Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 860/2019

-415

USNESENÍ

M. E.

Mateřské škole s křesťanskou výchovou Uherský Ostroh, příspěvkové organizaci

, se sídlem v Uherském Ostrohu, Školní č. 679, IČO 70938164, zastoupené JUDr. Ivanou Pazderskou, advokátkou se sídlem v Uherském Hradišti, Protzkarova

č. 51

, o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně ze dne 26. června 2018, č. j. -362, takto:

I. Dovolání žalobkyně

se odmítá

.

II. Žalobkyně

je povinna

zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.800,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Ivany Pazderské, advokátky se sídlem v Uherském Hradišti, Protzkarova

č. 51

.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně ze dne 26. 6. 2018, č. j. -362, není přípustné podle ustanovení , neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce, v jakém okamžiku ve vztahu ke dni účinnosti přijatých organizačních změn může zaměstnavatel dát zaměstnanci výpověď, srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 1998, sp. zn. , uveřejněný pod č. 54/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a v něm vyjádřený právní závěr, že rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o organizačních změnách, které má za následek nadbytečnost konkrétního zaměstnance, musí být přijato před podáním výpovědi, pracovní poměr podle podané výpovědi však nesmí skončit dříve než v pracovním dni předcházejícím dni, v němž nastává účinnost rozhodnutých organizačních změn; k otázce výlučného oprávnění zaměstnavatele rozhodnout, který zaměstnanec se stal v důsledku rozhodnutí o organizační změně nadbytečným, srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2003, sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 11/2004 v časopise Soudní judikatura; ke splnění předpokladů pro podání výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení , zejména k otázce nadbytečnosti zaměstnance a příčinné souvislosti mezi nadbytečností zaměstnance a rozhodnutím zaměstnavatele o organizační změně, a k výběru zaměstnance, který je nadbytečným, srov. při obdobné právní úpravě v předchozím např. rozsudek býv. Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 1968, sp. zn. uveřejněný pod č. 57/1968 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 1998, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní rozhledy č. 11, roč. 1999, na str. 374, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2004, sp. zn. , uveřejněný pod č. 54/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2012, sp. zn. uveřejněného pod č. 24/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; k otázce nadbytečnosti zaměstnance při odpadnutí jen části jeho dosavadní pracovní náplně nebo pouze některých z více dosud vykonávaných prací srov. např. rozsudek býv. Nejvyššího soudu ČSR ze dne 21. 11. 1980, sp. zn. , uveřejněný pod č. 42/1982 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2012, sp. zn. nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2014, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 50/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; k otázce, zda přijetí organizačního opatření směřovalo k dosažení změny úkolů zaměstnavatele, technického vybavení, snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo jiné organizační změny, anebo zda podle svého obsahu nebo účelu směřovalo k jinému cíli, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2004, sp. zn. uveřejněný pod č. 54/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; k otázce dokazování skutkových tvrzení o diskriminaci ve věcech pracovních ve smyslu ustanovení srov. právní názor uvedený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. , uveřejněném pod č. 108/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo v odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. ; k zásadě rovného zacházení při odměňování za práci porovnáním jen se zaměstnanci vykonávajícími stejnou nebo rovnocennou práci srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 8. 2015, sp. zn. , uveřejněný pod č. 35/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2016, sp. zn. a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. ] a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.

V části, v níž dovolatelka uplatnila jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení [zpochybňuje-li skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující, nesouhlasí-li s tím, ke kterým důkazům odvolací soud přihlížel a jak tyto důkazy hodnotil („nesouhlasí se závěrem soudu o nevěrohodnosti svědkyně B.“, že „žalovaná neprokázala, že žalobkyně nebyla diskriminována, naopak z provedeného dokazování vyplývá, že opakovaně docházelo k přímé diskriminaci žalobkyně“), předestírá-li opačné skutkové závěry (že „žalobkyně v řízení podrobně popsala různé snahy ředitelky žalované odstranit žalobkyni, aby se uvolnilo místo pro neteř ředitelky N. S.“, že „žalovaná se opakovaně dopouštěla přímé diskriminace výhradně vůči žalobkyni tím, že žalobkyně, jako jediná pedagogická pracovnice žalované, nedostala vůbec žádné odměny v roce 2013/2014, ačkoliv se rovněž podílela na zájmových mimoškolních aktivitách, naopak jen nedůvodně dostávala nadáno a nakonec i důtky za údajné porušování pracovních povinností“), na nichž buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci (že „prezentované cíle organizační změny byly pouhým zastřením skutečného cíle, zbavit se žalobkyně“, že „žalobkyně se nemohla stát nadbytečnou, když se uvolnilo jedno místo na pozici učitelky po M. Z. a k tomu byly přijaty dvě nové učitelky právě na její pozici“ a že „žalovaná neunesla své důkazní břemeno a neprokázala, že by byla žalobkyně nadbytečná v okamžiku doručení výpovědi a ani neprokázala, že by žalobkyně nebyla diskriminována a bylo s ní zacházeno stejným způsobem“)], dovolání trpí nedostatkem, pro který nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Přípustnost dovolání nemůže založit ani námitka dovolatelky, jíž uplatňuje zmatečnostní vadu podle (namítá-li, že „trvalá výměna přísedící L. H. z důvodu dvouměsíční pracovní neschopnosti byla v rozporu se zákonem“, a že „nově zvolená přísedící M. B. nebyla řádně vybrána a že byly zjevné pochybnosti o její nepodjatosti“), neboť v této části rovněž neuplatňuje dovolací důvod podle Dovolací soud sice smí ke zmatečnostem podle ustanovení , a b) a přihlédnout (a to i když nebyly v dovolání uplatněny), avšak - jak vyplývá z ustanovení věty druhé – jen tehdy, je-li dovolání přípustné. Uvedený předpoklad v projednávané věci však naplněn není, neboť - jak uvedeno výše - dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu není podle ustanovení přípustné.

Dovolání proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení není přípustné podle ustanovení , protože směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. 4. 2019JUDr. Mojmír Putna

předseda senátu