Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 420/2019

27 Cdo 420/2019-157

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobkyně M. F., se sídlem XY, správkyně dědictví v rozsahu autorských práv po zemřelém Z. M., zastoupené JUDr. Jiřím Matznerem, Ph.D., LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 2, Anny Letenské 34/7, PSČ 120 00, proti žalovaným 1)K. M., narozené XY, bytem XY, a 2)K. M. se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, oběma zastoupeným JUDr. Richardem Pechou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Voršilská 130/10, PSČ 110 00, o ochranu autorských práv, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 9. 2018, č. j. -125, takto:Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

[1] Krajský soud v Praze uložil částečným rozsudkem ze dne 3. 7. 2017, č. j. -100, první žalované povinnost zdržet se užití původního autorského díla „Krtek“ od autora Z. M. (dále jen „Z. M.“) [výrok I.], a druhé žalované povinnost zdržet se rozšiřování ve smyslu , autorského zákona, díla „Krtek na návštěvě“, od K. M., publikace Svatojánek, 2015, ISBN 978-80-904935-3-7 (dále jen „Krtek na návštěvě“) [výrok II.], a povinnost stáhnout jí rozšiřovanou publikaci „Krtek na návštěvě“ z trhu na území České republiky (výrok III.).

[2] Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem k odvolání obou žalovaných rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.

[3] Proti rozsudku odvolacího soudu podaly obě žalované dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , (dále též jen „ “). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a není přípustné ani podle

[4] Dovoláním otevřenou otázku výkladu článku 4 dohody ze dne 6. 7. 2011 o poskytnutí licence ke zpracování původního díla „Krtek“, uzavřené mezi první žalovanou a jejím otcem Z. M., odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího i Ústavního soudu k výkladu právních úkonů podle , (dále jen „obč. zák.“); srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2000, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2001, sp. zn. , nález Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2005, sp. zn. , či (dovolatelkami citovaný) nález Ústavního soudu ze dne 22. 1. 2015, sp. zn. .

[5] Odvolací soud, jakož i soud prvního stupně v souladu s požadavkem § 35 odst. 2 obč. zák. i ustálenou judikaturou k výkladu právních úkonů posuzovaly skutečnou vůli stran, a jejich závěru, podle něhož z jednání stran o uzavření smlouvy (ani z článku 4 dohody o poskytnutí licence) nevyplývá jejich vůle uzavřít smlouvu úplatně i bez určení výše odměny [§ 49 odst. 2 písm. a) autorského zákona], nelze ničeho vytknout. Dovolatelky přehlížejí, že sama první žalovaná opakovaně tvrdila (a to i v dovolání), že ujednáním obsaženým v článku 4 si smluvní strany „vytvořily prostor dohodnout se o výši odměny v budoucnu“, a žalobkyni sdělila, že k takové dohodě došlo (srov. emailovou komunikaci ze dne 18. 11. 2015, jíž soud prvního stupně provedl důkaz). Jestliže se žalovaným nepodařilo prokázat uzavření této dohody o výši odměny (jejíž uzavření první žalovaná tvrdila), odpovídá závěr odvolacího soudu, podle kterého dohoda ze dne 6. 7. 2011 o poskytnutí licence není perfektní licenční smlouvou, neboť neobsahuje všechny obligatorní náležitosti vyžadované ustanoveními § 46 a násl. autorského zákona, posledně označeným ustanovením, jakož i ustálené judikatuře Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2008, sp. zn. ).

[6] Jelikož odvolací soud své rozhodnutí nezaložil na závěru o neplatnosti dohody o poskytnutí licence, nečiní dovoláním přípustným ani řešení otázky, zda určité (dovolatelkami předestírané) skutečnosti způsobují její neplatnost.

[7] O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno ( , ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. 5. 2019

JUDr. Petr Šuk předseda senátu