Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 164/2019

3 Tdo 164/2019-I.-1798

USNESENÍ

nejvyšší státní zástupce

v neprospěch obviněného

P. B.

,

nar. XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 8. 2018, sp. zn. , jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , takto:

Podle § 265l odst. 4 tr. ř.

se

obviněný P. B., nar. XY,

bere do vazby

z důvodu § 67 písm. a) tr. ř.

Odůvodnění:

Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 8. 2018, sp. zn. , bylo podle § 258 odst. 1 písm. d), f) tr. ř. rozhodnuto k odvolání obviněného P. B. tak, že byl zrušen rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne ze dne 17. 4. 2018, sp. zn. , a obviněný byl uznán vinným zločinem vraždy podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, a byl odsouzen podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku a § 58 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Dále mu byl podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, pistole zn. Beretta, vzor PXA Storm, ráže 9 mm Luger, výr. číslo XY a podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o povinnosti obviněného k náhradě škody nemajetkové újmy.

Dovoláním podaným v neprospěch obviněného napadl citované usnesení soudu druhého stupně nejvyšší státní zástupce. Dovolání podal též obviněný. Svým mimořádným opravným prostředkem nejvyšší státní zástupce zpochybnil postup odvolacího soudu spočívající v uložení trestu odnětí svobody pod dolní hranicí zákonné trestní sazby § 140 odst. 1 tr. zákoníku za užití § 58 odst. 1 tr. zákoníku. Protože pro aplikaci shora uvedeného ustanovení nebyly podle jeho mínění splněny zákonné podmínky, dožadoval se dovolatel zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci odvolacímu soudu s tím, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší soud se s námitkami, které dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil, ztotožnil a podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu, jakož i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud zrušením pozbyla podkladu a podle § 265l odst. 1 tr. ř. věc vrátil Vrchnímu soudu v Praze, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Zrušením tohoto rozhodnutí pozbyl výkon trestu, který byl obviněnému uložen, podkladu. Za této situace musel dovolací soud přistoupit k rozhodování, jež předpokládá ustanovení § 265l odst. 4 tr. ř.

Podle citovaného ustanovení, resp. jeho první věty, [v]ykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě.

Jak bylo zjištěno, obviněný v současné době vykonává trest odnětí svobody v trvání sedmi let, jenž mu byl uložen rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 8. 2018, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 4. 2018, sp. zn. . Vzhledem k tomu, že došlo ke zrušení výroku o trestu, musel Nejvyšší soud přistoupit k rozhodování o vazbě.

V předmětné trestní věci je vhodné připomenout, že výrok o vině trestným činem vraždy podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku nebyl dovoláním napaden, respektive dovolání obviněného bylo odmítnuto jako neopodstatněné, a zůstává tedy v právní moci. Rozhodnutí soudu druhého stupně bylo zrušeno pouze k dovolání nejvyššího státního zástupce, které směřovalo proti nesprávnému užití § 58 odst. 1 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení trestu odnětí svobody mimo trestní sazbu stanovenou zákonem [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.], a nejvyšší státní zástupce se domáhá, aby obviněnému byl uložen trest odnětí svobody v rámci zákonné trestní sazby od deseti do patnácti let, nikoli snížený podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku v trvání sedmi let, jak učinil soud odvolací, který zrušil rozsudek soudu prvního stupně a trest v trvání dvanácti a půl roku.

Z judikatury Evropského soudu pro lidská práva (ve věci Wemhoff proti Německu č. 2122/64 ze dne 27. 6. 1968, § 9), rozhodnutí Ústavního soudu ( , ), ale i Nejvyššího soudu (např. sp. zn. , sp. zn. ) mj. vyplývá, že „… zbavení osobní svobody po prvoinstančním, byť nepravomocném, odsuzujícím rozsudku není již považováno za vazbu, na kterou by měl být aplikován čl. 5 odst. 1 písm. c) Úmluvy (,zákonné zatčení nebo jiné zbavení osobní svobody za účelem předvedení před příslušný soudní orgán pro důvodné podezření ze spáchání trestného činu nebo jsou-li oprávněné důvody k domněnce, že je nutné zabránit jí ve spáchání trestného činu nebo v útěku po jeho spáchání‘), ale jde o zákonné uvěznění po odsouzení příslušným soudem podle čl. 5 odst. 1 písm. a) Úmluvy.“ Z daného pak vyplývá, že Úmluva považuje zbavení osobní svobody po prvoinstančním odsuzujícím rozsudku za zásadně odlišné od vazby před nepravomocným odsouzením.

Při nezbytnosti konstatování, že ohledně viny obviněného existuje pravomocné rozhodnutí, a tudíž ohrožení obviněného trestem odnětí svobody od deseti do patnácti let, čehož se dožaduje nejvyšší státní zástupce, existuje zde důvodnost obavy, že obviněný uprchne či se bude skrývat.

Jak již bylo shora zmíněno, ustálená judikatura Evropského soudu pro lidská práva, Ústavního soudu a Nejvyššího soudu považuje za významný zlom v případě útěkové vazby postih za odsouzení, byť nepravomocné, k citelnému trestu odnětí svobody. V této souvislosti se pak zvyšuje reálnost obavy, že právě s ohledem na výrazný trest odnětí svobody může u obviněného dojít k jednání, které předpokládá ustanovení § 67 písm. a) tr. ř. Ačkoli obviněný dobrovolně nastoupil uložený trest, tak nelze odhlédnout od faktu, že je ohrožen citelným trestem, jehož délka sama o sobě tyto možné obavy implikuje, a umocňuje je i fakt, že reálně hrozí uložení trestu přinejmenším v trvání deseti roků, tedy znatelně citelnějšího, než dříve uloženého.

Podle názoru Nejvyššího soudu lze konstatovat, že z výše uvedených okolností vyplývá důvodná obava, že v současné fázi trestního řízení v případě propuštění obviněného z výkonu trestu odnětí svobody na svobodu, bude obviněný mařit trestní řízení tím, že uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul.

Vzhledem k výše uvedenému jsou pak dány konkrétní skutečnosti, které odůvodňují zákonné důvody pro vzetí obviněného do vazby, a proto Nejvyšší soud podle § 265l odst. 4 tr. ř. rozhodl o vzetí obviněného P. B. do vazby z důvodu uvedeného v § 67 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 30. 4. 2019

JUDr. Pavel Šilhavecký

předseda senátu

Vyhotovil člen senátu:

Mgr. Daniel Broukal