Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 4345/2018

21 Cdo 4345/2018-89

USNESENÍ

D. O. K.

Dufry CE, s. r. o.

se sídlem v Praze 6, Veleslavínská č. 150/44, IČO 27888789, zastoupené Mgr. Kamilou Roučkovou, advokátkou se sídlem v Roudnici nad Labem, Mlýnská č. 298, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. května 2018 č. j. -70, takto:

I. Dovolání žalobkyně

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2018 č. j. -70 není přípustné podle ustanovení , neboť rozhodnutí odvolacího soudu [jeho právní závěr, že podle skutkového vymezení důvodu výpovědi z pracovního poměru žalovaná přistoupila k rozvázání pracovního poměru s žalobkyní z důvodu podle ustanovení ] je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

K požadavku určitosti výpovědi z pracovního poměru srov. (ve vztahu k obsahově shodné právní úpravě v předchozím ) například rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 1967 sp. zn. , uveřejněný pod č. 34 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1968, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 6. 2002 sp. zn. nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2012 sp. zn. a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2016 sp. zn. a v nich vyjádřený právní názor, že výpovědní důvod musí být v písemné výpovědi uveden tak, aby bylo zřejmé, jaké jsou skutečné důvody, které vedou druhého účastníka pracovního poměru k tomu, že rozvazuje pracovní poměr, aby nevznikaly pochybnosti o tom, co chtěl účastník projevit, tj. který zákonný výpovědní důvod uplatňuje, a aby bylo zajištěno, že uplatněný výpovědní důvod nebude možné dodatečně měnit, přičemž skutečnosti, které byly důvodem výpovědi, není potřebné rozvádět do všech podrobností, neboť pro neurčitost nebo nesrozumitelnost projevu vůle je výpověď z pracovního poměru neplatná jen tehdy, jestliže by se nedalo ani výkladem projevu vůle zjistit, proč byla zaměstnanci výpověď dána. Závěr odvolacího soudu, že „žalovaná v přezkoumávané výpovědi jednoznačně uvedla, že rozhodla o skončení veškerých svých aktivit a že právě toto je důvodem výpovědi dané (také) žalobkyni, je tedy naplněn výpovědní důvod podle ustanovení zák. práce“, odpovídá úmyslu (skutečné vůli) žalované, který byl dovolatelce jako adresátce projevu vůle znám (dovolatelka o něm musela vědět, neboť – jak uvedl odvolací soud – „nenechává další text výpovědi žádnou pochybnost o tom, že jde o změny spočívající právě v tom, že bude skončena veškerá aktivita žalované v České republice“ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2017 sp. zn. ).

K otázce odlišení výpovědních důvodů uvedených v ustanovení až c) srov. (ve vztahu k obsahově shodné právní úpravě v předchozím ) rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2006 sp. zn. , uveřejněný pod č. 84 v časopise Soudní judikatura, roč. 2010. Dovolací soud v uvedeném rozhodnutí dospěl k závěru, že výpovědní důvody uvedené v ustanoveních až c) [nyní až c) ] se především odlišují podle toho, jaká organizační změna u zaměstnavatele nastala. Ruší-li se zaměstnavatel nebo jeho část, aniž by práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů přešly podle nebo zvláštních právních předpisů na přejímajícího zaměstnavatele, jde o výpovědní důvod podle ustanovení [nyní ]. Změnil-li zaměstnavatel nebo jeho část místo, kde dosud působili, jedná se o výpovědní důvod podle ustanovení [nyní ], neboť se přemístil zaměstnavatel nebo jeho část. Organizační změny podle ustanovení [nyní ] pak spočívají v tom, že bylo rozhodnuto o změně úkolů zaměstnavatele, jeho technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných [v ustanoveních až c) , resp. nyní v ustanovení až c) výslovně neuvedených] organizačních změnách.

Namítá-li dovolatelka s poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2015 sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2017 sp. zn. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2013 sp. zn. , že se odvolací soud při zjišťování důvodu výpovědi z pracovního poměru odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, pak přehlíží, že soudy v tam posuzovaných věcech vycházely z jiného skutkového stavu (skutkového děje), než který byl zjištěn v projednávané věci.

Dovolatelka uplatnila jiný dovolací důvod než ten, který je – jako jediný přípustný – uveden v ustanovení , a ze kterého nevyplývají žádné rozhodné právní otázky ve smyslu ustanovení , zpochybňuje-li skutková zjištění a skutkové závěry odvolacího soudu (nesouhlasí-li s tím, že organizační změny u žalované „měly spočívat v ukončení veškerých aktivit žalované v České republice“, a namítá-li, že „nebyla řádně tvrzena a prokázána existence jakéhokoliv konkrétního rozhodnutí zaměstnavatele o organizačních změnách“, že „existují zde tedy dokonce dvě rozhodnutí žalované o organizačních změnách s rozdílným obsahem, která byla učiněna v rozdílné dny“, avšak „odvolací soud dospívá k závěru, že se mělo jednat toliko o jediné rozhodnutí“). Ani tyto námitky proto nezakládají přípustnost dovolání podle ustanovení

V části, ve které směřuje proti výrokům rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení, není dovolání přípustné podle ustanovení , podle kterého dovolání podle není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. 3. 2019

JUDr. Jiří Doležílek

předseda senátu