Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3449/2017

-109

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce F. J. S., nar. XY, bytem v XY, Argentinská republika, zastoupeného JUDr. Václavem Vlkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 32/22, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení 315 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2017, č. j. -97, takto:

Odůvodnění:

Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem ze dne 26. 4. 2017, č. j. -97, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 1. 11. 2016, č. j. -71, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení 315 000 Kč s příslušenstvím, a bylo rozhodnuto, že žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 300 Kč (výrok I rozsudku odvolacího soudu). Současně odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).

Uvedené částky se žalobce domáhal jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , jehož předmětem je určení otcovství žalobce k nezletilé AAAAA (pseudonym) a úprava její výchovy a výživy. Řízení trvá již bezmála 15 let a dosud neskončilo.

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 a čl. II bod 2 ), dále jen „“, odmítl.

Rozhodnutí odvolacího soudu je postaveno na závěru, že příčina délky posuzovaného řízení stojí toliko na straně žalobce, který se soudem v původním řízení nespolupracuje (nepřebírá jemu osobně adresované písemnosti, nereaguje na výzvy soudu k poskytnutí genetického vzorku) a řízení záměrně prodlužuje, ačkoli mu ve spolupráci se soudem nic nebrání. Uzavřel-li odvolací soud, že v takovém případě nelze shledat porušení práva žalobce na přiměřenou délku řízení, odpovídá jeho rozhodnutí v dané otázce judikatuře Nejvyššího soudu (srov. část IV písm. b/ stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. , uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 58/2011).

Na dalších žalobcem vymezených otázkách, týkajících se dovození nízkého zájmu žalobce na posuzovaném řízení, rozhodnutí odvolacího soudu (výlučně) nestojí, což je diskvalifikuje z možnosti založit přípustnost dovolání ve smyslu

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. 3. 2019

JUDr. Pavel Simon předseda senátu