Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 4750/2017

33 Cdo 4750/2017-360

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobkyně ALTEA EUROPE spol. s r. o., se sídlem v Praze 1, U Lužického semináře 114/46, identifikační číslo 27659577, zastoupené JUDr. Martinem Soukupem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Římská 2575/31, proti žalovanému J. K., bytem v XY, zastoupenému Mgr. Michalem Balcarem, advokátem se sídlem v Praze 1, Říční 456/10, o zaplacení 500.000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 5. 2017, č. j. -344, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 13. 1. 2016, č. j. -263, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 500.000 Kč; zároveň rozhodl o nákladech řízení.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 5. 2017, č. j. -344, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný (dále též „dovolatel“) dovolání, které má za přípustné podle , (dále jen „ “), neboť rozhodnutí odvolacího soudu obsahově ( ) závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení otázky obligatorních náležitostí smlouvy o postoupení pohledávky podle , tj. určitého a nezaměnitelného označení smluvních stran a v té souvislosti závěru o platnosti takové smlouvy pro záměnu v označení smluvních stran. S odkazem na blíže citované rozsudky Nejvyššího soudu dovozuje, že výklad přijatý odvolacím soudem při hodnocení záměny pojmů „postupitele“ a „postupníka“ je nepřijatelný, neboť nejde o zjevnou nesprávnost v psaní podle obč. zák. Přípustnost dovolání dále dovolatel zakládá na extrémním nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, dospěl-li odvolací soud k závěru, že se mu nepodařilo prokázat antedatování (první) smlouvy o postoupení pohledávky mezi věřitelem CONTAKTIVE s. r. o. a společností LCC Industrial Services, s. r. o. (označené dnem 6. 5. 2010), a tedy její neplatnost. Takový postup s ohledem na nález Ústavního soudu ze dne 20. 8. 2014, sp. zn. , považuje za ústavně nonkonformní, neboť má zato, že odporuje právu na spravedlivý proces. Odvolací soud na něj klade nepřiměřené požadavky spojené s dokazováním. Připouští přitom, že o postoupení pohledávky byl vyrozuměn věřitelem (postupitelem), a že v řízení namítal neplatnost smlouvy o postoupení pohledávky a nikoli neúčinnost takového právního úkonu, ať již z pohledu či . Dospěl-li by odvolací soud k závěru o neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky, musel by návazně dovodit nedostatek aktivní legitimace žalobce a žalobu zamítnout.

Podle , ve znění účinném do 29. 9. 2017 (srov. čl. II. bod 2. , čl. II. bod 2. – dále opět jen „ “), dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. ).

Dovolání není přípustné.

Již v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. , uveřejněného pod č. 61/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud přijal a odůvodnil závěr, podle něhož oznámil-li postupitel dlužníku, že pohledávku postoupil postupníkovi (tak jak je tomu v nyní souzené věci – viz prohlášení o postoupení pohledávky ze dne 27. 5. 2010 a podací lístek z téhož dne), pak dlužník nemá (s výjimkou případů uvedených v § 525 obč. zák., eventuálně případů, ve kterých by dlužník prokázal, že postoupení pohledávky mělo za následek změnu – zhoršení – jeho právního postavení) vůči postupníku ve sporu o úhradu pohledávky k dispozici obranu založenou na námitce neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky.

Se zřetelem ke shora přijatým závěrům řešení v dovolání předestřené otázky nemůže pro žalovaného přivodit příznivější rozhodnutí ve věci.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. 5. 2019

JUDr. Václav Duda předseda senátu