Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 693/2019

-138

USNESENÍ

J. K.

D. P.

, narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Michaelem Buchlovským, advokátem se sídlem v Brně, Kopečná 987/11, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. , o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 11. 2018, č. j. -116, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žalovaná

je povinna

zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 4 114,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám zástupkyně žalobce Mgr. Ing. Svatavy Horákové.

Odůvodnění:

Žalobce se domáhal určení, že stavba garáže bez č. p./č. e., nacházející se na pozemku st. par. č. XY, zapsaná na listu vlastnictví XY pro obec a katastrální území XY, u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrálního pracoviště XY, je v jeho vlastnictví. Okresní soud v Novém Jičíně („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 14. 8. 2018, č. j. -90, určil, že garáž je ve vlastnictví žalobce. Proti rozsudku podala žalovaná odvolání, doručené soudu dne 4. 9. 2018. Soud prvního stupně usnesením ze dne 20. 9. 2018, č. j. -109, žalovanou vyzval, aby do 15 dnů od doručení usnesení zaplatila soudní poplatek za odvolání; lhůta k zaplacení marně uplynula dne 5. 10. 2018. Soud prvního stupně usnesením ze dne 12. 10. 2018, č. j. -110, zastavil řízení, neboť žalovaná ve stanovené lhůtě soudní poplatek z odvolání nezaplatila a rozhodl o nákladech řízení.

Žalovaná soudní poplatek uhradila dne 19. 10. 2018.

Krajský soud v Ostravě („odvolací soud”) usnesením ze dne 29. 11. 2018, č. j. -116, potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech řízení.

Odvolací soud odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2018, sp. zn. . Nejvyšší soud vyšel mimo jiné z názoru, že poplatek za řízení je stanoven vždy podle toho, o jaké podání se jedná – zda o podání, kterým se řízení zahajuje, nebo kterým se zahajuje řízení o opravném prostředku, a tím je dáno i to, zda se na splnění poplatkové povinnosti použije zákon o soudních poplatcích ve znění novely č. , či ve znění před touto novelou. Poplatková povinnost založená odvoláním, které bylo podáno již v době účinnosti , se řídí zákonem o soudních poplatcích ve znění Odvolací řízení bylo zahájeno 4. 9. 2018, kdy již byl účinný zákon o soudních poplatcích ve znění (od 30. 9. 2017); odvolací soud odkázal na a 7 zákona o soudních poplatcích. Žalovaná byla řádně vyzvána k zaplacení soudního poplatku, byla jí stanovena patnáctidenní lhůta k zaplacení a byla též poučena o procesních důsledcích nezaplacení. Soud prvního stupně postupoval správně, protože soudní poplatek v dané lhůtě uhrazen nebyl.

Proti usnesení podává žalovaná („dovolatelka”) dovolání, jež opírá o , , ve znění pozdějších předpisů („“), tedy že by dovolacím soudem měla být vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolacím důvodem je nesprávné právní posouzení věci.

Poukazuje na to, že civilní proces je tvořen jediným řízením, jehož součástí je řízení o opravném prostředku pouze tehdy, pokud toho některý z účastníků využije. Pokud by na řízení před soudem prvního stupně a odvolacím soudem bylo nahlíženo jako na samostatná řízení, existovala by zde překážka věci zahájené; řízení však od okamžiku podání žaloby až do rozhodnutí odvolacího soudu je jediným řízením, čemuž odpovídají i formulace v , tedy že žaloba je návrhem na zahájení řízení; naopak v není uvedeno, že by odvolání bylo označeno za návrh na zahájení odvolacího řízení, protože odvolací řízení není řízením samostatným. Má za to, že byla-li žaloba podána 18. 3. 2017, je třeba ve smyslu přechodného ustanovení v čl. VI., části třetí, , který nabyl účinnosti dne 30. 9. 2017, použít na řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona zákon o soudních poplatcích, ve znění účinném ke dni podání žaloby; v této souvislosti odkazuje na zákona o soudních poplatcích ve znění účinném ke dni 18. 3. 2017. Názoru dovolatelky odpovídá i výčet v zákona o soudních poplatcích; z formulace vyplývá, že odvolací řízení není samostatným řízením. Argumentace spočívající v oddělení jednotlivých stupňů dvouinstančního řízení, která je v rozporu nejen se zákonem, ale i v rozporu s právem na spravedlivý proces a ústavním pořádkem, nemůže obstát. Právní otázka projednávaná v usnesení sp. zn. by měla být posouzená jinak, neboť závěry Nejvyššího soudu nejsou v souladu ani se zákonem, ani s ústavním pořádkem, a otázky hrazení soudních poplatků v řízeních zahájených návrhem na zahájení řízení podaným k soudu před účinností , by měly být řešeny ve smyslu čl. VI. tohoto zákona podle znění zákona o soudních poplatcích účinného ke dni podání návrhu na zahájení řízení, bez ohledu na pozdější vznik jakékoli poplatkové povinnosti v daném řízení. Navrhuje, aby dovolací soud usnesení zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

Současně podala návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku soudu prvního stupně, který odůvodnila odkazem na právní jistotu a správnost údajů zapsaných v katastru nemovitostí.

Žalobce se ve vyjádření ztotožnil s napadeným rozhodnutím odvolacího soudu a navrhl dovolání zamítnout.

Dovolání není přípustné.

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak [ („“)].

V dané věci jde o řešení otázky, zda poplatková povinnost v řízení, zahájeném žalobou podanou před nabytím účinnosti a týkající se odvolání, podaného poté, co tento zákon nabyl účinnosti, se řídí ve znění V usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2018, sp. zn. , ze kterého vyšel odvolací soud, se uvádí: „, o soudních poplatcích, v stanoví, kdy poplatková povinnost za řízení vzniká: výslovně uvádí, že podle písm. a) vzniká podáním návrhu na zahájení řízení, podle písm. b) podáním odvolání, podle písm. c) podáním dovolání, podle písm. d) podáním kasační stížnosti Vychází tedy mimo jiné z toho, že poplatek za řízení je stanoven vždy podle toho, o jaké podání se jedná – zda jde o podání, kterým se řízení zahajuje, nebo kterým se zahajuje řízení o opravném prostředku, a to odvolání, dovolání či kasační stížnosti. Z toho se podává závěr, že poplatková povinnost založená odvoláním [ odst. písm. b) ], které bylo podáno v době, kdy již byl účinný , se řídí ve znění “ Dovolatelka žádá, aby dovolací soud tuto právní otázku vyložil jinak.

Právní názor, vyslovený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2018, sp. zn. , akceptoval i jiný senát Nejvyššího soudu – viz usnesení ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. . Touto otázkou se též zabýval Ústavní soud ve věci ústavní stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 6. 2018, č. j. -125. Ústavní soud v usnesení ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. , popsal věc takto: „Odvolací soud uvedl, že odvolání stěžovatelky proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 7. 2. 2018, č. j. -113 bylo podáno dne 19. 3. 2018, tedy již za účinnosti zákona o soudních poplatcích ve znění novely provedené Podle čl. IV. se na řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona použije zákon o soudních poplatcích ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Argumentem a contrario odvolací soud vyvodil, že na řízení zahájená po 30. 9. 2017, tj. po účinnosti , se soudní poplatky vyberou již podle novelizovaného znění zákona o soudních poplatcích. Podle zákona o soudních poplatcích v platném znění, jde-li o poplatek za řízení, poplatková povinnost vzniká podáním odvolání. Odvolací soud uzavřel, že z zákona o soudních poplatcích vyplývá, že pro účely poplatkové povinnosti jsou řízení před soudem prvního stupně a řízení odvolací samostatná řízení se samostatnou poplatkovou povinností. Na základě uvedeného není relevantní argument stěžovatelky, že na její případ se nevztahuje poplatková povinnost za odvolací řízení, když řízení před soudem prvního stupně bylo zahájeno 19. 5. 2017. Naopak, vzhledem k tomu, že odvolací řízení bylo zahájeno 19. 3. 2018, tj. za účinnosti již novelizovaného zákona, vztahuje se na dané odvolací řízení poplatková povinnost“. Výhrady stěžovatelky Ústavní soud odmítl, a uvedl: „Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že odvolací soud v dané věci vycházel ze zákonné procesní úpravy a jeho závěru Ústavní soud nemá z hlediska ústavnosti co vytknout. Jde pouze o výklad a aplikaci podústavního práva, které ústavněprávní roviny nedosahují. Odvolací soud své závěry srozumitelně a logicky odůvodnil, když s odkazem na ustanovení § 4 odst. 1 zákona o soudních poplatcích v platném znění objasnil, že na řízení zahájená po účinnosti zákona č. 296/2107 Sb., se soudní poplatky vyberou již podle novelizovaného znění zákona o soudních poplatcích“.

Z uvedeného je zřejmé, že právní názor, který zaujal dovolací soud ve věci sp. zn. , byl akceptován i jiným senátem Nejvyššího soudu a že bez vazby na rozhodnutí v uvedené věci k němu dospěl i Městský soud v Praze, jehož rozhodnutí neshledal Ústavní soud protiústavním.

K argumentům dovolatelky se uvádí: Zásada jednotnosti řízení (arbitrárního pořádku), na kterou dovolatelka odkazuje, znamená, že řízení tvoří od zahájení až do vydání rozhodnutí jeden celek, v němž není závazně stanoven sled či postup procesních úkonů. Tento postup je stanoven pouze rámcově, tak jak je dán logikou věci, v podstatě jej určuje soud (proto též arbitrární neboli libovolný pořádek). Viz Winterová, A. Civilní právo procesní. Praha: Linde Praha, a. s., 2008, 5. vydání, s. 81. Opakem této zásady je zásada koncentrační (zásada legálního pořádku), podle které účastník musí určité procesní úkony učinit ve stadiu řízení stanoveném zákonem (viz např. Handl, V., Rubeš, J. a kol.: . Komentář. Panorama Praha 1985, díl I., str. 470). č. původně vycházel ze zásady jednotnosti řízení, která byla mj. dovozována z ; protože se text tohoto ustanovení nezměnil, lze se setkat s názory, že tato zásada se i nadále uplatňuje. Nicméně vzhledem k tomu, že pozdějšími novelizacemi byla do procesního práva opět zavedena zásada koncentrační a princip neúplné apelace, pak, pokud se vůbec ještě uplatňuje, rozhodně není zásada jednotnosti řízení vůdčí zásadou, podmiňující výklad procesních předpisů.

Dovolatelka též tvrdí, že pokud by na řízení před soudem prvního stupně a odvolacím soudem bylo nahlíženo jako na samostatná řízení, existovala by zde překážka věci zahájené (patrně mezi řízením v prvním stupni a řízením odvolacím); to je však nesprávná úvaha již proto, že tato řízení neprobíhají současně. Navíc zde (implicitně) zaměňuje otázku předmětu řízení a jeho jednotlivých fází.

Dovolací soud tak nevidí důvod pro to, aby se odchýlil od právních závěrů vyslovených v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2018, sp. zn. .

Návrhu na odklad vykonatelnosti rozsudku soudu prvního stupně [z kontextu dovolání je zjevné, že dovolatelce jde spíše o odklad právní moci - ] dovolací soud nemohl vyhovět již proto, že dovoláním nebyl (a nemohl být) napaden rozsudek soudu prvního stupně, ale usnesení odvolacího soudu. Podle může však dovolací soud odložit jen vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí; to platí i pro odklad právní moci.

Nejvyšší soud proto dovolání podle věty první odmítl. V souladu s věta druhá rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. 3. 2019

JUDr. Jiří Spáčil, CSc.

předseda senátu