Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 969/2019

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D, v exekuční věci oprávněné J. K., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Tomešem Vytiskou, advokátem se sídlem v Jindřichově Hradci, Masarykovo náměstí č. 1, proti povinné D. M., narozené XY, bytem XY, za účasti přihlášených věřitelů 1) IFIS investiční fond, a.s., se sídlem v Brně, Čechyňská č. 419/14a, identifikační číslo osoby 24316717, 2) V. R., narozeného XY, bytem XY, 3) Ekonprofi, s. r. o. se sídlem v Brně, Útěchov č. 104, identifikační číslo osoby 25567870, pro 165 000 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora Mgr. Martina Horáka, Exekutorský úřad Tábor, pod sp. zn. 173 EX 195/14, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. května 2018, č. j. a k t o:¨Dovolání povinné se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ) :

K odvolání povinné Městský soud v Praze usnesením ze dne 10. května 2018, č. j. -281, potvrdil usnesení soudního exekutora Mgr. Martina Horáka, Exekutorský úřad Tábor, ze dne 9. ledna 2018, č. j. 173 EX 195/14-272, jímž soudní exekutor mimo jiné rozhodl o rozdělení nejvyššího podání.

Usnesení odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, jehož přípustnost shledává v tom, že odvolací soud se odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dle dovolatelky odůvodnění odvolacího soudu zejména ve svém čl. 7 chrání pouze zájmy oprávněné, která podle odvolacího soudu může být krácena na svých právech. Zda byla postupem soudního exekutora krácena na svých právech i povinná, již odvolací soud nezohledňuje. V této souvislosti dovolatelka rozporuje (kromě jiného) usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. března 2017, sp. zn. , kterým dovolací soud zamítl dovolání povinné podané v tomtéž exekučním řízení avšak proti usnesení Městského soudu ze dne 6. září 2016, č. j. -175, kterým tento soud potvrdil usnesení soudního exekutora ze dne 29. března 2016, č. j. 173 EX 195/14-140, o udělení příklepu na vydražených nemovitých věcech. Vzhledem k tomu, že o vstupu stávající oprávněné do řízení rozhodl až Městský soud v Praze právě usnesením ze dne 6. září 2016, č. j. -175, nemohla nabýt právní moci a vykonatelnosti usnesení, která byla vydána v mezidobí od smrti povinného (30. července 2014) do rozhodnutí odvolacího soudu o vstupu stávající oprávněné do řízení na místo zemřelého oprávněného. Těmito skutečnosti se však soudy vůbec nezabývaly. K tomuto dodává, že odvolací soud nebyl oprávněn o procesním nástupnictví vůbec rozhodovat. Ve shora uvedeném postupu dovolatelka spatřuje zásadní pochybení, které ji znemožnilo účinně se bránit, neboť předpokládala, že v dané věci se nebude konat dražební jednání, když k doručení usnesení o nařízení dražebního jednání mělo dojít až poté, co usnesení soudního exekutora o vstupu stávající oprávněné do řízení nabude právní moci. Toto usnesení však v řízení nebylo vůbec vydáno. Dále nesouhlasí s odůvodněním odvolacího soudu v části pojednávající o započtení pohledávky povinné vůči oprávněné. Upozorňuje na to, že odvolací soud nevzal v úvahu ani námitku povinné týkající se vypracování znaleckého posudku. Navrhuje proto, aby dovolací soud usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. května 2018, č. j. -281, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Přihlášená věřitelka 1) se k dovolání povinné vyjádřila tak, že souhlasí s dovoláním napadeným usnesením odvolacího soudu, jehož závěry považuje za správné.

Dále se k dovolání vyjádřila oprávněná, která uvedl, že práva povinné nebyla rozhodnutím odvolacího soudu nijak zkrácena. Poukazuje na skutečnost, že jak ona, tak původní oprávněný byli (a jsou) v řízení zastoupeni stejným advokátem, kterému byla doručována všechna rozhodnutí (mimo jiné) soudního exekutora, ona sama se pak stala jedinou dědičkou po zemřelém oprávněném, pozdní rozhodnutí o procesním nástupnictví tak nemohlo mít ani s ohledem na doručování povinnou zmiňovaných rozhodnutí na práva povinné žádný vliv.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) - dále též jen „“ a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Z ustanovení vyplývá, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí () uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle ustanovení dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle ustanovení , a b) a . Podle se důvod dovolání vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Podle ustanovení dovolání podané proti rozhodnutí odvolacího soudu, které není přípustné nebo které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě () odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne.

Dovolatel je povinen v dovolání vymezit, které z hledisek uvedených v ustanovení považuje za splněné, přičemž musí být zřejmé, které otázky hmotného či procesního práva se taková přípustnost týká [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. (uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)]. Nejvyšší soud ve své již ustálené judikatuře opakovaně vysvětlil, že namítá-li dovolatel, že dovolání je přípustné, neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, je v takovém případě zapotřebí alespoň stručně uvést, od kterého rozhodnutí, respektive od kterých rozhodnutí se konkrétně měl odvolací soud odchýlit, a v jakém smyslu (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. května 2017, sp. zn. ). Tomuto požadavku ovšem dovolatelka nedostála. Její argumentace v zásadě směřuje k otázce oprávněnosti odvolacího soudu rozhodovat o procesním nástupnictví oprávněné, jejímž řešením se již dovolací soud věnoval ve svém usnesení ze dne 14. března 2017, sp. zn. . K tomuto dovolací soud připomíná, že možné vady řízení mající za následek nesprávné rozhodnutí ve věci samy o sobě nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání; dovolací soud by se jimi dle ustanovení mohl zabývat až tehdy, pokud by byla dána přípustnost dovolání, a o takový případ v projednávané věci nejde.

S ohledem na výše uvedené proto v dovolacím řízení nelze pokračovat a Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [ a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 7. 5. 2019

JUDr. Zbyněk Poledna

předseda senátu