Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Td 25/2019

-1126

USNESENÍ

Nejvyšší soud v trestní věci obviněného

J. P.,

nar. XY,

trvale bytem XY, vedené u Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně pod sp. zn. , projednal v neveřejném zasedání konaném dne 24. 4. 2019 návrh tohoto soudu na odnětí a přikázání věci a rozhodl takto:

Podle § 25 tr. ř. se věc

odnímá

Krajskému soudu v Brně – pobočce ve Zlíně a

přikazuje

Krajskému soudu v Ústí nad Labem.

Odůvodnění:

Státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně – pobočky ve Zlíně podal dne 18. 3. 2019 u Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně obžalobu na obviněného J. P. pro zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle ustanovení § 240 odst. 1, 3 tr. zákoníku ve znění účinném do 30. 6. 2016.

Uvedeného zločinu se měl dopustit v podstatě tím, že jako jednatel společnosti V. a g. p., se sídlem původně v Praze 1, od 8. 9. 2014 pak v Uherském Hradišti, v listopadu 2013 a v únoru 2014 podal u Finančního úřadu pro hlavní město Prahu řádná přiznání k dani z přidané hodnoty (DPH), do nichž zahrnul i fiktivní faktury konkrétně v obžalobě uvedené, na jejichž základě uplatnil nadměrný odpočet DPH, ačkoli věděl, že k poskytnutí fakturovaných služeb nedošlo, resp. ačkoli věděl, že jednu fakturu nebude schopen uhradit, k čemuž i došlo a což vedlo k tomu, že dodavatel od kupní smlouvy odstoupil a zboží si odvezl; dále ještě stejné faktury, které zahrnul do daňového přiznání k DPH v listopadu 2013, zahrnul také do daňového přiznání k dani z příjmů právnických osob (DPPO) podaného v březnu 2015 u Finančního úřadu pro Zlínský kraj, přestože věděl, že k poskytnutí předmětných služeb a vynaložení nákladů na dosažení zdanitelných příjmů nedošlo. České republice tak měl způsobit škodu ve výši přes 12 milionů korun. Podle právní věty měl zkrátit daň a vylákat výhodu na dani a spáchat takový čin ve velkém rozsahu.

Nejvyššímu soudu byl dne 26. 3. 2019 předložen trestní spis Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně k rozhodnutí o návrhu tohoto soudu na delegaci. Krajský soud především konstatoval, že o jeho místní příslušnosti podle § 18 odst. 1 tr. ř. nejsou pochybnosti, neboť trestná činnost měla být spáchána jednak na území Hlavního města Prahy, jednak na území Zlínského kraje, resp. jednak v obvodu Městského soudu v Praze, jednak v obvodu Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně. Uvedl, že ve věci je zjevně dána věcná příslušnost krajského soudu jako soudu prvního stupně s ohledem na trestní sazbu stanovenou za uvedený zločin, přičemž místní příslušnost byla založena podáním obžaloby u Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně. Podle soudu však ve věci mohou být shledány důležité důvody ve smyslu § 25 tr. ř., které by mohly vést k přikázání této trestní věci jinému soudu téhož druhu a stupně. Podle soudu je pojítko mezi projednávanou trestnou činností a obvodem soudu pouze formální povahy a spočívá pouze v podání jednoho z přiznání v obvodu soudu, i když samotná podnikatelská činnost se odehrávala na místech vzdálených. Podle soudu je však třeba především zohlednit, že ani jedna z osob, které budou s největší pravděpodobností k soudu předvolávány, což se týká především svědků, nemá bydliště v obvodu zlínské pobočky Krajského soudu v Brně ani v jeho blízkosti, až na jednoho svědka, který má bydliště v okrese Brno-venkov. Většina svědků pak má bydliště v Ústeckém kraji, menší část v Praze a někteří ve Středočeském a Plzeňském kraji; v Praze má sídlo také obhájce obžalovaného a podle informací ze spisu se v Praze zdržuje také obviněný. Podle soudu lze mít za to, že uvedené okolnosti odůvodňují projednání věci jiným soudem, přičemž v úvahu přicházejí Krajský soud v Ústí nad Labem a Městský soud v Praze. S ohledem na místo spáchání údajné trestné činnosti považuje soud za vhodné projednání věci Městským soudem v Praze. Je přesvědčen, že delegace této trestní věci ke kterémukoliv z těchto soudů povede k urychlení řízení a především pak k hospodárnějšímu procesu a k výrazně nižší zátěži pro osoby, jejichž účast u hlavního líčení bude nutná. Nejedná se zde o případnou delegaci např. mezi dvěma sousedními krajskými soudy, ale mezi soudy, které dělí 300 a více km. Na závěr soud dodal, že není nutno domnívat se, že by snad projednání věci před zdejším soudem znamenalo lepší zabezpečení zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou pochybnosti, jako hlavního předpokladu pro spravedlivé rozhodnutí, neboť trestná činnost tak, jak byla soudu předložena, s obvodem Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně, nijak nesouvisí.

Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně, proto navrhl, aby Nejvyšší soud věc tomuto soudu odňal a přikázal ji Městskému soudu v Praze.

Nejvyšší soud zhodnotil důvody uvedené v návrhu soudu na delegaci a dospěl k následujícímu závěru.

Především nutno konstatovat, že není pochyb o místní příslušnosti Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně k projednání věci. Obvod tohoto soudu je totiž místem spáchání zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 tr. zákoníku, tím že obviněný jako jednatel společnosti V. a g. p., se sídlem od 8. 9. 2014 v Uherském Hradišti měl podat Finančnímu úřadu pro Zlínský kraj, Územní pracoviště v Uherském Hradišti, vědomě nepravdivé přiznání k DPPO za zdaňovací období 1. 10. 2013 do 30. 9. 2014. Z hlediska místní příslušnosti je u tohoto trestného činu rozhodující sídlo příslušného finančního úřadu (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2001, sp. zn. ). Místní příslušnost správce daně, není-li stanoveno jinak, se řídí u právnické osoby jejím sídlem [ , daňový řád]. Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně ostatně svoji příslušnost nesporuje.

Podle § 25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v d. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.

Nejvyšší soud zjistil, že z obsahu trestního spisu Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně vyplývají skutečnosti konkrétně rozepsané v návrhu tohoto soudu na delegaci. Ve věci je obviněna jedna osoba. Obžaloba navrhuje 9 osob ke slyšení u hlavního líčení. Ani jedna z těchto osob nemá bydliště v obvodu příslušného Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně.

Trestní věc obviněného se u tohoto soudu nachází ve stadiu po podání obžaloby. Z trestního spisu je zřejmé, že krajský soud zatím ve věci nenařídil hlavní líčení ani sám neučinil dotaz na obviněného ohledně jeho možností dostavit se k hlavnímu líčení ke vzdálenému soudu.

Je nutno zdůraznit, že skutečnost, že obviněný nemá bydliště v obvodu příslušného soudu nebo skutečnost, že větší počet svědků navržených ke slyšení u hlavního líčení je z různých částí republiky, a nikoli z obvodu příslušného soudu, není všeobecně důležitým důvodem ve smyslu § 25 tr. ř. k odnětí věci příslušnému soudu a jejímu přikázání jinému soudu, neboť se jedná o běžnou skutečnost.

Přičemž na straně obviněného může být důvodem pro delegaci zejména jeho značně vysoký věk, nebo závažné zdravotní problémy, které výrazně omezují jeho mobilitu. Takové skutečnosti z obsahu spisu nevyplývají.

Z obsahu trestního spisu ale vyplývají další hlediska, ve kterých Nejvyšší soud spatřuje v tomto konkrétním případě důležité důvody pro rozhodnutí podle § 25 tr. ř.

V uvedené věci se obviněný měl zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle ustanovení § 240 odst. 1, 3 tr. zákoníku, ve znění účinném do 30. 6. 2016, dopustit tím, že za společnost V. a g. p., registrované k dani z přidané hodnoty a k dani z příjmů právnických osob, měl podat ve třech případech u příslušného správce daně podle aktuálního sídla společnosti (dvakrát u Finančního úřadu pro hlavní město Prahu, Územního pracoviště pro Prahu 1 a jedenkrát u Finančního úřadu pro Zlínský kraj, Územního pracoviště v Uherském Hradišti) daňová přiznání s využitím fiktivních faktur. Z obsahu spisového materiálu (výpověď obviněného a osob navržených obžalobou ke slyšení u hlavního líčení – osoby účetních a dalších osob) však vyplývá, že veškerá administrativní a účetní činnost fakticky probíhala v provozovně společnosti V. a g. p., v Oseku u Duchcova, okres Teplice (Ústecký kraj), v obvodu Krajského soudu v Ústí nad Labem. Na tomto místě bylo vedeno účetnictví, přijímány a vystavovány faktury (č. l. 227, 260, 289, 386 p. v. tr. spisu). Obviněný má v obvodu tohoto soudu bydliště, stejně jako 4 osoby svědků navržených obžalobou ke slyšení u hlavního líčení. Dva svědci mají bydliště v Praze, jeden ve Středočeském kraji, jeden v okrese Plzeň-sever. Jeden ze svědků má bydliště v okrese Brno-venkov. Žádná z těchto osob nemá bydliště v obvodu Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně, přičemž drtivá většina z nich má bydliště velmi vzdálené od příslušného soudu.

Odnětím trestní věci Krajskému soudu v Brně – pobočce ve Zlíně a jejím přikázáním Krajskému soudu v Ústí nad Labem, v jehož obvodu fakticky probíhala administrativní a účetní činnost společnosti V. a g. p., která měla vyústit v podání uvedených daňových přiznání u příslušných správců daně (podle aktuálního sídla společnosti), v jehož obvodu bydlí obviněný, a v jehož blízkosti bydlí také podstatná většina svědků navržených ke slyšení, bude nejlépe zabezpečena účast těchto osob u hlavního líčení. Tím bude dosaženo možného zkrácení doby trvání trestního řízení bez nadměrné zátěže pro tyto osoby. Tento postup je v tomto konkrétním případě vhodný jak z hlediska řádného objasnění věci, tak i z hlediska rychlosti a hospodárnosti řízení. Žalovaná trestná činnost přitom nemá v podstatě žádný vztah k obvodu Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně, jehož místní příslušnost byla založena pouze formálně změnou sídla dané obchodní společnosti a podáním daňového přiznání v bodě ad. 3 obžaloby.

Na základě uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší soud tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 24. 4. 2019

JUDr. Michal Mikláš

předseda senátu