Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 NSČR 138/2018-B-161

-161

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Jiřího Zavázala v insolvenční věci dlužníků V. H., narozenéhoXY a E. H., narozené XY, obou bytemXY, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. KSCB 28 INSXY, o neschválení oddlužení, o dovolání dlužníků, zastoupených JUDr. Václavem Cidlinou, advokátem, se sídlem v Ústí nad Labem, Masarykova 998/31, PSČ 400 01, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. prosince 2016, č. j. KSCB 28 INSXY, , takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Vrchní soud v Praze k odvolání dlužníků usnesením ze dne 29. prosince 2016, č. j.

XY

, 3 VSPH

XY

,

potvrdil usnesení ze dne 15. června 2016, č. j.

XY

,

jímž Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „insolvenční soud“) neschválil povolené oddlužení dlužníků (výrok I.) a „stanovil řešení úpadku dlužníků konkursem“ (výrok II.).

Odvolací soud – odkazuje na skutková zjištění insolvenčního soudu a vycházeje z ustanovení , , a , o úpadku a způsobech jeho řešení (), jakož i ze závěrů formulovaných Nejvyšším soudem v usneseních ze dne 28. července 2011, sen. zn. , ze dne 30. ledna 2014, sen. zn. , a ze dne 17. června 2015, sen. zn. , uveřejněných pod čísly 14/2012, 46/2014 a 24/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 14/2012“, „R 46/2014“ a „R 24/2016“ – shodně s insolvenčním soudem uzavřel, že jsou splněny předpoklady pro neschválení oddlužení dlužníků.

Přitom zdůraznil, že dlužníci podali insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení, přičemž podle seznamu závazků činí jejich výše 4.948.317,- Kč. Podle protokolu o přezkumném jednání byly přihlášeny pohledávky v úhrnné výši 9.123.005,09 Kč; „v seznamu majetku dlužníci neuvedli nemovitost v zahraničí a v seznamu závazků se nenachází žádný, jež by nemovitost v zahraničí zajišťovala“. „Dlužníci tím, že neuvedli nemovitost v zahraničí v seznamu svého majetku, znemožnili věřitelům volbu ve smyslu závěrů R 46/2014, jaký způsob oddlužení schválí, neboť vyřešení této otázky je zcela v rukou nezajištěných věřitelů“. Jakkoli dlužníci „nikterak vlastnictví další nemovitosti nezatajovali“, z jejich (odvolacích) tvrzení o tom, že nemovitost zajišťuje pohledávky třetí osoby, vyplývá, že „zatajili další závazky, které mají vůči věřitelům ze zahraničí“. Výše uvedené svědčí „o nepoctivém záměru při podání návrhu na povolení oddlužení nebo minimálně o nedbalém a lehkomyslném přístupu k plnění povinností při insolvenčním řízení“.

Rovněž nelze přehlédnout – pokračoval odvolací soud – ani zjevný rozdíl mezi objemem závazků, jež dlužníci uvedli v seznamu závazků, který podepsali s tím, že je úplný a správný, v rozsahu cca 4,9 miliónů Kč, zatímco v insolvenčním řízení byly zjištěny pohledávky ve výši 8,3 mil. Kč. I tato okolnost svědčí o nedbalém a lehkomyslném přístupu dlužníků k povinnostem v insolvenčním řízení, neboť neuvedli podstatnou část svých závazků představující cca 41 % zjištěných závazků.

Proti usnesení odvolacího soudu podali dlužníci dovolání, které mají za přípustné podle ustanovení , , (dále jen „“), namítajíce, že „závisí na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.“

Dovolatelé nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že v seznamu závazků uvedli nižší objem závazků, a předkládají Nejvyššímu soudu vlastní výpočet, podle kterého celková výše dluhů činí 2.378.100,- Kč. Dovolatelé tak „ve skutečnosti přiznali všechny pohledávky, které uznávali (dokonce i více); „názor, že postupovali nepoctivě, pokud neoznámili veškeré své domnělé dluhy, a to i ty, které neuznávají“, mají za rozporný „se zavedenou judikaturou.“ Připouštějí své pochybení, jde-li o neoznámení nemovitosti v zahraničí, v tomto směru ale poukazují na závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2012, sen. zn. , uveřejněném pod číslem 112/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek

Požadují, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil tak, že „povolené řešení úpadku dlužníků oddlužením se schvaluje“ a „soud povoluje řešení úpadku oddlužením plněním splátkového kalendáře.“

S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný ve znění účinném do 29. září 2017 (článek II, bod 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Dovolání dlužníků proti usnesení odvolacího soudu, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení , Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení a 2

Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, zcela odpovídá závěrům přijatým Nejvyšším soudem v R 14/2012, R 46/2014 a R 24/2016, jakož i v usnesení ze dne 30. dubna 2013, sen. zn. , uveřejněném pod číslem 86/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. V důvodech posledně označeného usnesení přitom Nejvyšší soud s poukazem na ustanovení (a na usnesení ze dne 1. března 2012, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 83/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) zdůraznil, že dlužník je povinen uvést v seznamu závazků i pohledávku věřitele, jejíž pravost (důvodnost) zpochybňuje.

Dále srov. též důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2018, sen. zn. , a ze dne 26. dubna 2018, sen. zn. .

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkům, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Brně dne 4. 6. 2019

JUDr. Petr Gemmel předseda senátu