Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 2557/2017

33 Cdo 2557/2017-216

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce T. S., bytem XY, zastoupeného JUDr. Mgr. Jiřím Drobečkem, advokátem se sídlem v Hodoníně, Štefánikova 4083/14, proti žalované GREGOCAR, s.r.o., se sídlem ve Vracově, Vlkošská 279, identifikační číslo 27753999, zastoupené JUDr. Ing. Petrem Machálkem, Ph.D., advokátem se sídlem ve Vyškově, Pivovarská 58/8, o zaplacení 202.975 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. 6. 2016, č. j. -141, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Hodoníně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 17. 3. 2015, č. j. -115, zamítl žalobu o zaplacení částky 190.000 Kč s blíže určeným úrokem z prodlení oproti vydání osobního vozidla XY, číslo karoserie XY, dále zamítl žalobu o zaplacení částky 12.975 Kč, rozhodl o nákladech řízení účastníků a o náhradě nákladů řízení vzniklých státu.

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 9. 6. 2016, č. j. -141, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o věci samé a ve výroku o nákladech řízení účastníků, změnil jej ve výroku o nákladech vzniklých státu a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále též „dovolatel“) dovolání, které má za přípustné podle , (dále jen „ “), neboť rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu představované jeho rozsudky ze dne 31. 3. 2004, sp. zn. , ze dne 28. 7. 2011, sp. zn. a ze dne 27. 7. 2011, sp. zn. . S odkazem na tato rozhodnutí dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že nerespektoval právní názor dovolacího soudu obsažený v jeho rozhodnutích.

Žalovaná navrhla dovolání pro nepřípustnost odmítnout.

Podle , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II. bod 1. a čl. II. bod 2. , čl. II. bod 2. – dále jen „ “), dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srovnej větu první ); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a zda je tedy dovolání podle přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Argument, podle kterého se odvolací soud „odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu , jen je-li z dovolání patrno, o kterou takovou právní otázku jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , publikované jako R 4/2014 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Není-li rozhodnutí odvolacího soudu založeno na dovolatelem vymezených právních otázkách, pak dovolání pro jejich řešení nemůže být podle přípustné.

Nejvyšší soud se ustálil v právním názoru, podle něhož je-li předmětem prodeje v obchodě použitá věc, u níž je vyloučena záruční odpovědnost, odpovídá prodávající ve smyslu , – dále jen „obč. zák.“ (srovnej , ), za vady existující při jejím převzetí kupujícím s výjimkou těch vad, které odpovídají míře používání nebo opotřebení věci ke dni převzetí kupujícím (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. ). V usnesení ze dne 15. 3. 2000, sp. zn. , pak Nejvyšší soud s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 1988, sp. zn. , uveřejněný pod č. 24/1990 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vyložil, že jestliže předmětem prodeje je starší použité motorové vozidlo, nelze opotřebení odpovídající stáří vozidla, počtu najetých kilometrů a běžnému způsobu užívání i údržby vozidla, považovat za jeho vadu.

Vycházeje ze shora uvedených premis, má dovolací soud zato, že rozhodnutí odvolacího soudu se nepříčí žádnému z dovolatelem označených judikátů a dovolání tak není přípustné. V rozsudku ze dne 31. 3. 2004, sp. zn. , Nejvyšší soud řešil otázku výkladu ustanovení § 499 a § 597 odst. 1 obč. zák. a nikoliv výkladu § 616 a § 619 odst. 3 obč. zák., které jsou ostatně speciálními ustanoveními k § 597 obč. zák.; v případě prodeje věci podnikatelem (rozuměj žalovanou) nelze ustanovení § 597 odst. 1 obč. zák. ostatně použít (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2016, sp. zn. ). Totéž platí i pro rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2011, sp. zn. , v němž dovolací soud řešil otázku dopadů aplikace § 597 odst. 1 obč. zák. při prodeji rodinného domu starého devadesát let, tzn. nikoliv při prodeji v obchodě (§ 612 až § 627 obč. zák.).

Spojuje-li dovolatel přípustnost dovolání s řešením otázky, zda v situaci, kdy věc trpí vadou, bez ohledu na to, zda má či nemá souvislost s obvyklým užíváním věci, avšak z této příčiny brání řádnému a bezpečnému užívání vozidla má kupující právo odstoupit od kupní smlouvy, vymezuje předpoklady přípustnosti dovolání neregulérním způsobem. Dává totiž Nejvyššímu soudu na výběr, aby tuto právní otázku posoudil buď jako otázku, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe (od rozsudků ze dne 31. 3. 2004, sp. zn. , a ze dne 28. 7. 2011, sp. zn. ), popř. jako otázku v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nevyřešenou. Z právní úpravy přípustnosti dovolání podle (předpokladů přípustnosti dovolání) přitom vyplývá, že v konkrétním případě může být splněno vždy pouze jedno ze zákonem předvídaných kritérií přípustnosti dovolání; splnění jednoho kritéria přípustnosti dovolání vylučuje, aby současně bylo naplněno kritérium jiné. Vylíčení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, proto není řádné, bylo-li provedeno označením (volbou) několika v úvahu přicházejících alternativ přípustnosti dovolání pro jednu právní otázku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. , přičemž ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. , a závěry usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 4. 2017, sp. zn. ). Není přitom úkolem dovolacího soudu, aby na základě odůvodnění napadeného rozhodnutí sám vymezoval předpoklady přípustnosti dovolání v souladu s , a nahrazoval tak plnění procesní povinnosti dovolatele.

Má-li žalobce dovolání za přípustné, protože rozhodnutí odvolacího soudu odporuje závěrům rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2011, sp. zn. , podle nichž prodejce svou povinnost vyřídit reklamaci splní, jestliže v zákonné lhůtě (není-li smluvena lhůta delší) též vyrozumí spotřebitele o způsobu vyřízení reklamace (čímž zabrání vzniku nevyvratitelné právní domněnky neodstranitelnosti vady), přehlíží, že na řešení této otázky není rozhodnutí odvolacího soudu založeno. Platí totiž, že otázka, na jejímž řešení rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí, přípustnost dovolání založit nemůže (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen zn. , ze dne 27. 4. 2015, sp. zn. , a ze dne 31. 8. 2015, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. , ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud usnesením ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. , odmítl).

Odvolací soud odmítl totiž přihlédnout k dovolatelem namítaným nedostatkům ve způsobu vyřízení reklamace žalovaným, protože tyto (nové) skutečnosti žalobce neuplatnil v řízení před soudem prvního stupně, ale až v řízení odvolacím, přičemž nešlo o případ uvedený v ustanovení

Vytýká-li dovolatel odvolacímu soudu v té souvislosti nesprávnost jeho postupu, neboť uvedené skutečnosti uplatnil již v řízení před soudem prvního stupně, vznáší tím výhradu, že odvolací soud zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Přehlíží ovšem, že k vadám řízení dovolací soud přihlédne jen tehdy, je-li dovolání přípustné ( ).

Pro úplnost – mimo důvod, který vedl k odmítnutí dovolání – nutno uvést, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle ve znění účinném od 1. 1. 2013) úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle

Nepředložil-li dovolatel k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu , Nejvyšší soud jeho dovolání odmítl ( ).

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno ( věta druhá ). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 28. 3. 2019

JUDr. Václav Duda předseda senátu