Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 568/2019

26 Cdo 568/2019-205

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň JUDr. Jitky Dýškové a Mgr. Lucie Jackwerthové v právní věci žalobkyně Langeron, s. r. o., se sídlem v Mělníku, Českolipská 776, IČO 28957288, zastoupené JUDr. Radoslavem Bolfem, advokátem se sídlem v Mělníku, Zádušní 2590/2, proti žalované SBF Development Praha spol. s r. o., se sídlem v Praze 5 – Smíchově, Štefánikova 248/32, IČO 62417720, zastoupené Mgr. Martinem Bendíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 655/1, o určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. října 2018, č. j. -163, takto: I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Žalobkyně napadla dovoláním rozsudek Městského soudu v Praze (odvolací soud) ze dne 11. 10. 2018, č. j. -163, kterým potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 (soud prvního stupně) ze dne 28. 3. 2018, č. j. -110, jímž zamítl žalobu o určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu prostor sloužících podnikání ze dne 18. 10. 2016 dané žalovanou žalobkyni a rozhodl o nákladech řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Dovolání žalobkyně Nejvyšší soud podle (ve spojení s ) , , ve znění pozdějších přepisů (dále jen „ “), odmítl.

Odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaná (pronajímatelka) po provedení sjednaných prací předala předmětné prostory (které měly být předmětem nájmu) žalobkyni (nájemkyni), a to, s ohledem na její nesoučinnost, „fikcí“ v souladu s ujednáním účastnic v nájemní smlouvě, žalobkyně porušila své povinnosti z nájemní smlouvy – nezaplatila dvě splátky jistoty v (konkrétně) stanovených termínech a po předání prostor nezaplatila další splátku jistoty, nájemné a úhradu za služby spojené s užíváním prostor, dále porušila povinnost otevřít v prostorách restauraci a poskytnout ručitelské prohlášení; pro nesplnění všech těchto povinností jí dala žalovaná výpověď. Uzavřel, že všechny výpovědní důvody žalovaná uplatnila oprávněně. Měl za to, že jestliže si účastnice sjednaly zaplacení jistoty ve třech splátkách s tím, že první měla být zaplacena nejpozději ke dni předání prostor (po jejich úpravě žalovanou), druhá a třetí nejpozději do tam konkrétně stanoveného data, je z jazykového výkladu této části smlouvy (a jiný výklad není namístě) zřejmé, že druhá a třetí splátka měla být zaplacena v termínech tam uvedených, bez ohledu na to, zda nastala splatnost první splátky, tedy bez ohledu na to, zda došlo k předání předmětných prostor žalobkyni.

Předně je třeba uvést, že zpochybňuje-li žalobkyně právní posouzení učiněné odvolacím soudem prostřednictvím skutkových námitek, nesouhlasí s hodnocením provedeného dokazování, uplatnila dovolací důvod, který nemá k dispozici (srov. ustanovení ).

Žalobkyni lze přisvědčit, že výklad ujednání v nájemní smlouvě o splatnosti jistoty učiněný odvolacím soudem, nemůže bez dalšího obstát. Bylo-li ve smlouvě (bod 8.2) sjednáno, že „nájemce je povinen uhradit jistotu následujícím způsobem: první splátku ve výši 5.154 EUR uhradí Nájemce nejpozději ke Dni předání; druhou splátku ve výši 5.154 EUR uhradí Nájemce nejpozději do 31. 3. 2016; třetí splátku ve výši 5.153 EUR uhradí Nájemce nejpozději do 30. 6. 2016“, lze (jen) jazykovým výkladem (který použil odvolací soud) spíš dospět k závěru, že pořadí splátek bylo stanoveno, a druhá a třetí splátka má následovat až po zaplacení první splátky (jak je obvyklé).

Zároveň však nelze opominout, že i kdyby jiným (než jen jazykovým) výkladem bylo zjištěno, že žalobkyně nebyla v prodlení se zaplacením dvou splátek jistoty, byla jí výpověď z nájmu dána i pro porušení dalších povinností, k nimž mělo dojít po předání předmětu nájmu. U těchto výpovědních důvodů zpochybňuje dovolatelka jen předání předmětu nájmu. Jestliže by však předmět nájmu nebyl předán (jak tvrdí), nebyla by smlouva o nájmu ještě účinná (viz např. i závěry za předcházející právní úpravy v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2015, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 66/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), neboť se účastnice v nájemní smlouvě dohodly, že nájem začne až po předání předmětu nájmu a otevření restaurace (bod 4.1 a 5.7). Podle ustálené judikatury výpověď z nájmu daná osobě, která není nájemcem, nemá žádné právní účinky, a žalobkyně by proto nebyla aktivně věcně legitimována k podání žaloby na přezkum její oprávněnosti (obdobně viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2018, sp. zn. ). V případě, že předmět nájmu již byl předán a nájemní smlouva nabyla účinnosti, je ze skutkových zjištění nepochybné, že si žalobkyně své povinnosti neplnila a uplatněné výpovědní důvody byly naplněny.

Závěr odvolacího soudu, že žaloba na přezkum oprávněnosti výpovědi není důvodná, je tak v konečném důsledku v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.

Dovolatelka odvolacímu soudu dále vytýká, že se při výkladu právních předpisů odchýlil od základních zásad , , porušil zásadu rovnosti občanů, a namítá nedostatky odůvodnění (spočívající v pouhém mechanickém odkazu soudů na rozhodnutí Nejvyššího soudu). Uplatňuje tak jiný dovolací důvod, než který je uveden v Její výhrady jsou navíc velmi obecné, nijak nespecifikuje, v jakém konkrétním jednání pochybení soudu spočívá, ani jaký výklad zásadám o. z. odporuje. K vadám řízení přitom může dovolací soud přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné ( -238a ).

Dovolatelka sice napadla dovoláním všechny výroky rozsudku odvolacího soudu, avšak výrok, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení, napadá zjevně jen proto, že jde o výrok akcesorický. Dovolání v této části totiž neobsahuje žádné odůvodnění, navíc dovolání proti tomuto výroku by ani nebylo přípustné [ ].

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 4. 6. 2019

JUDr. Pavlína Brzobohatá

předsedkyně senátu