Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 542/2019

-311

USNESENÍ

J. Z.

V. P.

, bytem XY, zastoupenému JUDr. Miroslavou Fialovou, advokátkou se sídlem Liberec, Jánská 864/4, o neoprávněnost výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 4. dubna 2018, č. j. -288, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se domáhal, aby soud rozhodl o

„neoprávněnosti a tudíž neplatnosti“

výpovědi žalovaného ze dne 6. června 2015 (dále jen „Výpověď“) z nájmu tam označeného bytu.

Žalobu odůvodnil tvrzením, že Výpověď, kterou mu žalovaný dal s odkazem na ustanovení , , v tehdy účinném znění (dále jen „o. z.“), je neoprávněná, neboť v ní nekonkretizoval bratra, v jehož prospěch nájem bytu vypověděl, a proto je neplatná.

Okresní soud v Liberci (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 20. ledna 2016, č. j. -173, určil, že Výpověď je neoprávněná (výrok I.), žalobu na určení neplatnosti Výpovědi zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok III.).

K odvolání obou účastníků Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci jako soud odvolací usnesením ze dne 17. října 2016, č. j. -240, citovaný rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

V dalším řízení soud prvního stupně rozsudkem ze dne 22. března 2017, č. j. -268, rozhodl, že Výpověď

není dána po právu (výrok I.); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok II.).

K odvolání žalovaného odvolací soud rozsudkem ze dne 4. dubna 2018, č. j. -288, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků (výrok II.).

Na zjištěném skutkovém základě shodně se soudem prvního stupně dovodil, že Výpověď je neplatná, neboť žalovaný v ní dostatečně určitým způsobem neidentifikoval bratra, v jehož prospěch nájem bytu vypověděl. Za této situace – na rozdíl od soudu prvního stupně – se již nezabýval naplněností uplatněného výpovědního důvodu podle § 2288 odst. 2 písm. b/ o. z.

Dovolání žalovaného (dovolatele) proti rozsudku odvolacího soudu, k němuž se žalobce prostřednictvím svého obecného zmocněnce písemně vyjádřil, není z posléze uvedených důvodů přípustné podle (, , ve znění po novele provedené – dále opět jen „“).

Především nelze přehlédnout, že vedle způsobilého dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci ( a 3 ) dovolatel v dovolání uplatnil rovněž nezpůsobilý důvod, jehož prostřednictvím namítl tam specifikované vady řízení. K vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jakož i k vadám uvedeným v , a b/ a , však dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné ( věta druhá ); samy o sobě takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání nezakládají. Ve vztahu k namítané vadě řízení, která měla spočívat v tom, že v napadeném rozhodnutí se odvolací soud odchýlil od svého právního názoru vysloveného v předchozím zrušujícím rozhodnutí, lze nad rámec uvedeného – jen pro úplnost – dodat, že z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává, že odvolací soud může změnit svůj závazný právní názor, který vyslovil v předchozím odvolacím řízení ve věci, dospěje-li k závěru o jeho nesprávnosti (srov. rozsudky Nejvyššího soudu z 19. června 2003, sp. zn. , uveřejněný pod C 2012 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, z 24. října 2007, sp. zn. , uveřejněný pod č. 80/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či z 9. srpna 2016, sp. zn. ).

Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se ustálila v názoru, že žaloba podle o. z. se obsahově liší od žaloby na určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, která byla upravena v ustanovení , , ve znění účinném do 31. prosince 2013 (dále jen „obč. zák.“). Na rozdíl od této žaloby zde nejde o žalobu na určení. Nájemce se v řízení podle o. z. domáhá přezkoumání, zda je výpověď oprávněná, tedy „zkontrolování oprávněnosti (správnosti) výpovědi“. Soud se tak zabývá naplněností uplatněného výpovědního důvodu, zjistí-li, že výpovědní důvod nebyl dán, rozhodne, že výpověď je neoprávněná. S ohledem na účel a smysl ustanovení o. z. a následky, které výpověď z nájmu bytu pro nájemce má, je třeba přezkum oprávněnosti výpovědi podle tohoto ustanovení chápat v širším smyslu. Neoprávněná proto bude i neplatná či zdánlivá výpověď (bez ohledu na naplněnost výpovědního důvodu). Zjistí-li proto soud v řízení, že je výpověď z nějakého důvodu neplatná (absolutně, relativně) či zdánlivá, rovněž žalobě nájemce vyhoví, neboť ani taková výpověď nebyla dána „po právu“, tedy v souladu se zákonem (srov. rozsudky Nejvyššího soudu z 18. ledna 2017, sp. zn. , uveřejněný pod č. 75/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či z 25. září 2018, sp. zn. ).

V projednávaném případě z žaloby a jejího upřesnění v průběhu nalézacího řízení (viz protokol o jednání před soudem prvního stupně ze dne 1. března 2017) jednoznačně vyplývá, že žalobce se domáhal přezkoumání oprávněnosti Výpovědi ve smyslu ustanovení § 2290 o. z., byť žalobní petit zejména v počátcích řízení zněl na určení její

„neoprávněnosti a tudíž neplatnosti“

; on sám pak uznal, že formulace žalobního petitu mohla být zpočátku nejasná. Žalobě na určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu bytu pak soud vyhoví i v případě, je-li výpověď neplatná či zdánlivá, a to především s ohledem na závažné následky, které výpověď z nájmu bytu pro nájemce má. Z toho současně vyplývá, že v řízení podle § 2290 o. z. nájemci nic nebrání v tom, aby se neoprávněnosti výpovědi domáhal (toliko) s odkazem na její neplatnost či zdánlivost (což ostatně učinil také žalobce), neboť ani taková výpověď není po právu; je-li pak konkrétní výpověď neplatná či zdánlivá, je bez dalšího neoprávněná a je – logicky vzato – vyloučeno uvažovat o naplněnosti uplatněného výpovědního důvodu. Nelze se tedy ztotožnit s názorem, že dovolává-li se žalobce toliko neplatnosti či zdánlivosti výpovědi z nájmu bytu, nejde o žalobu podle § 2290 o. z., a proto musí prokazovat naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Takový výklad by vedl k nepřípustnému omezení ochrany nájemce jakožto slabší smluvní strany nájemního vztahu, což však zákonodárce – s přihlédnutím ke smyslu a účelu daného ustanovení – nesporně nezamýšlel. Ostatně má-li soud pochybnosti, zda se žalobce skutečně domáhá určení neoprávněnosti výpovědi ve smyslu § 2290 o. z., je povinen (jak to učinily i soudy v dané věci) tento nedostatek za součinnosti žalobce odstranit. Konečně zbývá dodat, že shora naznačený postup nájemci nikterak nebrání, aby se neplatnosti výpovědi dovolával i v jiném řízení za situace, kdy řízení podle § 2290 o. z. nebude vůbec zahájeno, resp. důvody neplatnosti (zdánlivosti) výpovědi v něm nevyjdou najevo. O takový případ však v projednávané věci nepochybně nejde.

Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud neshledal dovolání přípustným podle , a proto je podle odmítl – se souhlasem všech členů senátu ( ) – pro nepřípustnost.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, , a a o skutečnost, že žalobci nevznikly v dovolacím řízení účelně vynaložené náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti dovolateli právo. Náklady spojené s vyjádřením k dovolání sepsaným jeho obecným zmocněncem nelze za účelné považovat, neboť citované vyjádření (omezující se na dvě věty) se minulo důvody, pro které bylo dovolání odmítnuto, a bylo proto bezvýznamné pro rozhodnutí o dovolání.

Poučení:Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 5. 6. 2019

JUDr. Miroslav Ferák

předseda senátu