Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Nd 359/2018

-95

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Bohumila Dvořáka v právní věci žalobkyně D. Z., IČO XY, se sídlem XY, zastoupené Mgr. Pavlem Procházkou, advokátem se sídlem v Brně, Lidická 2006/26, proti žalované ERA trans, s. r. o., IČO 47368403, se sídlem v Levicích, Saratovská ul. 51, Slovenská republika, o zaplacení 41 446,40 EUR s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. , o určení místní příslušnosti podle , takto:

Odůvodnění:

Žalobou podanou k Okresnímu soudu v Blansku dne 10. 2. 2018 se žalobkyně domáhá zaplacení částky 41 446,40 EUR s příslušenstvím jako náhrady škody z titulu smlouvy o přepravě (v mezinárodní silniční nákladní dopravě), která měla být žalobkyni konkrétně způsobena ztrátou přepravované zásilky.

Usnesením ze dne 21. 2. 2018, č. j. -26, Okresní soud v Blansku vyslovil svoji místní nepříslušnost (výrok I) a věc předložil Nejvyššímu soudu k určení, který soud věc projedná a rozhodne (výrok II). Okresní soud v Blansku uvedl, že podle tvrzení žalobkyně učiněných v žalobě byla dne 25. 1. 2017 mezi společností MORA MORAVIA, s. r. o., IČO 64609944, se sídlem v Mariánském Údolí – Hlubočkách, Nádražní 50, jakožto příkazcem, a žalobkyní, jakožto zasilatelem, uzavřena na základě e-mailem zaslané objednávky zasilatelská smlouva (podle a násl. , ), na jejímž základě se žalobkyně zavázala obstarat vlastním jménem pro společnost MORA MORAVIA, s. r. o., a na její účet přepravu zásilky sporáků z místa nakládky v Mariánském Údolí – Hlubočkách, Nádražní 50, do místa vykládky na adrese v Polské republice, s datem vykládky dne 30. 1. 2017. Žalobkyně posléze uzavřela se žalovanou dne 25. 1. 2017 smlouvu o přepravě předmětné zásilky, která byla v místě nakládky dne 26. 1. 2017 naložena, ale do místa vykládky nebyla nikdy doručena. Okresní soud v Blanku dále konstatoval, že žalovaná je zahraniční právnickou osobou, která nemá v České republice sídlo, závod, ani jeho organizační složku, a dosud také nebyl zjištěn ani žádný majetek žalované v České republice.

S ohledem na výše uvedené Okresní soud v Blansku v odůvodnění svého usnesení dospěl k závěru, že k projednání předmětné věci je sice dána pravomoc českých soudů podle čl. 31 odst. 1 vyhlášky ministra zahraničních věcí č. 11/1975 Sb. ze dne 27. 11. 1974, o Úmluvě o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR), dále jen „Úmluva“, neboť místo určené k nakládce přepravované zásilky leží v České republice, chybějí však podmínky pro určení místně příslušného soudu. Úmluva místní příslušnost soudu neupravuje, určení místní příslušnosti soudu podle čl. 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), dále jen „nařízení Brusel I bis“, je v případě právních vztahů podléhajících Úmluvě vyloučeno a místně příslušný soud nelze určit ani podle žádného ustanovení [srov. až 89a , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“)].

Krajský soud v Brně usnesením ze dne 31. 8. 2018, č. j. -90, usnesení Okresního soudu v Blansku potvrdil. Krajský soud v Brně mimo jiné doplnil, že žalobkyně dne 25. 1. 2017 uzavřela svým jménem na účet společnosti MORA MORAVIA, s. r. o., smlouvu o přepravě uvedené zásilky s žalovanou, která si podle informací žalobkyně objednala na přepravu předmětné zásilky dalšího dopravce, a to společnost se sídlem v Polské republice, kdy zásilka byla v místě nakládky dne 26. 1. 2017 tímto dopravcem naložena, avšak do místa vykládky nebyla nikdy doručena.

Krajský soud v Brně se po právním posouzení dané věci ztotožnil s názorem Okresního soudu v Blansku, že pravomoc soudů České republiky k řízení o tomto nároku je založena v souladu s čl. 31 odst. 1 písm. b) Úmluvy, tedy u soudu místa, kde podle tvrzení žalobkyně i žalované byla zásilka převzata k přepravě (Hlubočky – Mariánské Údolní, Česká republika). Místní příslušnost konkrétních soudů v České republice pak Úmluva neurčuje a nelze ji určit ani podle ustanovení , neboť žalovaná nemá v České republice obecný soud ve smyslu Místní příslušnost není dána ani podle a 3 , neboť ze spisu nevyplynulo, že by žalovaná měla v České republice majetek, závod nebo jeho organizační složku. Rovněž dohoda stran o místní příslušnosti ve smyslu ze spisu neplyne. Krajský soud v Brně rovněž uvedl, že Úmluvy má podle nařízení Brusel I bis aplikační přednost před pravidly mezinárodní příslušnosti zakotvenými v nařízení Brusel I bis. Aplikace nařízení Brusel I bis je tedy vyloučena.

Podle se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Věcně a místně příslušným je vždy také soud, jehož příslušnost již není možné podle zákona zkoumat nebo jehož příslušnost byla určena pravomocným rozhodnutím příslušného soudu. Podle odstavce 3 téhož ustanovení jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.

Podle ustanovení vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek předloží Nejvyššímu soudu.

Podle je k řízení příslušný obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje (žalovaného), není-li stanoveno jinak.

Podle je obecným soudem právnické osoby okresní soud, v jehož obvodu má sídlo.

Podle je-li pro řízení v prvním stupni věcně příslušný krajský soud a místní příslušnost se řídí obecným soudem účastníka, je místně příslušným krajský soud, v jehož obvodu je obecný soud účastníka.

Podle proti tomu, kdo nemá jiný příslušný soud v České republice, je možno uplatnit majetková práva u soudu, v jehož obvodu má majetek. Podle odstavce 3 téhož ustanovení proti zahraniční osobě lze podat žalobu (návrh na zahájení řízení) i u soudu, v jehož obvodu je v České republice umístěn její závod nebo organizační složka jejího závodu.

V je pak upravena místní příslušnost na výběr daná a v místní příslušnost výlučná.

Je-li Nejvyššímu soudu věc předložena k postupu podle ustanovení procesním soudem, který vyslovil svou místní nepříslušnost, pak Nejvyšší soud otázku, zda věc patří do pravomoci soudů České republiky, nezkoumá (srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Nejvyšší soud uvádí, že v dané věci podmínky místní příslušnosti chybějí, neboť žalovaná, jež je právnickou osobou se sídlem na Slovensku, nemá obecný soud v České republice, v České republice nemá umístěn závod či organizační složku závodu a není známo, že by měla v České republice majetek. Nejsou splněny ani podmínky pro místní příslušnost na výběr danou či výlučnou. Nejvyšší soud proto – přihlížeje též k zásadně hospodárnosti řízení ( ) ve smyslu určil, že věc projedná a rozhodne Okresní soud v Blansku, u něhož byla podána žaloba a zahájeno řízení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. 3. 2019

JUDr. Pavel Simon předseda senátu