Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 6108/2017

21 Cdo 6108/2017-288

USNESENÍ

a) V. M.

, narozené XY, bytem XY, a

b) H. M.

, narozené XY, bytem XY, obou zastoupených Mgr. Robertem Plickou, advokátem se sídlem v Praze, Národní č. 58/32, proti žalovaným

1) B. Š.

, narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Monikou Jiráskovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Dlouhá č. 727/39, a

2) M. M.

, narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Štěpánkou Vincencovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Petrská č. 1136/12, o určení dědického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalované 1) B. Š. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. června 2017 č. j. -238, takto:

I. Dovolání žalované 1)

se odmítá

.

II. Žalovaná B. Š.

je povinna

zaplatit žalobkyním a) a b), oprávněným společně a nerozdílně, na náhradě nákladů dovolacího řízení 6 261,75 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Roberta Plicky, advokáta se sídlem v Praze, Národní č. 58/32.

III. Ve vztahu mezi žalobkyněmi a) a b) a žalovaným 2)

nemá

žádný z nich

právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalované 1) B. Š. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2017 č. j. -238 není přípustné podle ustanovení , neboť rozhodnutí odvolacího soudu není v rozporu s ustálenou judikaturou. Dovolatelka namítala, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, přičemž toto odchýlení mělo spočívat v tom, že se odvolací soud nepřípustně odchýlil od skutkových zjištění soudu prvního stupně, k čemuž dovolatelka poukazovala na rozhodnutí Nejvyššího soudu (sp. zn. , a ) i Ústavního soudu (sp. zn. a ), tato rozhodnutí však pro posouzení projednávané věci nejsou přiléhavá, neboť odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a na jejich základě po zohlednění judikatury dovolacího soudu dospěl k závěru, že za daných skutkových okolností zjištěných soudem prvního stupně nemůže být neprojevování „vřelého“ zájmu o zůstavitelku důvodem k vydědění.

Soud prvního stupně měl za to, že byl dán důvod vydědění podle ustanovení § 469a odst. 1 písm. b) obč. zák., když ani jedna ze žalovaných podle jeho zjištění neprojevovala o zůstavitelku trvale opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měla, odvolací soud oproti tomu dospěl k závěru, že důvod k vydědění podle ustanovení § 469a odst. 1 písm. b) obč. zák. nebyl naplněn.

Odvolací soud zopakoval důkaz přečtením y o vydědění a dále doplnil dokazování o přečtení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 2. 2. 2017 č. j. -115, kterým bylo určeno, že M. M. [vystupující v nynějším řízení jako žalovaný 2)], který byl vyděděný ze stejných důvodů jako žalobkyně a) a b), je neopominutelným dědicem zůstavitelky, neboť důvody pro jeho vydědění nebyly dány. Důkazy výslechem svědků a účastníků, kteří byli slyšeni před soudem prvního stupně, nebyly zopakovány. Dovolatelka ve svém dovolání namítala, že odvolací soud dospěl při nezměněném stavu dokazování k opačnému závěru o naplnění podmínek vydědění než soud prvního stupně, aniž by zopakoval výslechy všech svědků a účastníků, z nichž soud prvního stupně při zjišťování skutkového stavu vycházel, čímž se měl odvolací soud nepřípustně odchýlit od skutkového a právního hodnocení věci soudu prvního stupně. Tato námitka dovolatelky však není opodstatněná. Odvolací soud v posuzovaném případě v souladu s ustálenou judikaturou soudů aplikoval i interpretoval ustanovení obč. zák. [srov. zejm. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 1997 sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 21, ročník 1998; rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 8. 1996 sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 23, ročník 1998; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2004 sp. zn. , uveřejněný pod číslem 6/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2008 sp. zn. ], a dospěl k závěru, že za daných skutkových okolností nelze chování žalobkyň vůči zůstavitelce, popsané v ě o vydědění, posoudit jako důvod vydědění ve smyslu citovaného zákonného ustanovení, neboť, jak vyplývá z výše uvedené judikatury, je-li skutečnost, že potomek trvale neprojevuje o zůstavitele opravdový zájem, důsledkem toho, že zůstavitel neprojevuje zájem o potomka, nelze bez dalšího dovodit, že by neprojevení tohoto zájmu potomkem mohlo být důvodem k jeho vydědění. Odvolací soud přitom vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že vztah zůstavitelky s oběma žalobkyněmi (vnučkami zůstavitelky) byl oboustranně chladný, ovlivněný negativním vztahem zůstavitelky k matce žalobkyň (zůstavitelka sama intenzivnější kontakty s žalobkyněmi nevyhledávala, nepouštěla je do svého bytu s výjimkou kuchyně, zatímco ostatní osoby zvala i dále do dalších místností, viz strana 10 rozsudku soudu prvního stupně), a na dílčí skutková zjištění soudu prvního stupně aplikoval judikaturu dovolacího soudu, kterou soud prvního stupně nezohlednil a uzavřel, že skutečnost, že zůstavitel nemá potomka v oblibě a tato okolnost má potom u potomka stejnou odezvu, nemůže být důvodem vydědění ve smyslu ustanovení obč. zák., když na rozdíl od soudu prvního stupně nepovažoval za dostatečný důvod pro vydědění nedostatek „vřelosti“ vztahu mezi žalobkyněmi a zůstavitelkou, v němž bylo shledáváno neprojevování opravdového zájmu, jaký by žalobkyně jako vnučky zůstavitelky projevovat měly.

Ačkoli není z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně zcela zřejmé, zda měl za prokázaná obě konkrétní skutková vymezení, v nichž zůstavitelka shledávala neprojevování opravdového zájmu, nebo zda měl soud prvního stupně za prokázanou existenci obou důvodů pro vydědění ve smyslu ustanovení a b) obč. zák. (když v jednom ze dvou konkretizovaných tvrzení v ě o vydědění spatřovala zůstavitelka neprojevování opravdového zájmu a zároveň i neposkytnutí potřebné pomoci v nemoci a ve stáří v rozporu s dobrými mravy), je zapotřebí poznamenat, že i závěr odvolacího soudu o tom, že nebyl naplněn ani důvod vydědění podle ustanovení obč. zák. (neposkytnutí potřebné pomoci zůstaviteli v nemoci, ve stáří nebo v jiných závažných případech v rozporu s dobrými mravy) vychází ze skutkových zjištění soudu prvního stupně (zůstavitelka byla vzhledem ke svému dobrému finančnímu zabezpečení zvyklá si na pomoc v domácnosti zařizovat placenou sílu, nikdy se nedostala do situace, kdy by byla v nouzi ponechána bez potřebné pomoci, byla soběstačná a neprojevila potřebu pomoci ze strany žalobkyň nad rámec, v jakém jí pomoc poskytovaly samy od sebe, viz strana č. 14 rozsudku soudu prvního stupně). Dovolatelka nadto svoji dovolací argumentaci vztahuje pouze k ustanovení obč. zák. a závěr o nenaplnění podmínek pro vydědění podle ustanovení obč. zák. ve svém dovolání nezpochybňuje.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované 1) B. Š. na základě výše uvedeného podle ustanovení věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. 5. 2019

JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.

předseda senátu