Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tdo 714/2019

-3075

USNESENÍ

L. S.

Podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání poškozené L. S.

odmítá

.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 26. 9. 2018, č. j. -3013, byl obviněný R. T., nar. XY v XY, bytem XY, okres Chrudim, uznán vinným v bodě I) zločinem neoprávněného podnikání podle § 251 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a v bodě II) přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku a odsouzen podle § 251 odst. 3, § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na třicet šest měsíců, jehož výkon byl podle § 84, § 85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu šedesáti měsíců a zároveň byl nad obviněným vysloven dohled. Podle § 85 odst. 2 tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo, aby během zkušební doby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil a podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti, a to podnikání na základě živnostenského zákona a výkonu funkce statutárního orgánu u podnikající právnické osoby na šedesát měsíců. Podle § 228 odst. 1, § 229 odst. 1, 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.

Proti rozsudku soudu prvního stupně podali poškození L. S. a J. M. odvolání, která Krajský soud v Praze usnesením ze dne 27. 2. 2019, č. j. -3051, podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti usnesení soudu druhého stupně podala poškozená L. S. dovolání, které opřela o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Dovoláním se domáhala ve vztahu k ní zrušení usnesení odvolacího soudu v zamítavém výroku a rovněž zrušení rozsudku soudu prvního stupně ve výroku o náhradě škody, a aby Nejvyšší soud sám rozhodl tak, že jí byla způsobena škoda ve výši 850 000 Kč a aby obviněnému uložil podle § 228 odst. 1 tr. ř. nahradit jí tuto částku.

Nejvyšší soud především zkoumal, zda je poškozená osobou, jíž zákon přiznává postavení tzv. oprávněné osoby, tj. subjektu, který může podat dovolání. Z ustanovení § 265d tř. ř. vyplývá, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek proti pravomocnému rozhodnutí soudu ve věci samé je k dispozici pouze dvěma stranám trestního řízení, a to podle § 265d odst. 1 písm. a) tr. ř. nejvyššímu státnímu zástupci na návrh krajského nebo vrchního státního zástupce anebo i bez takového návrhu pro nesprávnost kteréhokoli výroku rozhodnutí soudu, a to ve prospěch i v neprospěch obviněného a podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. obviněnému prostřednictvím obhájce, a to pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Je přitom namístě zdůraznit, že tento výčet subjektů, které mohou dovolání k Nejvyššímu soudu podat, je výčtem taxativním. Poškozená tak není osobou oprávněnou k podání dovolání, a proto její dovolání směřující proti některému z rozhodnutí, proti němuž je dovolání podle § 265a odst. 1, 2 tr. ř. přípustné, je nutno odmítnout jako dovolání podané osobou neoprávněnou ve smyslu § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2005, sp. zn. ).

Obiter dictum je k námitce poškozené stran nesprávného poučení o opravných prostředcích namístě doplnit, že poučení v usnesení odvolacího soudu je sice stručné, avšak zcela správné, protože jak bylo uvedeno výše, poškozeným nepřísluší právo podat dovolání a odvolací soud rozhodoval pouze o odvoláních poškozených, tudíž nebylo nutné rozvádět poučení i v rozsahu týkajícím se např. práv obviněného. Nejvyšší soud proto neshledal v tomto směru žádných pochybení.

Nejvyšší soud proto bez věcného přezkoumání rozhodnutí dovolání poškozené podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. odmítl, neboť je poškozená v postavení osoby, jíž zákon oprávnění podat tento mimořádný opravný prostředek nepřiznává.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. 6. 2019

JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.

předseda senátu