Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2994/2017

-220

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Tomáše Mottla a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobce M. L., nar. XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Ing. Davidem Veselým, advokátem se sídlem v Praze 5, Žitavského 496, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o ochranu osobnosti a zaplacení částky 4 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 3. 2017, č. j. -207, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 16. 9. 2016, č. j. -176, ve vyhovujícím výroku ve věci samé co do povinnosti žalované zaslat žalobci sdělení uvedené ve výroku I rozsudku soudu prvního stupně, tak, že se žaloba zamítá (výrok I rozsudku odvolacího soudu), dále potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ve věci samé co do žalobního požadavku na zaplacení částky 4 000 000 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu), a rozhodl o náhradě nákladů řízení vedeného před soudy obou stupňů ve vztahu mezi účastníky (výrok III a IV rozsudku odvolacího soudu).

Žalobce se domáhal poskytnutí nepeněžitého i peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež mu měla vzniknout v důsledku nepravdivého tvrzení: „Z provedených důkazních zjištění vyplývá, že společnost L. za prodaný obchodní podíl v EPL Solar neobdržela ve smluvní lhůtě od Pragometal žádné finanční plnění (5 800 000 Kč), dluh ani v dané době nevymáhala. Nebyl hrazen zřejmě proto, že byl pravděpodobně náhradou za odčerpaný zisk L. ze spol. L. a poškození ostatních společníků (D., J. P.), jak doloženo.“ (dále jen „difamující tvrzení“), uvedeného v odůvodnění usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. města Prahy, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality, ze dne 30. 6. 2014, č. j. KRPA-98665-251/TČ-2013-000095-ZST (dále jen „usnesení Policie ČR o odložení věci“). Žalobce požadoval nepeněžité zadostiučinění formou uložení povinnosti žalované zaslat žalobci omluvu ve znění formulovaném v žalobě, dále požadoval peněžité zadostiučinění ve výši 4 000 000 Kč s tím, že uvedením difamujícího tvrzení v odůvodnění citovaného usnesení Policie ČR o odložení věci došlo k neoprávněnému zásahu do osobnostních práv žalobce a v důsledku toho ke vzniku nemajetkové újmy spočívající v poškození dobrého jména žalobce v podnikání v rámci společnosti L., jakož i ve znehodnocení obchodního podílu žalobce v této společnosti (tj. újmy majetkové, kterou žalobce blíže nespecifikoval – pozn. dovolacího soudu).

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v plném rozsahu („…proti všem výrokům…“) včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 a čl. II bod 2 ), dále jen „“, odmítl, dílem jako nepřípustné a dílem pro vady (ve vztahu k rozhodnutí o náhradě nákladů řízení).

Byť se žalobce ve svém dovolání důsledně nepřidržoval obsahových požadavků zákonem kladených na dovolání dle (zejména co do jasnějšího provázání předpokladů přípustnosti dovolání s uplatněnými dovolacími důvody, kdy není z obsahu dovolání zcela jednoznačně patrno, které konkrétní závěry odvolacího soudu, na nichž má spočívat napadené rozhodnutí, považuje žalobce za právní otázky judikaturou Nejvyššího soudu neřešené, řešené odchylně, či které mají být řešené jinak – viz ), lze z obsahu dovolání extrahovat následující dovolací otázky a předpoklady jejich přípustnosti. Žalobce brojí proti závěru odvolacího soudu vyslovenému v napadeném rozhodnutí, že uvedení difamujícího tvrzení v odůvodnění usnesení Policie ČR o odložení věci nepředstavuje nesprávný úřední postup, neboť jde o úvahu policejního orgánu, která se odrazila ve výroku usnesení Policie ČR o odložení věci. K tomu žalobce pokládá celkem čtyři otázky, které se však v obsahové rovině prolínají a opakují, a lze z nich tak (posuzováno dle obsahu dovolání) vytěžit dovolací otázku 1), zda se lze v takovém případě domáhat zadostiučinění nemajetkové újmy pouze na základě , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“, či na základě obecných norem občanského práva na ochranu osobnosti. Tuto otázku žalobce považuje (opět posuzováno dle obsahu dovolání) za napadeným rozhodnutím vyřešenou odchylně od řešení přijatého v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2008, sp. zn. . Dále žalobce dovoláním brojí proti závěru odvolacího soudu, že v projednávané věci není dána příčinná souvislost mezi tvrzeným nesprávným úředním postupem a tvrzenou nemajetkovou újmou žalobce, polemizuje se závěry odvolacího soudu, když tvrdí, že relevantní a hlavní příčinou nemajetkové újmy žalobce bylo uvedení difamujícího tvrzení v usnesení Policie ČR o odložení věci, a nikoliv jeho následné zpřístupnění třetím osobám v databázi společnosti L. Ve vztahu k tomuto závěru pak žalobce pokládá další tři otázky, jež lze shrnout v dovolací otázce 2), zda je zveřejnění předmětného rozhodnutí Policie ČR v databázi společnosti samotným žalobcem a jeho zpřístupnění třetím osobám relevantní příčinou nemajetkové újmy žalobce, jež by vylučovala odpovědnost státu v daném případě. Tuto otázku považuje žalobce za řešenou odlišně od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. , ze dne 30. 7. 2008, sp. zn. , a ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. .

Polemizuje-li žalobce – prostřednictvím dovolací otázky ad 2) – se závěrem odvolacího soudu, že zveřejnění předmětného rozhodnutí Policie ČR v databázi společnosti jím samotným a jeho zpřístupnění třetím osobám bylo hlavní příčinou vzniku nemajetkové újmy žalobci (a zároveň příčinou vylučující odpovědnost státu v daném případě), jde o námitku směřující do skutkového stavu projednávané věci. Závěr odvolacího soudu o nedostatku příčinné souvislosti mezi úředním postupem státu a tvrzenou újmou na straně žalobce není výsledkem aplikace právních norem na zjištěný skutkový stav, nýbrž výsledkem hodnocení provedených důkazů; nejde tudíž o závěr právní, ale o závěr skutkový. K tomu lze doplnit, že již v rozsudku ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. , Nejvyšší soud vyložil, že otázka příčinné souvislosti – existence vztahu mezi škodnou událostí a vznikem škody – je otázkou skutkovou, nikoli otázkou právní. Právní posouzení příčinné souvislosti může spočívat toliko ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou či naopak nejsou způsobilé tento vztah vyloučit (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. , nebo ze dne 24. 3. 2011, sp. zn. ). Dvěma konkurujícími skutečnostmi, které mohly být příčinou žalobcovy újmy, a to obsah předmětného usnesení policejního orgánu a jeho zveřejnění v databázi společnosti žalobcem, se odvolací soud zabýval a pokud za příčinu žalobcovy újmy označil jen druhou uvedenou příčinu, nejde o závěr právní, ve smyslu výše uvedeném, ale závěr skutkový.

Námitky proti skutkovým zjištěním a skutkovým závěrům, z nichž vychází napadené rozhodnutí, nejsou způsobilým dovolacím důvodem ( ). Přezkum skutkového stavu zásadně dovolacímu přezkumu nepodléhá, až na výjimky případů extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. ), případů vnitřní rozpornosti či absence skutkového závěru znemožňující jeho právní kvalifikaci (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2010, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2018, sp. zn. ), o něž však v tomto případě nejde.

Jestliže obstál jeden z důvodů, který vedl odvolací soud k zamítnutí žaloby (nedostatek příčinné souvislosti mezi tvrzeným difamujícím sdělením v policejním usnesení a žalobcem tvrzenou újmou), nemůže již žádná z dovolatelových námitek založit přípustnost dovolání podle , neboť ani její jiné posouzení dovolacím soudem se nemůže projevit v poměrech dovolatele.

Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (výroky III a IV napadeného rozsudku), neobsahuje zákonné náležitosti ( ), tj. vymezení důvodu dovolání a toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Tyto vady nebyly ve lhůtě ( ) odstraněny, a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání v uvedeném rozsahu pokračovat.

Jelikož dovolání není pro ohlášené dovolací otázky ad 1) a 2) přípustné a v části týkající se nákladů řízení trpí dovolání popsanými vadami, Nejvyšší soudu jej odmítl ( ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. 5. 2019

JUDr. Pavel Simon předseda senátu