proto, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že považuje nárok žalobců za bezpředmětný a plně se ztotožnila s rozsudky soudu prvního stupně a odvolacího soudu. Uvedla, že soud nemůže nikoho nutit, aby si vzal právního zástupce pro řízení, přičemž žalobcům se dostalo od soudů řádného poučení. Navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl, případně odmítl.

Podle , , (dále jen „ “), v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle , je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné a v čem konkrétně naplnění předpokladů přípustnosti spočívá, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části, ani pouhý odkaz na toto ustanovení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , publikované pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2013, sp. zn. , nebo ze dne 17. 12. 2015, sp. zn. ).

Výše uvedený požadavek však dovolatelé nesplnili, neboť z obsahu dovolání není zřejmé, který z předpokladů přípustnosti dovolání uplatňují. Neuvádějí žádnou alternativu přípustnosti dovolání uvedenou v a nevymezují ani konkrétní otázku hmotného či procesního práva, na jejímž řešení spočívá rozhodnutí odvolacího soudu. Namítají pouze vady řízení v podobě údajného zanedbání poučovací povinnosti soudů, především ohledně práva dovolatelů na právní pomoc. K vadám řízení ve smyslu přitom může dovolací soud přihlédnout, pouze je-li dovolání přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. , nebo ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. ), což není tento případ.

Je pravdou, že podle nálezu Ústavního soudu ze dne 14. 6. 2016, sp. zn. , Nejvyšší soud posuzuje, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele, přičemž každá důvodná námitka porušení ústavních práv je podkladem pro zrušení napadeného rozhodnutí v řízení o dovolání, nicméně nemůže tak činit tehdy, jestliže dovolání trpí vadou v důsledku absence jedné z jeho obligatorních náležitostí. V nálezem judikované věci bylo zásadní, že dovolatel v doplnění dovolání odkázal i na judikaturu Nejvyššího soudu, se kterou měl být postup krajského soudu v rozporu, čímž zcela splnil svou povinnost podle O takový případ se však v pojednávané věci nejedná. Ústavní soud potvrdil v usnesení pléna ze dne 12. 3. 2019, sp. zn. , že věcné posouzení dovolání spočívající v právním posouzení věci dovolatele je podmíněno nejen tvrzením, že odvolací soud dospěl ve věci k nesprávnému právnímu posouzení, ale též vymezením vztahu tohoto právního posouzení ke stávající rozhodovací praxi dovolacího soudu. Právě od tohoto vztahu se pak odvíjí, jakým způsobem bude dovolání posuzováno, přičemž dovolání musí obsahovat obligatorní náležitost spočívající ve vymezení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladu jeho přípustnosti. Jinak se možnost přezkumu správnosti napadeného rozhodnutí, včetně jeho ústavní konformity, dovolacímu soudu neotevírá.

Jelikož dovolání – ani při posouzení z obsahového hlediska – neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel konkrétně spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti a uvedené nedostatky nebyly v zákonné dovolací lhůtě odstraněny ( věta první ), trpí dovolání vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat. Z ustanovení přitom vyplývá, že soud dovolatele, povinně zastoupeného advokátem, k odstranění vad dovolání nevyzývá (srov. již zmíněné usnesení pléna Ústavního soudu sp. zn. ). Nejvyšší soud proto dovolání podle odmítl. Učinil tak usnesením předsedy senátu, jak mu to výslovně umožňuje

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 3. 6. 2019

JUDr. Robert Waltr

předseda senátu