Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 ICdo 71/2017-89

XY29 -89

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce AB 4 B. V., se sídlem Strawinskylaan 933, Amsterdam, Nizozemské království, reg. č. 34186049, zastoupeného Mgr. Romanem Pospiechem, LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 2, Svobodova 136/9, PSČ 128 00, proti žalovaným 1/JUDr. Josefu Šťastnému, se sídlem v Horažďovicích, Ševčíkova 38, PSČ 341 01, jako insolvenčnímu správci dlužníka K. K., zastoupenému JUDr. Markem Šťastným, advokátem, se sídlem v Horažďovicích, Ševčíkova 38, PSČ 341 01, a 2/ K. K., narozenému XY, bytem XY, o určení pravosti pohledávek, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. XY, jako incidenční spor v insolvenční věci druhého žalovaného, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. XY, o dovolání prvního žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. ledna 2017, č. j. 43 ICm XY, 104 VSPH XY ( XY), takto:

Odůvodnění:

Rozsudkem ze dne 1. září 2016, č. j. 43 ICm XY, rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „insolvenční soud“) o žalobě žalobce (AB 4 B. V.), směřující proti žalovaným (JUDr. Josefu Šťastnému, jako insolvenčnímu správci dlužníka K. K., a dlužníku), tak, že:

1/ Určil, že pohledávka č. 1 ve výši 31 836,38 Kč přihlášená žalobcem do insolvenčního řízení „přihláškou P12“ je po právu (bod I. výroku).

2/ Určil, že pohledávka č. 2 ve výši 11 948,02 Kč přihlášená žalobcem do insolvenčního řízení „přihláškou P12“ je po právu (bod II. výroku).

3/ Určil, že pohledávka č. 3 ve výši 1 311 Kč přihlášená žalobcem do insolvenčního řízení „přihláškou P12“ je po právu (bod III. výroku).

4/ Uložil druhému žalovanému zaplatit žalobci na nákladech řízení 13 228 Kč s tím, že tato částka bude uspokojena ve stejném režimu jako pohledávka, o kterou se vedl spor (bod IV. výroku).

K odvolání prvního žalovaného Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozhodnutí insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl, že žalobce a první žalovaný vůči sobě nemají právo na náhradu nákladů řízení „před soudy obou stupňů“ (druhý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal první žalovaný dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , (dále jen „“), jako nepřípustné.

Učinil tak proto, že v posouzení otázky, kterou mu dovolatel předkládá k řešení (důvodnosti námitky promlčení a výkladu , obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. prosince 2013), je napadené rozhodnutí v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, jak vyplývá z níže označených rozhodnutí.

Z usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 10. července 2013, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 92/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek [které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu], se podává, že exekuční soudy mohou přijmout závěr, že rozhodčí nález jim předkládaný coby exekuční titul nemá žádné právní účinky (jelikož nebyl vydán v mezích pravomoci rozhodce) a není tedy exekučním titulem, bez zřetele k tomu, že formálně nedošlo (ani již nedojde, vzhledem k případně zmeškaným lhůtám) k jeho zrušení (soudem) postupem předjímaným zákonem o rozhodčím řízení.

Není pochyb o tom, že tam, kde rozhodčí nález neprochází testem vykonatelnosti (posouzením, zda jde o způsobilý exekuční titul) v exekučním nebo vykonávacím řízení proto, že na majetek případného povinného je vedeno insolvenční řízení, lze obdobný závěr přijmout v případném sporu o pravost nebo výši pohledávky, kterou věřitel přihlásí do insolvenčního řízení jako vykonatelnou s poukazem na rozhodčí nález coby exekuční titul (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2014, sen. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2015, sen. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2015, sen. zn. ).

Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 1. června 2016, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 99/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, promlčecí doba přestává běžet zahájením rozhodčího řízení, i když rozhodčí smlouva je neplatná. Srov. shodně i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2017, sen. zn. .

Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2016, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 100/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dokud insolvenční soud v incidenčním sporu neurčí (neuvede v důvodech svého rozhodnutí), že rozhodčí nález nemá žádné právní účinky, jelikož byl vydán mimo rámec pravomoci rozhodce, je nutno posuzovat promlčení nároků z něj plynoucích jako u rozhodčího nálezu, jenž takovou vadou netrpí.

Argumentuje-li dovolatel závěry Ústavního soudu učiněnými v usnesení ze dne 31. října 2016, sp. zn. , pak pomíjí, že rozhodnutí se zakládá na odlišném skutkovém základu, neboť v této věci nebyl rozhodčí nález jakkoliv napaden (např. návrhem na jeho zrušení podle , o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů), ani nebyla vyslovena jeho nezpůsobilost jakožto exekučního titulu. K tomu srov. usnesení ze dne 12. prosince 2017, sp. zn. , jímž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podanou proti usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. .

Výrok o nákladech dovolacího řízení je odůvodněn větou první, a , ve spojení s , o úpadku a způsobech jeho řešení (), když dovolání prvního žalovaného bylo odmítnuto a ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci.

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 4. 2019

Mgr. Milan Polášek předseda senátu