Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 5256/2017

30 Cdo 5256/2017-174

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce M. K., nar. XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Janem Zemanem,advokátem se sídlem v Praze 1, Ostrovní 2063/7, proti žalované České republice – Ministerstvu práce a sociálních věcí, se sídlem v Praze 2, Na Poříčním právu 376/1, o zaplacení 338 520 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2016, č. j. -138, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Žalobou podanou u soudu dne 22. 10. 2012 a doplněnou podáním ze dne 1. 4. 2015 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 338 520 Kč s příslušenstvím, a to jednak z titulu náhrady škody spočívající v nevyplacených dávkách státní podpory v celkové výši 2 100 Kč (přídavek na dítě za červenec, srpen a září 2012 po 700 Kč/měsíc), a ve výši 325 920 Kč představující půjčku, kterou si byl nucen si vzít k uspokojení základních potřeb v důsledku nevyplacení uvedených dávek a dále náhrady nemajetkové újmy ve výši 10 500 Kč vzniklé mu v důsledku protiprávního jednání státu spočívajícího v pozdní výplatě předmětných dávek.

Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 26. 4. 2016, č. j. -109, zamítl žalobu, podle které je žalovaná povinna zaplatit žalobci částku 338 520 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částek 700 Kč od 1. 8. 2012 do zaplacení, 700 Kč od 1. 9. 2012 do zaplacení a 700 Kč od 1. 10. 2012 do zaplacení (výrok I) a uložil žalobci zaplatit žalované náklady řízení ve výši 600 Kč (výrok II).

Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé ohledně částky 700 Kč spolu se 7,5 % úroky z prodlení z této částky od 1. 10. 2012 do zaplacení a ohledně 7,5 % úroků z prodlení z částky 700 Kč od 1. 8. 2012 do 31. 8. 2012 a 7,5 % úroků z prodlení z částky 700 Kč od 1. 9. 2012 do 30. 9. 2012 a v tomto rozsahu řízení zastavil, jinak rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I potvrdil (výrok I). Dále rozhodl, že se žalované náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů nepřiznává (výrok I).

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v v rozsahu výroku I včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 a čl. II bod 2 ), dále jen „ “, odmítl.

Podle ustanovení dovolání není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v ; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

V případě řízení, jehož předmětem je částka skládající se z několika samostatných nároků odvíjejících se od odlišného skutkového základu, má rozhodnutí o každém z těchto nároků charakter samostatného výroku a přípustnost dovolání je třeba zkoumat ve vztahu ke každému z těchto nároků samostatně, a to bez ohledu na to, zda tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a zda o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. , proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. , a ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. ). Tak je tomu i v posuzované věci, kdy odvolací soud rozhodoval o nároku žalobce na náhradu škody ve výši 328 020 Kč a o nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy ve výši 10 500 Kč.

V předmětné věci proto dovolání není ohledně nároku na náhradu nemajetkové újmy přípustné, neboť dovoláním dotčeným výrokem nebylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 50.000,- Kč.

Obecně platí, že otázka příčinné souvislosti – vztahu mezi škodnou událostí a vznikem škody – je otázkou skutkovou, nikoli otázkou právní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. ). Právní posouzení příčinné souvislosti může spočívat toliko ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou či naopak nejsou způsobilé tento vztah vyloučit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2011, sp. zn. ). Uvedené závěry odvolacího soudu o nedostatku příčinné souvislosti (vztahu mezi škodnou událostí a tvrzenou majetkovou újmou) nejsou výsledkem aplikace právních norem na zjištěný skutkový stav, nýbrž výsledkem hodnocení provedených důkazů; nejde tudíž o závěr právní, ale o závěr skutkový. Brojí-li žalobce proti těmto (skutkovým) závěrům odvolacího soudu, uplatňuje nezpůsobilý dovolací důvod (srov. ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle , části věty před středníkem a a zavázal žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání, které nebylo sepsáno advokátem (žalovaná nebyla v dovolacím řízení zastoupena advokátem), přičemž žalovaná nedoložila výši svých hotových výdajů. Jde o paušální náhradu hotových výdajů podle , ve znění účinném od 1. 7. 2015 (viz čl. II bod 1 ve spojení s čl. VI ) ve výši 300 Kč ( ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. 5. 2019

JUDr. Pavel Simon

předseda senátu