Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 1345/2019

23 Cdo 1345/2019-123

USNESENÍ

P. K.,

České republice – Ministerstvu zdravotnictví

, se sídlem v Praze 2, Palackého náměstí 375/4, PSČ 128 00, IČO 00024341, o zaplacení částky 3 092 143 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. října 2018, č. j. -101, takto:

I. Dovolání žalované se odmítá.

II. Žalovaná

je povinna

zaplatit žalobci částku 25 410 Kč na náhradě nákladů dovolacího řízení k rukám právního zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Stručné odůvodnění:

( )

Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 15. listopadu 2017, č. j. -71, uložil žalované zaplatit v záhlaví uvedenou částku s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení.

K odvolání žalované Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 17. října 2018, č. j. -101, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Žalovaná rozsudek odvolacího soudu napadla včasně podaným dovoláním, které ovšem není přípustné, neboť právní otázka formulovaná dovolatelkou nezaloží přípustnost dovolání z toho důvodu, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu na jejím řešení nespočívá ( ).

Dovolatelka spatřovala přípustnost svého dovolání v tom, že napadené rozhodnutí spočívá na řešení otázky, zda může být v soudním řízení dovozeno, že korespondenční výměna názorů na výši a vyplacení odměny rozhodcům ze strany organizační složky státu, se v určité fázi bez dalšího stává smlouvou, respektive jakýmkoliv druhem vymahatelného právního jednání. Odvolací soud ovšem odůvodnění svého rozsudku nepostavil na závěru, že korespondencí mezi rozhodčím senátem a ministerstvem došlo k uzavření smlouvy. Naopak uvedl, že tento závěr, který zaujal soud prvního stupně, není správný. Dle odvolacího soudu nelze posoudit dopis ministra zdravotnictví ze dne 17. prosince 2013 jako jednostranný návrh k uzavření smlouvy o výši odměny ve smyslu § 43a obč. zák. a souhlas členů přezkumného senátu tak nebyl akceptací ve smyslu § 43c odst. 25 obč. zák. Odvolací soud naopak svůj závěr postavil na tom, že strany rozhodčí smlouvy byly dlouhodobě nečinné, odmítaly uzavřít s rozhodci přezkumného senátu dohodu o odměně a v situaci, kdy žalovaná výslovně uznala výši i důvod svého závazku a požádala žalobce o označení místa k plnění, vzniklo žalobci legitimní očekávání, které se opírá o příslib Ministerstva zdravotnictví. Odvolací soud rovněž zdůraznil, že žalobce (rozhodci přezkumného senátu) vykonal, co se od něj očekávalo, a žalovaná, která nárok žalobce ani výši odměny nezpochybnila, nese odpovědnost za splnění příslibu.

Z uvedeného shrnutí závěrů odvolacího soudu je zřejmé, napadené rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá na řešení otázky, zda korespondencí mezi rozhodci a organizační složkou státu došlo k uzavření smlouvy, neboť odvolací soud přiznal žalobci jeho nárok nikoli na základě smlouvy, nýbrž s odkazem na legitimní očekávání žalobce založené příslibem žalované. Dovolatelkou formulovaná otázka proto nezaloží přípustnost dovolání, neboť podle rozhodovací praxe dovolacího soudu nemůže přípustnost dovolání založit právní otázka, na jejímž řešení napadené rozhodnutí nezávisí. K tomu viz například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. července 2013, sp. zn. .

Na základě výše uvedeného proto Nejvyšší soud dovolání žalované podle jako nepřípustné odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není v souladu s odůvodněn.

Poučení:Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 13. 6. 2019

JUDr. Kateřina Hornochová

předsedkyně senátu