Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3541/2018

30 Cdo 3541/2018-87

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka a soudců JUDr. Davida Vláčila a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobkyně T. P. T., narozené XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Petrem Václavkem, advokátem v Praze 1, Opletalova 1417/25, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, zastoupené Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, doručovací adresa Ostrava – Radvanice, Lihovarská 1335/9, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 4. 2018, č. j. -53, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Ostravě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 5. 12. 2017, č. j. -30, zastavil řízení ohledně částek 25 168 Kč a 45 000 Kč s příslušenstvím a dále ohledně blíže specifikovaného příslušenství z částky 160 168 Kč (výrok I), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 65 250 Kč s příslušenstvím (výrok II) a dále podrobněji specifikované příslušenství z částek 25 168 Kč a 45 000 Kč (výrok III), zamítl žalobu ohledně zaplacení částky 24 750 Kč s příslušenstvím (výrok IV) a žalované uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 20 231 Kč (výrok V).

Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) shora označeným rozsudkem potvrdil vyhovující výrok II rozsudku soudu prvního stupně ohledně částky 18 000 Kč s příslušenstvím (výrok I rozsudku odvolacího soudu), ve „zbývající části“ byl vyhovující výrok II rozsudku osudu prvního stupně změněn odvolacím soudem tak, že žaloba byla ohledně částky 47 250 Kč s příslušenstvím zamítnuta (výrok II rozsudku odvolacího soudu), žalované byla uložena povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení před soudem prvního stupně v částce 14 859 Kč (výrok III rozsudku odvolacího soudu) a o nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto tak, že žádná z účastnic nemá na jejich náhradu právo (výrok IV. rozsudku odvolacího soudu).

Žalobou uplatněné částky 160 168 Kč se žalobkyně domáhala zčásti jako náhrady nákladů obhajoby, které musela vynaložit v souvislosti s trestním řízením, které vůči ní skončilo pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 6. 6. 2016, č. j. -705, jímž byla zproštěna obžaloby pro zvlášť závažný zločin výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy, zčásti pak šlo o náhradu nemajetkové újmy způsobené výkonem vazby v rámci proběhnuvšího trestního řízení.

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v rozsahu výroku II, ohledně nepřiznané částky 47250 Kč s příslušenstvím, a výslovně i v rozsahu výroku IV, o nákladech odvolacího řízení, včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II odst. 2 a čl. XII ), dále jen „ “, odmítl.

Dovolání žalobkyně, jímž napadá výrok II rozsudku odvolacího soudu, není přípustné podle ustanovení , neboť nejde o vztah ze spotřebitelské smlouvy nebo o vztah pracovněprávní a napadeným výrokem bylo v této části rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč (k příslušenství pohledávky se nepřihlíží). Za rozhodnou pro posouzení přípustnosti dovolání z hlediska finančního limitu je sice třeba považovat výši peněžitého plnění, jež bylo předmětem odvolacího řízení, avšak pouze v rozsahu, jenž může být rozhodnutím dovolacího soudu přímo dotčen. I podle důvodové zprávy k , který mimo jiné nově formuloval , si navrhovaná změna v prvé řadě pomocí rozšíření výjimek z jinak široce formulované přípustnosti dovolání kladla za cíl odbřemenění dovolacího soudu. Ke změnám navrhovaným v tomto ustanovení důvodová zpráva uváděla, že: „ve sporech o peněžitá plnění nepřevyšující 50 000 Kč je přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu vyloučena jen v případech, kdy o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč bylo rozhodnuto dovoláním napadeným výrokem. Jinak řečeno, tam, kde předmětem sporu je zaplacení částky nepřevyšující 50 000 Kč, nevylučuje ustanovení přípustnost dovolání proti těm rozhodnutím odvolacího soudu, která (ač vydána v rámci takového sporu) nejsou rozhodnutími o peněžitém plnění (např. šlo-li o mezitímní rozsudek). Navrhovaná změna má tuto možnost vyloučit“. Z citované důvodové zprávy je tak nutno dovodit, že znění účinné od 30. 9. 2017 znamená, oproti do té doby účinné úpravě, další zúžení možnosti podání dovolání v tzv. bagatelních věcech, nikoli její rozšíření (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. , ze dne 5. 9. 2018, sp. zn. , ze dne 17. 10. 2018, sp. zn. , nebo ze dne 11. 9. 2018, sp. zn. ).

Pokud se žalobkyně řídila nesprávným poučením odvolacího soudu o přípustnosti dovolání, pak soudní praxe dlouhodobě dovozuje, že přípustnost dovolání takovým nesprávným poučením založena není. Nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné, přípustnost dovolání nezakládá (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. ).

V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti výroku IV rozsudku odvolacího soudu, je rovněž objektivně nepřípustné, neboť směřuje proti části rozhodnutí, která se týká výroku o nákladech řízení [srov. ].

Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobkyně směřuje proti výrokům rozhodnutí odvolacího soudu, proti nimž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud jej proto podle ustanovení věty první odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl Nejvyšší soud podle věty první, , a a zavázal žalobkyni, jejíž dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání, které nebylo sepsáno advokátem (žalovaná nebyla v dovolacím řízení zastoupena advokátem), přičemž žalovaná nedoložila výši svých hotových výdajů. Jde o paušální náhradu hotových výdajů podle (viz čl. II bod. 1 ve spojení s čl. VI. ) ve výši 300 Kč ( ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 2. 5. 2019

JUDr. Bohumil Dvořák předseda senátu