Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
E17E13F55584AC1DC125842400160C51.html
HTML · 13.56 KB
No categories available
29 Cdo 1814/2017
29 Cdo 1814/2017-171
USNESENÍ
JUDr. Tomáše Pelikána
L. T.,
bytem XY, zastoupenému JUDr. Eliškou Vranou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Pařížská 68/9, PSČ 110 00, o zaplacení částky 446 190,24 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 6 C 41/2016, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. února 2017, č. j. 25 Co 48/2017-124, takto:
Dovolání
se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 2. ledna 2017, č. j. 6 C 41/2016-117, Obvodní soud pro Prahu 5 přerušil řízení do dne, kdy nabude právní moci rozhodnutí ve věci samé v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 15 C 163/2009.
Usnesením ze dne 8. února 2017, č. j. 25 Co 48/2017-124, Městský soud v Praze k odvolání žalobce změnil usnesení obvodního soudu tak, že řízení se nepřerušuje.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jako bezpředmětné.
Učinil tak proto, že v mezidobí bylo řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 15 C 163/2009 pravomocně skončeno. Rozsudkem ze dne 28. února 2018, č. j. 15 C 163/2009-493, Obvodní soud pro Prahu 5 zamítl žalobu, jíž se žalobce L. T., domáhal určení, že je vlastníkem specifikované bytové jednotky a garáží. Rozsudkem ze dne 11. září 2018, č. j. 35 Co 227/2018-547, Městský soud v Praze rozsudek okresního soudu potvrdil. Rozhodnutí nabyla právní moci 18. října 2018. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že dovolání tamního žalobce Nejvyšší soud odmítl usnesením ze dne 27. března 2019, č. j. 22 Cdo 672/2019-590.
Za tohoto stavu řešení dovoláním otevřených otázek, jimiž dovolatel brojí proti závěru odvolacího soudu, podle kterého v poměrech dané věci nejsou splněny předpoklady pro přerušení řízení podle ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., postrádá jakýmkoli smysl. Dovolání žalovaného se tak stalo bezpředmětným v důsledku okolností nastalých po vydání dovoláním napadeného rozhodnutí (k postupu soudu při bezpředmětnosti opravného prostředku srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2004, sp. zn. 29 Odo 611/2002).
O návrhu na odklad právní moci dovoláním napadeného usnesení Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť vzhledem k odmítnutí dovolání se tento návrh stal rovněž bezpředmětným.
O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když - jak je zřejmé z obsahu spisu - rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 4. 2019
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu