Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 4740/2018

23 Cdo 4740/2018-142

USNESENÍ

J. Č. – HYDRAULIKSERVIS

Ascendum Stavební stroje Czech s. r. o.

, se sídlem v Loděnici, Plzeňská 430, identifikační číslo osoby 40762645, zastoupené Mgr. Ing. Milanem Chládkem, advokátem se sídlem v Brně, Minoritská 473/10, o zaplacení částky 994.627 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2018, č. j. -111, t a k t o :

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalobce

je povinen

zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 15.246 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce.

O d ů v o d n ě n í :(dle )

Okresní soud v Berouně usnesením ze dne 28. 3. 2018, č. j. -42, zastavil řízení (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (bod II. výroku) a o vrácení soudního poplatku žalobci (bod III. výroku).

K odvolání žalobce odvolací soud usnesením v záhlaví uvedeným usnesení soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

Proti usnesení odvolacího soudu, výslovně v celém jeho rozsahu, podal žalobce (dále též „dovolatel“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení , (dále jen „ “), neboť napadené usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatel uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci dle ustanovení

K dovolání žalobce se žalovaná vyjádřila tak, že je považuje za nepřípustné a navrhuje, aby je dovolací soud odmítl.

Nejvyšší soud (jako soud dovolací dle ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle , zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti dovolání a zda je přípustné.

Úvodem Nejvyšší soud podotýká, že i když dovolatel ohlašuje, že rozhodnutí odvolacího soudu napadá v celém rozsahu, z obsahu dovolání je zřejmé, že zpochybňuje pouze rozhodnutí odvolacího soudu ohledně zastavení řízení; výroky o nákladech řízení před soudy obou stupňů se dovolací soud proto nezabýval.

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srov. větu první ); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo která již dovolacím soudem vyřešena byla, ale má být posouzena jinak, a zda je tedy dovolání podle ustanovení přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. ), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení skutečně splněna jsou.

Protože dovolání může být podle ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu pouze z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ).

Dovolání není přípustné.

Dovolatel spatřuje přípustnost dovolání v tom, že odvolací soud posoudil otázku zastavení řízení podle ustanovení z důvodu existence rozhodčí smlouvy odchylně od rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2011, sp. zn. , přičemž namítá, že žádný ze soudů ve věci nenařídil jednání.

K otázce, zda je při uplatnění námitky nedostatku pravomoci soudu z důvodu existence rozhodčí smlouvy podle nezbytné, aby soud nařídil jednání, se ve vztahu k dovolatelem odkazovanému usnesení sp. zn. Nejvyšší soud vyjádřil např. v usnesení ze dne 20. 6. 2017, sp. zn. , kde konstatoval následující: „Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí [tj. v usnesení sp. zn. ] vycházel z toho, že ukládá soudu nařídit jednání k projednání věci samé, a uvedl, že rozhodnutí o zastavení řízení z důvodu nedostatku podmínky řízení spočívající v tom, že není dána pravomoc soudu podle , je rozhodnutím toliko procesním. Dílčím závěrem citovaného usnesení Nejvyššího soudu tedy je, že obecně lze procesní rozhodnutí o zastavení řízení z důvodu, že je zde nedostatek podmínky řízení spočívající v uzavřené rozhodčí doložce, vydat bez nařízení jednání. V konkrétním případě, který Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí řešil, ovšem bylo k závěru o existenci rozhodčí doložky nutné učinit skutková zjištění, které soudy obou stupňů učinily z listin, aniž by provedly dokazování, které se provádí podle při jednání. Stěžejní rozdíl mezi oběma řešenými případy spočíval v tom, že v případě, o němž Nejvyšší soud rozhodoval v citovaném usnesení, soudy nejprve musely učinit skutková zjištění o tom, zda vůbec smlouva, jejíž součástí byla rozhodčí doložka, byla uzavřena, neboť rozhodčí doložka byla uvedena v nabídce (objednávce přepravy) učiněné jednou ze stran. Závěr o tom, že postup stran vedl k uzavření smlouvy o přepravě, jejíž součástí byla rozhodčí doložka, pak soudy dovodily z objednávek přepravy a z nákladních listů k nim vyhotovených. Soudy obou stupňů v onom případě učinily skutková zjištění vedoucí k závěru o existenci rozhodčí doložky, aniž by nařídily jednání a provedly na něm dokazování.“

Nejvyšší soud přitom dovodil (srov. výše uvedené usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , a dále též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. ), že závěr, že k posouzení, zda zde není nedostatek podmínky řízení podle , je nezbytné nařídit jednání, nelze zobecnit a bez dalšího aplikovat ve všech případech. Je třeba vždy přihlížet ke konkrétním okolnostem řešené věci, zejména k tomu, zda pro rozhodnutí o zastavení řízení bylo nutné učinit skutková zjištění pomocí dokazování (např. je-li sporná samotná existence rozhodčí doložky), či zda bylo potřebné pouze právní posouzení námitky jedné ze stran učiněné podle V neposlední řadě je nutné mít na zřeteli také to, zda postupem soudu nedojde k odepření spravedlnosti (denegatio iustitiae).

Vzhledem k tomu, že v nyní projednávané věci nebylo mezi stranami sporu o sjednání rozhodčí doložky v subdealerské smlouvě, přičemž se odvolací soud zabýval právním posouzením otázky, zda se na nároky uvedené v žalobě vztahuje rozhodčí doložka, nebylo nezbytné provádět dokazování za účelem skutkových zjištění a nařizovat jednání. Odvolací soud tedy nepochybil, jestliže se ztotožnil s rozhodnutím soudu prvního stupně, kterým bylo řízení zastaveno, aniž by soud nařídil jednání, a neodchýlil se tak od výše uvedené ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Uvedená argumentace dovolatele proto přípustnost dovolání založit nemůže.

Pokud dovolatel dále brojí proti procesnímu postupu soudu ohledně doručování, namítá, že znění výroku soudu prvního stupně „řízení se zastavuje“ je nedostatečné, a vytýká odvolacímu soudu nedostatky odůvodnění rozhodnutí, jde o námitky vad řízení, k nimž by dovolací soud mohl přihlédnout tehdy, bylo-li by dovolání přípustné ( věta druhá ). Přípustnost dovolání však tvrzení těchto vad nezakládá.

Z výše uvedeného vyplývá, že nebyly naplněny podmínky přípustnosti dovolání stanovené v Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení větu druhou ).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. 3. 2019

JUDr. Pavel Horák, Ph.D.

předseda senátu