Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 ICdo 51/2019-84

KSOS 37 INS XY22 ICm XY29 ICdo 51/2019-84

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců Mgr. Rostislava Krhuta a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka V. K., narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. XY, o žalobě pro zmatečnost podané dlužníkem proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. května 2017, č. j. XY, 3 VSOL XY, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 22 ICm XY, o návrhu dlužníka na vyloučení soudců Vrchního soudu v Olomouci, takto:

Odůvodnění:

Usnesením ze dne 1. února 2019, č. j. 22 ICm XY, Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) zamítl žalobu pro zmatečnost podanou dlužníkem proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. května 2017, č. j. XY, 3 VSOL XY. Šlo přitom v pořadí o druhé rozhodnutí insolvenčního soudu, když jeho předchozí usnesení ze dne 9. října 2017, č. j. 22 ICm XY (jímž rozhodl o zamítnutí žaloby pro zmatečnost), Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 10. října 2018, č. j. 22 ICm XY, 11 VSOL XY ( XY), zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Proti usnesení insolvenčního soudu ze dne 1. února 2019 podal dlužník odvolání (č. l. 71-73), které je vedeno u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. 22 ICm XY, 11 VSOL XY ( XY), v němž (mimo jiné) vznesl námitku podjatosti soudkyně insolvenčního soudu P. K. P. (jež ve věci rozhodovala v prvním stupni) a soudkyň Vrchního soudu v Olomouci působících v soudním oddělení (senátu) 11 VSOL. Pochybnosti o nepodjatosti členů označeného senátu spatřuje dlužník v tom, že již ve svém předchozím kasačním rozhodnutí „předurčil“, jak má insolvenční soud rozhodnout a je tak i jeho vinou, že rozhodnutí insolvenčního soudu ze dne 1. února 2019 je „v příkrém rozporu se zněním a výkladem zákona“, když „de facto bylo ve věci jeho návrhu rozhodováno jednoinstančně“.

K námitce podjatosti soudců Vrchního soudu v Olomouci se vyjádřily soudkyně soudního oddělení 11 VSOL (JUDr. Karla Trávníčková, JUDr. Anna Hradilová a JUDr. Táňa Šimečková), jemuž byla shora označená věc podle rozvrhu práce přidělena k vyřízení. Přitom shodně uvedly, že jim není známa žádná skutečnost, která by odůvodňovala pochybnost o jejich nepodjatosti. K projednávané věci ani k účastníkům řízení nemají žádný vztah a dlužníka znají jen z úřední činnosti v souvislosti s rozhodováním o jeho odvoláních.

Podle ustanovení , (dále jen „ “), jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odstavec 1). U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání (odstavec 2). Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali (odstavec 3). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odstavec 4).

Nejvyšší soud úvodem poznamenává, že posuzoval předpoklady pro vyloučení soudců a rozhodl o námitce podjatosti pouze ve vztahu k těm soudcům, u nichž přichází v úvahu, že budou věc podle rozvrhu práce v odvolacím řízení projednávat a rozhodovat.

Rozhodnutí o vyloučení soudce podle ustanovení představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci ( d); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.

Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2012, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský.

V intencích výše vymezených kritérií pak Nejvyšší soud uzavírá, že žádné z tvrzení dlužníka popsaných shora nevypovídá (poměřováno ustanovením ) o jakémkoli „důvodu“ pochybovat o nepodjatosti označených soudkyň Vrchního soudu v Olomouci. „Důvod“ pochybovat o nepodjatosti soudce ve smyslu výše uvedeného je dán, je-li zde objektivní skutečnost (nikoli pouhá domněnka nebo pouhé difamující tvrzení), která, poměřeno „věcí“, „osobami účastníků“ nebo „osobami jejich zástupců“, vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce. Srov. též nález Ústavního soudu ze dne 3. července 2001, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 98/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu a důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2014, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 20/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

V posuzovaném případě nebyly zjištěny (z obsahu spisu se nepodávají) žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti označených soudkyň, které nemají – jak vyplývá z jejich vyjádření – k věci ani k účastníkům žádný z hlediska ustanovení významný vztah, který by mohl představovat důvod k jejich vyloučení z projednávání a rozhodnutí předmětné věci.

Dovozuje-li dlužník podjatost jmenovaných soudkyň z toho, jak rozhodly v předchozím (kasačním) rozhodnutí v projednávané věci, potom zjevně přehlíží, že podle ustanovení důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

Nejvyšší soud proto rozhodl, že ve výroku uvedené soudkyně Vrchního soudu v Olomouci nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodování označené věci ( ). Protože nebylo prováděno dokazování, rozhodl nadřízený soud o námitce podjatosti, aniž nařizoval jednání ( věta druhá ).

Poučení:Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi, insolvenční správkyni, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 5. 2019

JUDr. Jiří Zavázal předseda senátu