Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 1631/2019

-360

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivanou Zlatohlávkovou ve věci žalobce A. D., bytem XY, zastoupeného JUDr. Janem Jiříčkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Legionářů 947/2, proti žalované H. S., bytem XY, zastoupené JUDr. Michalem Steinerem, advokátem se sídlem v Praze 1, Platnéřská 88/9, o zaplacení 19.451.815,07 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. srpna 2018, č. j. -293, t a k t o:

O d ů v o d n ě n í:

Městský soud v Praze usnesením ze dne 21. 8. 2018, č. j. -293, (mimo jiné) potvrdil usnesení ze dne 31. 5. 2018, č. j. -276, jímž Obvodní soud pro Prahu 5 zastavil (z důvodu nezaplacení soudního poplatku za odvolání) odvolací řízení a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o odvolání žalované.

Dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu neobsahuje obligatorní náležitost, a sice vymezení toho, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „“), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013, sen. zn. , a ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. ).

Může-li být dovolání přípustné jen podle , musí dovolatel vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Požadavek, aby dovolatel vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolaní, znamená, že je povinen uvést, při řešení jaké otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, popř. která taková dovolacím soudem již vyřešená právní otázka má být nyní posouzena jinak.

Dovolatelka shora uvedenému požadavku nedostála. Formulací, že napadené rozhodnutí „závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud zčástiodchýlil od ustálené rozhodovací praxe soudu dovolacího a zčásti na vyřešení právní otázky, která dosud nebyla Nejvyšším soudem řešena“, není přípustnost dovolání v režimu řádně vymezena, neboť z dovolání se nepodává, jakou právní otázku má dovolatelka za dosud neřešenou v rozhodování dovolacího soudu a stejně tak neozřejmuje, od kterého (kterých) rozhodnutí dovolacího soudu se odvolací soud podle jejího názoru při svém rozhodování odchýlil, a v které právní otázce.

Chybějící údaje týkající se přípustnosti dovolání nelze dovodit ani z obsahu tohoto podání ( ). Jeho podstatu totiž tvoří pouze výhrady ke správnosti, popř. úplnosti skutkových zjištění, z nichž vycházel odvolací soud v řízení, v němž bylo rozhodováno o návrhu žalované na přiznání osvobození od soudních poplatků (odvolací soud totiž usnesením ze dne 27. 3. 2018, č. j. -272, potvrdil usnesení ze dne 9. 11. 2017, č. j. -250, ve znění opravného usnesení ze dne 1. 12. 2017, č. j. -261, jímž soud prvního stupně žalované nepřiznal osvobození od soudního poplatku). Sama dovolatelka „nezastírá, že základním problémem je skutečnost, že nebyla osvobozena od soudního poplatku za odvolání“ a připouští, že „primární cíl jejího dovolání je spíše procedurální“.

Protože absence údaje o tom, v čem podle dovolatelky spočívá splnění předpokladů přípustnosti dovolání (tj. správného vymezení přípustnosti ve smyslu ), zatěžuje podání kvalifikovanou vadou, kterou jižnelze odstranit, Nejvyšší soud dovolání podle věty první odmítl. Návrh na přerušení dovolacího řízení se za dané procesní situace jeví jako obsoletní, neboť rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti, kterou, jak uvádí žalovaná, podala proti rozhodnutí soudů o nepřiznání osvobození od soudních poplatků, nemůže nikterak ovlivnit výsledek dovolacího řízení (vady dovolání již nelze odstranit a Nejvyššímu soudu by beztak nezbylo než toto vadné podání odmítnout).

Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. 5. 2019

JUDr. Ivana Zlatohlávková předsedkyně senátu