Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3362/2018

30 Cdo 3362/2018-259

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka a soudců JUDr. Davida Vláčila a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobkyně M. B., narozené dne XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Jaromírem Henyšem, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 802/56, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2018, č. j. -235, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 10. 10. 2017, č. j. -205, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11 785,40 Kč od 4. 1. 2016 do 30. 9. 2016, a to do patnácti dnů od právní moci rozsudku (výrok I), ve zbývající části, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení 183 414,60 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení ročně z této částky od 4. 7. 2015 do zaplacení a zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11 785,40 Kč od 4. 7. 2015 do od 3. 1. 2016, žalobu zamítl (výrok II). Žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 2 100 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III) a České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 2 na náhradě nákladů řízení částku 1 535,55 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV).

Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) shora označeným rozsudkem rozhodl tak, že odvolací řízení o odvolání žalované zastavil (výrok I rozsudku odvolacího soudu), rozsudek soudu I. stupně ve výrocích II, III a IV potvrdil (výrok II rozsudku odvolacího soudu) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III rozsudku odvolacího soudu).

Takto soudy obou stupňů rozhodly o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala náhrady škody s odůvodněním, že proti ní byla na základě pověření Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 15. 8. 2014, č. j. -37, vedena exekuce. Usnesením téhož soudu ze dne 27. 2. 2015, č. j. -107, byla probíhající exekuce zastavena, neboť vyšlo najevo, že exekuční titul není vykonatelný.

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně ve výroku II včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 [viz čl. II odst. 2 a čl. XII ], dále jen „ “, odmítl.

V případě řízení, jehož předmětem je částka skládající se z několika samostatných nároků odvíjejících se od odlišného skutkového základu, má rozhodnutí o každém z těchto nároků charakter samostatného výroku a přípustnost dovolání je třeba zkoumat ve vztahu ke každému z těchto nároků samostatně, a to bez ohledu na to, zda tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a zda o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. , proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. ). Uvedené závěry se přitom prosadí i za nyní účinného znění [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2018, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2018, sp. zn. ]. Tak je tomu i v posuzované věci, kdy odvolací soud rozhodoval o nároku žalobkyně na zaplacení nákladů právního zastoupení ve výši 37 195,60 Kč, o nároku na zaplacení částky 29 275 Kč související s poskytnutím půjčky na úhradu jistoty soudnímu exekutorovi a též o nároku na zaplacení částky 116 944 Kč, jež představovala škodu způsobenou úrokovými rozdíly z důvodu změny úrokové sazby hypotečního úvěru.

Podle ustanovení platí, že dovolání podle není přípustné proti rozsudkům a usnesením vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

S ohledem na skutečnost, že v rozsahu, v němž bylo napadeným rozsudkem odvolacího soudu rozhodnuto o nároku žalobkyně na náhradu škody v částce 37 195,60 Kč s příslušenstvím a v částce 29 275 Kč s příslušenstvím, bylo dovoláním napadeným výrokem rozhodnuto o peněžitých plněních nepřevyšujících 50 000 Kč, Nejvyšší soud dovolání v uvedeném rozsahu odmítl jako nepřípustné podle ve spojení s

Dovoláním předestřená otázka spočívající v posouzení příčinné souvislosti mezi vedením exekuce na základě nevykonatelného exekučního titulu a vznikem škody v rozsahu částky 116 944 Kč z důvodu nemožnosti dosáhnout nižšího úroku z hypotečního úvěru v době jeho refinancování nemůže založit přípustnost dovolání podle , neboť obecně platí, že otázka příčinné souvislosti – vztahu mezi škodnou událostí a vznikem škody – je otázkou skutkovou, nikoli otázkou právní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. ). Právní posouzení příčinné souvislosti může spočívat toliko ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou či naopak nejsou způsobilé tento vztah vyloučit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2011, sp. zn. ). Uvedené závěry odvolacího soudu o nedostatku příčinné souvislosti (vztahu mezi škodnou událostí a tvrzenou majetkovou újmou) nejsou výsledkem aplikace právních norem na zjištěný skutkový stav, nýbrž výsledkem hodnocení provedených důkazů; nejde tudíž o závěr právní, ale o závěr skutkový. Brojí-li žalobkyně proti těmto (skutkovým) závěrům odvolacího soudu, uplatňuje tím zjevně nezpůsobilý dovolací důvod (srov. ).

Námitky žalobkyně vytýkající odvolacímu soudu vady řízení (nepřípustná svévole v procesu dokazování) nemohou založit přípustnost dovolání, neboť k takto namítaným vadám řízení dovolací soud přihlíží dle jedině tehdy, pokud je dovolání jinak (ve smyslu ) přípustné, což ovšem není případ projednávané věci.

Nejvyšší soud vzhledem k výše řečenému dovolání podle odmítl, neboť nebylo shledáno přípustným.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. 3. 2019

JUDr. Bohumil Dvořák předseda senátu