Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 1466/2019

23 Cdo 1466/2019-151

USNESENÍ

OldCo, s.r.o. v likvidaci,

P. Ch.

, se sídlem XY, IČO XY, o zaplacení částky 85 156 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 4. 2006, č. j. -108, t a k t o :

Řízení o dovolání žalovaného

se

zastavuje.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze usnesením ze dne 1. 8. 2006, č. j. -72, zamítl žádost žalovaného o ustanovení právního zástupce pro dovolací řízení proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 2. 2004, č. j. -40 (výrok pod bodem I), a uložil žalovanému odstranit nedostatek povinného zastoupení advokátem nebo notářem v dovolacím řízení proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 2. 2004, č. j. -40, a v dovolacím řízení proti rozhodnutí proti Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 8. 2005, č. j. -54, předložením originálů nebo úředně ověřených kopií plných mocí k zastupování žalovaného v těchto řízeních zahrnujících datum dovolání ze dne 6. 6. 2004 a dovolání ze dne 30. 12. 2005 (výrok pod bodem II).

Po podání odvolání žalovaného proti uvedenému usnesení Městského soudu v Praze Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 23. 4. 2006, č. j. -108, zastavil řízení o námitce podjatosti JUDr. Ireny Štefkové, vznesení podáním žalovaného ze dne 29. 8. 2006 (výrok pod bodem I), a usnesení soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I potvrdil, odvolání proti výroku pod bodem II usnesení odmítl (výrok pod bodem II).

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které odůvodnil především tím, že mu soudy obou stupňů upřely právo domáhat se jeho práva u soudu. Odvolacímu soudu vytkl, že neposuzoval rozhodné skutečnosti a neprovedl navrhované důkazy, nezabýval se odvolacími důvody a ignoroval fakt, že rozhodnutí soudu prvního stupně neobsahovalo náležité zdůvodnění. Žalovaný navrhl zrušení napadeného usnesení odvolacího soudu i usnesení soudu prvního stupně.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) úvodem poznamenává, že v dovolacím řízení postupoval podle , ve znění účinném k datu zahájení dovolacího řízení, tj. k datu 23. 7. 2007.

V části dovolání, kterým žalovaný napadá výrok rozhodnutí odvolacího soudu o námitce podjatosti soudkyně JUDr. Ireny Štefkové, není dána funkční příslušnost Nejvyššího soudu.

Nejvyšší soud rozhoduje v občanském soudním řízení o mimořádném opravném prostředku - dovolání - proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (srov. , ). Podle věta první o tom, zda je soudce vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě.

Pojem „nadřízený soud“ („nejblíže společně nadřízený soud“), je-li použit k určení věcné příslušnosti soudu, vychází z organizačních vztahů uvnitř soustavy soudů, nikoli ze vztahů instančních a s pojmem „odvolací soud“ jej tudíž zaměňovat nelze (srov. např. stanovisko pléna Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 1996, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 48/1996 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Rozhoduje-li tedy krajský soud o vyloučení soudců okresního soudu, není toto jeho rozhodnutí rozhodnutím odvolacího soudu; vydání takového rozhodnutí ostatně žádné rozhodnutí soudu prvního stupně, jež by bylo možno napadnout odvoláním, nepředchází.

Funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu o namítané podjatosti soudce neupravuje; nedostatek funkční příslušnosti je přitom neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, jehož důsledkem je vždy zastavení řízení (srov. věta první ). Řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu zastaví Nejvyšší soud jako vrcholný článek soustavy obecných soudů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2001, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod číslem 85, ročník 2001, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2002, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod číslem 139, ročník 2002).

Protože zde není - jak výše uvedeno - soudu, který by byl funkčně příslušný k rozhodnutí o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 2. 2004, č. j. Nco 16/2004-40, v jeho části pod bodem I, Nejvyšší soud řízení o tomto podání žalovaného zastavil ( , věta první ).

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) dále zkoumal podmínky řízení ( a ) a zjistil z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, oddíl C, vložka 2250, že po ukončení likvidace byla společnost OldCo, s.r.o. v likvidaci, IČO 17047595, tj. žalobkyně, vymazána ke dni 2. 2. 2009 z obchodního rejstříku. Výmazem z obchodního rejstříku tak žalobkyně podle ustanovení obchodního zákoníku zanikla.

Podle ustanovení (dále jen „ “) způsobilost být účastníkem řízení má ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti; jinak jen ten, komu ji zákon přiznává.

Jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat ( ).

Ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení právnická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou jejím procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, ti, kteří po zániku právnické osoby vstoupili do jejích práv a povinností, popřípadě ti, kteří po zániku právnické osoby převzali práva a povinnosti, o něž v řízení jde ( ).

Neumožňuje-li povaha věci v řízení pokračovat, soud řízení zastaví ( , prvá věta ). Povahou věci se z hlediska ustanovení rozumí hmotněprávní povaha předmětu řízení a spočívá v posouzení, zda práva a povinnosti, o něž v řízení jde, přešla podle hmotného práva ze zaniklého účastníka na někoho jiného.

Podle ustanovení § 68 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) obchodní společnost zaniká ke dni výmazu z obchodního rejstříku. Zániku společnosti předchází její zrušení s likvidací nebo bez likvidace, přechází-li její jmění na právního nástupce (§ 68 odst. 2 věta prvá obch. zák.).

V posuzovaném případě je zřejmé, že žalobkyně zanikla v průběhu dovolacího řízení bez právního nástupce a povaha věci tedy neumožňuje pokračovat v dovolacím řízení.

Nejvyšší soud proto podle a prvé věty dovolací řízení i ve zbývající části zastavil.

O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť nejde o rozhodnutí, jímž se řízení končí.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 4. 2019

JUDr. Zdeněk Des

předseda senátu