Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 1245/2019

23 Cdo 1245/2019-427

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Jiřího Handlara, Ph.D., ve věci žalobce J. V., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, insolvenčního správce dlužnice J. M., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupeného Mgr. Ondřejem Koláčkem, advokátem se sídlem v Praze 7, Jankovcova 1518/2, proti žalované L. N., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené Mgr. Janem Cimbůrkem, advokátem se sídlem v Bořetíně, č. p. 73, o zaplacení částky 30.622,76 EUR s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 10. 2018, č. j. -396, , takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:(dle )

Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 30. 3. 2016, č. j. -346, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 10. 10. 2017, č. j. -386, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 30.622,76 EUR s příslušenstvím ve výroku blíže specifikovaným (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok II.) a o povinnosti žalované zaplatit náklady vyplaceného svědečného (výrok III.).

K odvolání žalované odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. a II. potvrdil (první výrok), ve výroku III. jej změnil tak, že se žalované povinnost k náhradě nákladů státu neukládá (druhý výrok), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále též „dovolatelka“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení , (dále jen „ “), uplatňujíc dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci dle ustanovení

Žalobce se dle obsahu spisu k dovolání nevyjádřil.

Nejvyšší soud (jako soud dovolací dle ) postupoval v dovolacím řízení a o dovolání žalované rozhodl podle ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. článek II bod 2. ). Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle , Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti dovolání a zda je přípustné.

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srov. větu první ); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo která již dovolacím soudem vyřešena byla, ale má být posouzena jinak, a zda je tedy dovolání podle ustanovení přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. ), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení skutečně splněna jsou.

Protože dovolání může být podle ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu pouze z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ).

Dovolání není přípustné.

Dovolatelka předně namítá, že protokolární převzetí díla bylo ve smlouvě ujednáno jako hmotněprávní podmínka pro předání a převzetí díla, a tedy i vzniku nároku na zaplacení ceny díla dle , obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“), a že rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (dovolatelka odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2009, sp. zn. , a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2009, sp. zn. ).

Odvolací soud v dané věci vyšel ze skutkových zjištění, která nepodléhají dovolacímu přezkumu, dle nichž předmětné záznamy (záznamy o předání a převzetí pracoviště a záznam o předání a převzetí místa pro provádění díla) sloužily pouze jako doklad o zahájení, dílčím postupu a dokončení těžebních prací, a uvedl, že vypracování uvedených protokolů hmotněprávní podmínku pro vznik nároku žalobce na zaplacení ceny díla nepředstavovalo. Dovolací soud proto neshledal, že by se odvolací soud odchýlil od dovolatelkou odkazované judikatury Nejvyššího soudu o hmotněprávní podmínce pro předání a převzetí díla.

Dovolatelka dále ve vztahu ke „konkludentně uzavřenému dodatku smlouvy“ namítá, že ke změně smlouvy platně nedošlo, neboť taková změna trpěla relativní neplatností v souladu se závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 12. 7. 2011, sp. zn. , a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2010, sp. zn. , když v daném případě si písemnou formu změny smlouvy smluvní strany ujednaly v čl. X odst. 5 smlouvy a není požadována zákonem, a této neplatnosti se obě dvě smluvní strany účinně dovolaly. Odvolací soud se dle dovolatelky měl též odchýlit od rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2015, sp. zn. .

Dovolatelka však přehlíží, že v projednávané věci odvolací soud nevyšel ze skutkových zjištění o nutnosti změny smlouvy formou písemných dodatků. Určující pro závěr odvolacího soudu o vzniku práva žalobce na zaplacení doplatku ceny díla byl výklad právních úkonů podle § 266 odst. 3 obch. zák. Odvolací soud uvedl, že pro závěr o tom, zda předmětný formální nedostatek fakturace (chybějící podpisy na výstupech z harvestoru) může založit absenci vzniku práva žalobce na zaplacení doplatku ceny díla, je třeba předně vycházet ze skutečnosti, že žádná z vystavených faktur nebyla žalovanou pro uvedený nedostatek žalobci vrácena k doplnění (čl. IV. odst. d/ smlouvy), 14 z nich bylo žalovanou zaplaceno zcela a 2 zčásti. Výklad učiněný odvolacím soudem je přitom v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, dle níž ustanovení , , a obch. zák. formulují výkladová pravidla, která ukládají soudu, aby případné pochybnosti o obsahu právního úkonu odstranil výkladem založeným na tom, že vedle jazykového vyjádření právního úkonu zachyceného slovně podrobí zkoumání i vůli (úmysl) jednajících osob. Při nemožnosti zjištění hlediska subjektivního (úmysl jednajícího či jednajících), tak přichází na řadu hlediska objektivní. Vždy (jak v případě hledisek subjektivních, tak objektivních) se však musí brát náležitý zřetel ke všem okolnostem souvisejícím s projevem vůle včetně jednání o uzavření smlouvy, praxe, kterou mezi sebou smluvní strany zavedly, jakož i následného chování stran, jestliže to povaha věci připouští (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2010, sp. zn. , rozsudek ze dne 30. 8. 2011, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2019, sp. zn. ). Odkazy dovolatelky na rozhodovací praxi Nejvyššího a Ústavního soudu týkající se relativní neplatnosti právních úkonů případné nejsou.

V podaném dovolání dovolatelka uplatňuje námitky ve vztahu k učiněným skutkovým zjištěním, k provedeným důkazům a k jejich hodnocení. Správnost skutkového stavu věci zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů v dovolacím řízení však v žádném ohledu zpochybnit nelze (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2017, sp. zn. ). Nejvyšší soud též již mnohokrát judikoval, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze v režimu dovolacího řízení podle ve znění účinném od 1. 1. 2013 úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2017, sp. zn. ).

Konečně k argumentaci dovolatelky ohledně vad řízení Nejvyšší soud podotýká, že k vadám řízení by dovolací soud mohl přihlédnout pouze tehdy, bylo-li by dovolání přípustné ( věta druhá ). Přípustnost dovolání však tvrzení těchto vad nezakládá.

Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání žalované podle ustanovení pro nepřípustnost odmítl.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. 5. 2019

JUDr. Pavel Horák, Ph.D.

předseda senátu