Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3669/2017

30 Cdo 3669/2017-193

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobkyně GEOSAN GROUP a. s., se sídlem v Kolíně, U nemocnice 430, identifikační číslo osoby 28169522, zastoupené Mgr. Danielem Thelenem, advokátem se sídlem v Praze 7, U Průhonu 1516/32, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 3. 2017, č. j. -177, takto:

Odůvodnění:

Žalobkyně se v řízení na žalované domáhala zaplacení částky ve výši 2 879 268 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody, která žalobkyni měla vzniknout nesprávným úředním postupem exekutora Mgr. Jozefa Višvádera, jenž v rámci exekučního řízení vedeném u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. nevyplatil oprávněné jistotu, kterou žalobkyně jako povinná u exekutora složila na úhradu jistiny, úroků z prodlení, nákladů oprávněné a nákladů exekuce. S ohledem na tuto skutečnost nemohl podle žalobkyně exekutorovi vzniknout nárok na vyplacení odměny za provedení exekuce, a žalobkyni tak měla vzniknout škoda v rozsahu částky, která ze složené jistoty připadala na náhradu nákladů exekuce.

Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 10. 11. 2016, č. j. -157, žalobu o zaplacení částky 2 879 268 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok I), zastavil řízení co do požadovaného úroku z prodlení z částky 2 958 072 Kč za dobu od 4. 7. 2012 do 3. 4. 2014 (výrok II) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč (výrok III).

Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 600 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu).

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle ustanovení , , ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II bod 2 a č. VII ), dále jen „ “, odmítl.

Odvolací soud založil napadený rozsudek na dvou důvodech, z nichž každý sám o sobě byl důvodem k zamítnutí žaloby. Jednak šlo o závěr, že žalobkyni vznikla povinnost nahradit náklady exekuce již zaplacením vymáhané pohledávky na účet soudního exekutora, jednak o závěr, že žalobkyní tvrzená škoda není v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem exekutora, neboť k ní došlo z toho důvodu, že žalobkyně řádně a včas neplnila svoje povinnosti vůči oprávněné, přičemž povinnost hradit náklady exekuce by žalobkyně měla i v případě, kdyby k nesprávnému úřednímu postupu exekutora nedošlo. Vzhledem k tomu, že druhý z uváděných důvodů zamítnutí žaloby nebyl žalobkyni v dovolání vůbec napaden (tj. řádným vymezením dovolacího důvodu a předpokladů přípustnosti ve smyslu až 3 ), nemůže být už jenom z toho důvodu dovolání toliko za účelem vyřešení další žalobkyní vymezené otázky (tj. zda soudnímu exekutorovi vznikl nárok na odměnu) přípustné. Vyřešení jenom jedné z právních otázek, ze kterých vychází napadené rozhodnutí, se totiž nemůže projevit v poměrech dovolatele, neboť jeho postavení vůči druhé straně sporu se nezmění (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 48/2006).

Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, neobsahuje zákonné náležitosti ( ), a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání v uvedeném rozsahu pokračovat

takto:

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. 6. 2019

JUDr. František Ištvánek předseda senátu