Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 144/2019

21 Cdo 144/2019-169

USNESENÍ

1) D. H.

, narozené dne XY, bytem v XY, a

2) Z. Z.

, narozeného dne XY, bytem v XY, obou zastoupených JUDr. Petrem Hoškem, advokátem se sídlem v Rakovníku, Vysoká č. 42, proti žalovanému

M. S.

, narozenému dne XY, bytem v XY, zastoupenému Mgr. Jaroslavem Dvořákem, advokátem se sídlem v Kladně, Gorkého č. 502, o určení, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. června 2018 č. j. -115, takto:

I. Dovolání žalovaného

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 6. 2018 č. j. -115 není přípustné podle ustanovení , neboť rozhodnutí odvolacího soudu je (v závěru, že zástavní právo zřízené na základě zástavní smlouvy ze dne 9. 3. 1998 nezatěžuje předmětný pozemek, neboť nepůsobí vůči žalobcům jako právním nástupcům „restituenta“ V. K.) v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2013 sp. zn. a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2014 sp. zn. a v nich uvedený právní názor, že byl-li uspokojen tzv. restituční nárok oprávněné osoby podle (ve znění pozdějších předpisů), spočívající v navrácení věci do jejího vlastnictví, pak k obnovení původního právního stavu dochází s účinky ex tunc, a že proto nelze oprávněnou osobu považovat za „pozdějšího vlastníka zastavené věci“ ve smyslu ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů účinném od 1. 1. 2002 do 31. 12. 2013, či právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2010 sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 57 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2010] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

Vytýká-li dovolatel odvolacímu soudu, že opomenul skutečnost, že předmětem probíhajícího řízení není aplikace hmotněprávních norem, ale „procesního ustanovení “ (podle něhož právní poměry někoho jiného než účastníka řízení nemohou být novým rozhodnutím dotčeny), vyloučením jehož aplikace bylo „bezprecedentně“ porušeno právo žalovaného na soudní ochranu, a že předmětné zástavní právo získal od předchozího zástavního věřitele NANAI, s. r. o., v dobré víře, v souladu s veřejnou evidencí nemovitých věcí a v souladu s pravomocným rozhodnutím Městského soudu v Praze, který „potvrdil, že předmětné zástavní právo vázne na pozemku“ (toto rozhodnutí bylo rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2014 sp. zn. změněno tak, že předmětný pozemek není zatížen zástavním právem smluvním zástavního věřitele NANAI, s. r. o.), činí tak neopodstatněně, neboť závěr odvolacího soudu, že ustanovení se v projednávané věci neuplatní, adekvátně reflektuje skutečnost, že z hlediska obecné myšlenky spravedlnosti (srov. též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2014 sp. zn. ), s přihlédnutím k okolnostem daného případu a smyslu právní úpravy obsažené v zákoně č. (ve znění pozdějších předpisů), který spočívá zejména ve zmírnění následků některých majetkových křivd, k nimž došlo vůči vlastníkům zemědělského a lesního majetku v období let 1948 až 1989, a ve zlepšení péče o zemědělskou a lesní půdu obnovením původních vlastnických vztahů k půdě, je při střetu práv žalovaného a práv žalobců, na který poukazuje dovolatel, prvořadé obnovení (zástavními právy nezatíženého) vlastnictví původních vlastníků předmětného pozemku (jejich právních nástupců).

Namítá-li žalovaný, že „zástavní právo získal od předchozího zástavního věřitele v dobré víře“ vycházející ze stavu zapsaného do katastru nemovitostí a z pravomocného soudního rozhodnutí (že tedy byl v dobré víře o tom, že na něj přešlo zástavní právo jako právo spojené s postoupenou pohledávkou, kterou zajišťovalo, a že předmětný pozemek je proto zatížen zástavním právem), pak přehlíží, že okolnost, zda zástavní věřitel byl při nabytí práva v dobré víře o tom, že nemovitosti jsou zatíženy zástavním právem, může mít význam jen při zřízení (vzniku) zástavního práva, avšak při řešení otázky, zda a vůči komu působí zástavní právo a kdo má postavení zástavního dlužníka, je dobrá víra zástavního věřitele – jak je dáno již povahou věci – bezpředmětná (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 2015 sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2016). Kromě toho žalovaný ani nemůže úspěšně zakládat svou dobrou víru o tom, že předmětný pozemek byl v době uzavření smlouvy o postoupení pohledávky s předchozím zástavním věřitelem NANAI, s. r. o. zatížen zástavním právem, na původním pravomocném rozsudku Městského soudu v Praze, jímž byla zamítnuta žaloba o určení, že předmětný pozemek není zatížen zástavním právem, neboť si musel být vědom toho, že tento rozsudek může být na základě podaného dovolání zrušen nebo (jak se také stalo) změněn a že proto není (nemusí být) definitivní.

V části, ve které směřuje proti výroku rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení, není dovolání přípustné podle ustanovení , podle kterého dovolání podle není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. 5. 2019

JUDr. Jiří Doležílek

předseda senátu