Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 1547/2018-268

p25 Cdo 1547/2018-268

USNESENÍ

M. Š.

Pardubický kraj

, se sídlem úřadu Komenského nám. 125, Pardubice, IČO 70892822, za účasti vedlejší účastnice na straně žalovaného:

ČSOB Pojišťovna, a. s., člen holdingu ČSOB

, se sídlem Masarykovo náměstí 1458, Pardubice, IČO 45534306, o náhradu škody na zdraví, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 4. 10. 2017, č. j. -220, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 4. 10. 2017, č. j. -220, není přípustné, neboť uplatněné dovolací námitky nesplňují podmínky přípustnosti dovolání podle

Dovolatelka se žalobou podanou dne 22. 10. 2012 domáhala náhrady škody na zdraví způsobené v důsledku Sudeckovy dystrofie po sádrové fixaci provedené v Krajské nemocnici Pardubice, a to proti žalovanému, který je právním nástupcem této nemocnice. Usnesením Okresního soudu v Pardubicích ze dne 25. 11. 2013, č. j. -132, bylo řízení o bolestném ve výši 100.000 Kč vyloučeno k samostatnému řízení pod sp. zn. . Soud prvního stupně dovodil, že nárok na náhradu za bolest je promlčen v dvouleté subjektivní promlčecí době podle , , účinný do 31. 12. 2013 (dále též jen „obč. zák.“), neboť dovolatelka nabyla vědomost o vzniku této újmy ze zprávy J. S. ze dne 11. 1. 2010, v níž byl konstatován stabilizovaný stav bez vyhlídky na zlepšení. O odpovědné osobě se pak dozvěděla již dne 26. 3. 2008 ze zprávy P., v níž se konstatuje, že podkladem obtíží byla sádrová fixace, přičemž žalobkyně si byla vědoma, kde jí byla aplikována. Odvolací soud se s těmito skutkovými i právními závěry ztotožnil a rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.

Dovolání žalobkyně v nyní projednávaném sporu o náhradu za vytrpěné bolesti fakticky opakuje argumentaci, kterou uplatnila v řízení vedeném u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. , v němž se domáhala (z téže škodné události a proti totožnému subjektu) náhrady za ztížení společenského uplatnění, a které skončilo zamítnutím její žaloby z důvodu promlčení; Nejvyšší soud usnesením ze dne 27. 8. 2015, č. j. -223, odmítl dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 25. 9. 2014, č. j. -184, a její ústavní stížnost pro neopodstatněnost odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 7. 2. 2017, sp. zn. . Ústavní soud konstatoval, že postup obecných soudů byl řádně odůvodněn a jejich rozhodnutí odpovídají zjištěnému skutkovému ději, argumentaci shledal ústavně konformní a srozumitelnou.

Dovolatelka i nyní vytýká odvolacímu soudu, že pouze presumuje okamžik zjištění škody, ačkoliv ona se o vzniku škody dozvěděla až z vyčíslení náhrady za ztížení společenského uplatnění. Z toho je zřejmé, že dovolatelka nerozlišuje mezi nárokem na náhradu za ztížení společenského uplatnění a na náhradu za bolest, které mají odlišnou povahu a zpravidla odlišný počátek běhu subjektivní dvouleté promlčecí lhůty podle obč. zák. (srov. přechodné ustanovení , , účinný od 1. 1. 2014). Její argumentace proto není způsobilá založit přípustnost dovolání, neboť na závěrech, které jsou kritizovány optikou odlišného nároku, rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá. Odvolací soud posoudil promlčení nároku na náhradu za bolest v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, zejména s rozsudkem bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 27. 9. 1974, sp. zn. , publikovaným pod č. 38/1975 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sbírka“), jakož i například s rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2002, sp. zn. , a ze dne 13. 6. 2001, sp. zn. , publikovanými pod C 1168 a C 569 v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck (dále též jen „Soubor“). Ostatně již soud prvního stupně správně dovodil, že pokud v lékařských zprávách, které měla dovolatelka k dispozici, bylo uvedeno, že její zdravotní stav je trvalý, bez vyhlídky na zlepšení, pak z nich i vyplývá, že dovolatelce byla způsobena újma na zdraví, za niž může žádat náhradu; platí přitom, že od okamžiku ustálení zdravotního stavu se neodškodňují samostatně jednotlivé bolestivé stavy, neboť chronická bolest se stává součástí trvale zhoršeného zdravotního stavu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. , č. 7/2017 Sbírky). Přesné vyčíslení výše náhrady škody pak pro počátek běhu promlčecí doby není rozhodující, neboť již v tomto okamžiku je nárok žalovatelný a samotná výše škody je předmětem dokazování, přičemž žalobce může žalobu v průběhu řízení zúžit nebo rozšířit. Z obdobných důvodů nelze uznat ani námitku, že o odpovědném subjektu se žalobkyně dozvěděla až 1. 10. 2012, neboť o tom, že škoda vznikla v důsledku zákroku provedeného v Krajské nemocnici Pardubice, žalobkyně věděla ze zprávy P. ze dne 26. 3. 2008. Tyto závěry stojí na skutkových zjištěních, jejichž správnost nemůže být předmětem dovolacího přezkumu (srov. a a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. , Soubor C 1025, či usnesení téhož soudu ze dne 18. 5. 2011, sp. zn. , Soubor C 9712).

Namítá-li dovolatelka, že se soudy nezabývaly tím, že námitka promlčení byla vznesena v rozporu s dobrými mravy, je třeba zdůraznit, že její podání neobsahují žádné konkrétní okolnosti, z nichž by se dalo dovozovat, že žalovaný využil práva uplatnit námitku promlčení nepřípustným způsobem; nic takového nevyplývá ani z obsahu spisu. To bylo konstatováno též v předchozím řízení o náhradu za ztížení společenského uplatnění. S ohledem na zásadu dispozitivnosti civilního sporu tedy odvolací soud nepochybil, jestliže se k této otázce odůvodnění rozhodnutí nevyjadřoval.

Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání žalobkyně podle odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. 3. 2019

JUDr. Petr Vojtek

předseda senátu