Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 Cdo 4192/2018

-186

USNESENÍ

Městyse Drásov

PŘEMYSL VESELÝ stavební a inženýrská činnost s. r. o.

, se sídlem v Brně, Pražákova 1000/60, identifikační číslo osoby 253 42 100, zastoupenému JUDr. Jiřím Koniorem, advokátem se sídlem v Brně, Nové náměstí 1516/21, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. dubna 2018, č. j. -165, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud Brno-venkov (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 2. listopadu 2016, č. j. -127, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem pozemku p. č. XY v katastrálním území XY, a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalobce Krajský soud v Brně (dále již „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 18. dubna 2018, č. j. -165, rozsudek soudu prvního stupně (jako věcně správné rozhodnutí) podle potvrdil a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že jestliže v daném případě starostka žalobce učinila právní úkon - odstoupení od předmětné kupní smlouvy (uzavřené mezi žalobcem a společností LIVING AREA s. r. o., která ještě před tímto odstoupením převedla předmětný pozemek na žalovaného) bez předchozího souhlasu obecního zastupitelstva žalobce, jednalo se o neplatný právní úkon, který nemohl vyvolat zamýšlené právní účinky, tj. zrušení kupní smlouvy ze dne 23. března 2009.

Z odůvodnění písemného vyhotovení rozsudku odvolacího soudu dále vyplývá, že se odvolací soud otázkou absolutní neplatnosti předmětné kupní smlouvy podle § 39 obč. zák. (pro rozpor s dobrými mravy, respektive pro obcházení zákona, jak v odvolacím řízení namítal žalobce) nezabýval. K tomu odvolací soud vyložil, že:

„Soud je povinen přihlédnout k absolutní neplatnosti smlouvy z úřední povinnosti, avšak pouze za předpokladu, že takové rozhodné skutečnosti svědčící právnímu závěru o absolutní neplatnosti právního úkonu jsou v řízení účastníky uváděny. Pokud žalobce až v odvolání namítá, že ‚smlouva byla uzavřena v rozporu s dobrými mravy pro chování zástupců společnosti LIVING AREA s. r. o. s úmyslem získat pozemek při sjednání nízké kupní ceny, která odpovídala ujednání závazku vybudovat na pozemku dům pro seniory‘, aniž existovala možnost takový závazek splnit, že smlouva byla uzavřena ‚s úmyslem obejít zákon pro čistě formální úmysl realizovat na pozemku projekt výstavby domu pro seniory‘, jedná se o zcela nová skutková tvrzení žalobce, která v průběhu celého řízení před soudem I. stupně neuvedl.“

Odvolací soud se tedy v rámci odvolacího řízení zabýval pouze otázkou, zda po právu došlo ze strany žalobce k předmětnému odstoupení od uvedené kupní smlouvy a zda v tomto směru byly splněny podmínky pro deklaraci žalobcem tvrzeného věcně právního vztahu k předmětnému pozemku, nikoliv tedy otázkou absolutní neplatnosti předmětných smluv ve smyslu žalobcem v odvolacím řízení tvrzených skutečností, jež v důsledku toho uvedeným rozhodnutím odvolacího soudu konzumována (pravomocně vyřešena) nebyla.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále též „dovolatel“) prostřednictvím své advokátky včasné dovolání, v němž ovšem absentuje vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ve vazbě na

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odst. 1).

V dovolání musí být

vedle obecných náležitostí ( )

uvedeno

, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání,

v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a )

a čeho se dovolatel domáhá, tj. dovolací návrh (odst. 2). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odst. 3). V dovolání nelze poukazovat na podání, která dovolatel učinil za řízení před soudem prvního stupně nebo v odvolacím řízení (odst. 4). V dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy (odst. 6).

V dovolání musí dovolatel vymezit předpoklady přípustnosti dovolání ve smyslu , tj. uvést v něm okolnosti, z nichž by bylo možné usuzovat, že by v souzené věci šlo (mělo jít) o případ (některý ze čtyř v úvahu přicházejících), v němž napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva: 1) při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (v takovém případě je zapotřebí alespoň stručně uvést, od kterého rozhodnutí, respektive od kterých rozhodnutí se konkrétně měl odvolací soud odchýlit) nebo 2) která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (zde je třeba vymezit, která právní otázka, na níž závisí rozhodnutí odvolacího soudu, v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena) nebo 3) která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně (zde je třeba vymezit rozhodnutí dovolacího soudu, která takový rozpor v judikatuře dovolacího soudu mají podle názoru dovolatele zakládat a je tak třeba tyto rozpory odstranit) anebo 4) má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (zde je zapotřebí vymezit příslušnou právní otázku, její dosavadní řešení v rozhodovací praxi dovolacího soudu a alespoň stručně uvést, pro jaké důvody by měla taková právní otázka být dovolacím soudem posouzena jinak).

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně popsal, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle , je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. ; všechna zde označená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu

http://nsoud.cz

, zatímco rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách

https://nalus.usoud.cz

), přičemž musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Ústavní soud v nálezu ze dne 21. prosince 2016, sp. zn. , zaujal právní názor, že dovolání je přípustné, závisí-li napadené rozhodnutí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva vztahující se k ochraně základních práv a svobod, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe nejen Nejvyššího soudu, ale také Ústavního soudu, a že namítá-li dovolatel, že rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu s judikaturou Ústavního soudu, a tedy v rozporu s jejími ústavně garantovanými základními právy, a je-li dovolatelem citovaná judikatura přiléhavá a dostatečně konkrétní, jedná se o dovolání přípustné, přestože dovolatel v podání explicitně necituje judikaturu dovolacího soudu.

Jak je zřejmé z obsahu podaného dovolání, žalobce v něm (shora vyloženým způsobem) nevymezil některou ze čtyř v úvahu přicházejících variant předpokladů přípustnosti dovolání. Dovolatel sice v úvodu svého dovolání uvádí, že jeho

„přípustnost vyvozuje z ustanovení , neboť se jedná o rozsudek odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí“

, a že:

„napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky jak hmotného, tak procesního práva a při jejím řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“

, avšak již v této konstelaci neuvádí in concreto, při řešení kterých právních otázek a od jaké konkrétní judikatury dovolacího soudu se měl odvolací soud napadeným rozhodnutím odchýlit.

Předpoklad přípustnosti dovolání ovšem žalobce nezaložil ani na tvrzení, že by se v dovoláním napadeném rozhodnutí odvolací soud při řešení konkrétně zformulované právní otázky kupř. odchýlil od nálezové judikatury Ústavního soudu, případně že při rozhodování judikaturu Ústavního soudu (zcela nebo jen zčásti) pominul, ač pro skutkové okolnosti případu jí bylo nezbytné respektovat a judikované závěry promítnout do právního posouzení věci.

Podané dovolání je totiž pojato jako prostá právní polemika dovolatele s právním posouzením věci odvolacím soudem, což pochopitelně nelze spojovat s řádným vymezením předpokladů přípustnosti dovolání.

Připomíná se, že zatímco úkolem dovolacího soudu není z moci úřední přezkoumávat správnost rozhodnutí odvolacího soudu při sebemenší pochybnosti dovolatele o právním posouzení věci, povinností dovolatele je, aby způsobem předvídaným v ve vazbě na vymezil předpoklady přípustnosti dovolání z hlediska řešené právní otázky z oblasti hmotného či procesního práva.

Přitom plénum Ústavního soudu ve svém stanovisku ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. , mj. vyložilo, že neobsahuje-li dovolání vymezení předpokladů přípustnosti ( ), není odmítnutí takového dovolání pro vady porušením d.

Vzhledem k výše uvedenému (absence vymezení předpokladů přípustnosti dovolání) Nejvyšší soud proto uzavírá, že podané dovolání trpí vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat a jež nebyla žalobcem (jeho advokátkou) odstraněna v zákonné lhůtě (, a ); dovolání bylo proto podle odmítnuto.

I když výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí obsahovat odůvodnění ( ), dovolací soud pouze ve stručnosti poznamenává, že při rozhodování o těchto nákladech řízení přihlédl k tomu, že žalovaný v písemném vyjádření k dovolání žalobce pominul důvody, pro které bylo dovolání odmítnuto, takže nelze s takto učiněným úkonem právní služby jeho advokátem spojovat v dovolacím řízení účelně vynaložené výdaje.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. 5. 2019

JUDr. Pavel Vrcha

předseda senátu