Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 284/2019

21 Cdo 284/2019-106

USNESENÍ

P. D.

Autodoprava Zavřel & syn s. r. o.

se sídlem v Čebíně č. 295, IČO 01698940, zastoupenému Mgr. Davidem Obenrauchem, advokátem se sídlem v Brně, Kopečná č. 987/11, o úpravu potvrzení o zaměstnání, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. července 2018, č. j. -79, takto:

I. Dovolání žalovaného

se odmítá

.

II. Žalovaný

je povinen

zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.800,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Petra Kučery, advokáta se sídlem v Brně, Příkop č. 834/8.

Stručné odůvodnění ( ):

Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 7. 2018, č. j. -79, podle ustanovení odmítl, neboť v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení [dovolatel nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale zpochybňuje především skutková zjištění, na nichž odvolací soud založil svůj závěr o tom, že obsahem zásilky doručené žalovanému dne 10. 11. 2015 bylo okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 9. 11. 2015 ze strany žalobce z důvodu dlužné mzdy a nikoli dohoda o ukončení pracovního poměru ke dni 30. 11. 2015, a že se tedy žalobce opravy potvrzení o zaměstnání domáhá důvodně; žalovaný dále zpochybňuje správné hodnocení důkazů odvolacím soudem (že „závěr o obsahu předmětné zásilky, odeslané žalobcem žalovanému dne 9. 11. 2015 a žalovanému doručené dne 10. 11. 2015, založil na hodnocení nikoli výpovědi jediného svědka, nýbrž na hodnocení celého řetězce jednotlivých důkazů – svědků a listin, které posoudil jednotlivě i ve vzájemných logických souvislostech, že tvrzení žalobce, že obsahem zásilky bylo okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 9. 11. 2015 ze strany žalobce, koresponduje se zjištěním, že žalobce vyhledal právní pomoc advokáta ve věci nevyplacené mzdy, že dne 19. 10. 2015 žalovaného vyzval k zaplacení dlužné mzdy, že advokátem Mgr. Hynkem Gajou byla dne 9. 11. 2015 sepsána – okamžité zrušení pracovního poměru, za což žalobce zaplatil odměnu ve výši 605,- Kč, že následně byla dne 11. 11. 2015 podána žaloba o zaplacení dlužné mzdy za měsíc srpen 2015, a že by bylo nelogické, aby za situace, kdy žalovaný dluží žalobci mzdu, kterou nezaplatil ani na předžalobní výzvu, žalobce žalovanému zasílal dohodu o rozvázání pracovního poměru a nikoli okamžité zrušení pracovního poměru, které si nechal sepsat advokátem, jemuž za službu zaplatil“), nesouhlasí s tím, ke kterým důkazům odvolací soud přihlížel a jak provedené důkazy hodnotil (že „soudy rozhodly na základě skutkového stavu zjištěného zcela nepřípustným způsobem, kdy skutkový stav byl prokázán jediným svědkem, který ve věci nemohl vypovídat objektivně, když má zcela zjevný a pochopitelný zájem na výsledku sporu“, že „celý svědkem popisovaný mechanismus poskytnutí právní služby působil velmi strojeně, že G. si vybavil i detaily předmětné schůzky v roce 2015, že taková výpověď je nevěrohodná“, že „popsaný proces působí velmi uměle, neboť není v silách pracovně vytíženého advokáta zapamatovat si takto detailně průběh rutinní pracovní schůzky“), žalovaný předestírá vlastní skutkové závěry, na nichž pak buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci (že „žalovaný svá obranná tvrzení proti žalobě prokázal, když soudu předložil originál dohody o ukončení pracovního poměru ze dne 22. 9. 2015 s dohodnutým datem ukončení pracovního poměru ke dni 30. 11. 2015, který koresponduje s datem uvedeným na potvrzení o zaměstnání“], a v dovolacím řízení tedy nelze pro uvedený nedostatek pokračovat.

Kromě toho je rozhodnutí odvolacího soudu „v otázce věrohodnosti svědecké výpovědi advokáta jednoho z účastníků“ v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2008, sp. zn. , a v něm vyslovený právní závěr, že

v žádném svém ustanovení nevylučuje, aby jako svědek byl v řízení slyšen také advokát, případně i advokát účastníka řízení, že

vypovídá-li advokát, zástupce účastníka řízení, v tomtéž řízení jako svědek o skutečnostech, o nichž se dozvěděl v souvislosti s poskytováním právních služeb tomuto účastníku řízení, je věrohodnost jeho výpovědi již z důvodu existence smluvního vztahu o zastoupení mezi účastníkem řízení a advokátem výrazně oslabena a soud při hodnocení tohoto důkazu musí k této okolnosti přihlížet; zpravidla bude takový důkaz jen součástí logického důkazního řetězce, který nenarušuje, nikoli důkazem rozhodujícím].

Odvolací soud (i soud prvního stupně) - jak vyplývá z odůvodnění rozhodnutí – postupoval při hodnocení věrohodnosti svědecké výpovědi svědka H. G., který zastupuje žalobce v jiné právní věci, v souladu s uvedeným závěrem. Závěr o obsahu předmětné zásilky, odeslané žalobcem žalovanému dne 9. 11. 2015, založil na hodnocení nikoli výpovědi jediného svědka, nýbrž na hodnocení celého řetězce jednotlivých důkazů (svědků a listin), které posoudil jednotlivě i ve vzájemných logických souvislostech.

Namítá-li žalovaný s poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2008, sp. zn. , že se odvolací soud při řešení „otázky věrohodnosti svědecké výpovědi advokáta jednoho z účastníků“ odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu ( ), potom pomíjí, že rozsudek odvolacího soudu je v souladu s právními závěry v tomto rozhodnutí přijatými; soud však ve zmiňované věci vycházel z jiného skutkového stavu (skutkového děje), než je dán v projednávané věci.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Poučení:Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. 3. 2019

JUDr. Mojmír Putna

předseda senátu