Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1193/2017

-114

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce A. S., nar. XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Tomášem Těmínem, Ph. D., advokátem se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 559/28, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o 113 500 Kč příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 8. 2016, č. j. -98, takto:

Odůvodnění:

Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 31. 8. 2015, č. j. -69, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky ve výši 113 500 Kč (výrok I), a uloženo žalobci zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč (výrok II).

Uvedené částky se žalobce domáhal jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nezákonným rozhodnutím Městského ředitelství policie Brno ze dne 23. 9. 2013, č. j. KRPB-259142-65/TČ-2012-060272-KR, kterým bylo proti žalobci zahájeno trestní stíhání pro přečin krádeže podle ustanovení , b) , , a přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku dle ustanovení . Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 13. 2. 2014, č. j. -200, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 7. 5. 2014, č. j. -227, byl žalobce podle § 226 písm. c) zákona č. 141/1961, o trestním řízení soudním (trestní řád), návrhu na potrestání zproštěn.

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 a čl. II bod 2 ), dále jen „“, odmítl.

Žalobce v dovolání předestírá tyto otázky, které podle jeho názoru nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešeny:

a) zda při posuzování toho, jestli by přiznání peněžité náhrady za vzniklou nemajetkovou újmu bylo v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti a morálky, lze přihlédnout k dřívějším odsouzením poškozeného, ohledně kterých navíc platí tzv. fikce neodsouzení,b) zda v případě, že soudy dospěly k závěru o vzniku nemajetkové újmy a neztotožnily se pouze s navrhovanou formou odškodnění, měl ve věci samé úspěch ve smyslu žalovaný nebo žalobce.

Dále pak žalobce v dovolání předkládá otázku c), která má být dovolacím soudem posouzena jinak, konkrétně, zda je přiměřené (spravedlivé), aby při odškodňování nemajetkové újmy za neoprávněné trestní stíhání bylo prvotní (základní) formou odškodnění nemajetkové újmy dle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“) toliko konstatování porušení práva.

Nejprve je třeba zdůraznit, že stanovení formy nebo výše přiměřeného zadostiučinění je především úkolem soudu prvního stupně a přezkum úvah tohoto soudu úkolem soudu odvolacího. Dovolací soud při přezkumu výše přiznaného zadostiučinění v zásadě posuzuje právní otázky spojené s výkladem podmínek a kritérií obsažených v , přičemž výslednou částkou se zabývá až tehdy, byla-li by vzhledem k aplikaci tohoto ustanovení na konkrétní případ zcela zjevně nepřiměřená (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. ).

Otázka ad a) nemůže založit přípustnost dovolání podle , neboť argument dřívějším odsouzením žalobce použil odvolací soud toliko podpůrně, kdy především zohlednil další okolnosti případu jako například povahu trestní věci, délku posuzovaného trestního řízení či dopad posuzovaného trestního řízení do osobní, rodinné a pracovní sféry žalobce se závěrem o tom, že újma způsobená žalobci trestním stíháním byla minimální. Takový postup odvolacího soudu je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 122/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Ani další v dovolání položená otázka ad b) nemůže založit přípustnost dovolání podle , neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe soudu dovolacího, podle které, je-li porušení práva poškozeného konstatováno již v rámci předběžného projednání ( , ve znění pozdějších předpisů) a příslušný úřad se za ně omluvil, a má-li soud následně tuto formu zadostiučinění za přiměřenou, musí žalobu jako nedůvodnou zamítnout (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2014, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 23. 4. 2015, sp. zn. ). Z výše uvedeného vyplývá, že úspěšný se svým nárokem u soudu může být poškozený pouze v případě, že jeho důvodný nárok nebyl již v rámci předběžného projednání uspokojen, tedy jen když mu nebylo již v rámci předběžného projednání poskytnuto přiměřené zadostiučinění.

Nejvyšší soud neshledává důvod odklonit se od svých závěrů učiněných ve zmíněném rozsudku sp. zn. při řešení otázky ad c), jak je tato v dovolání formulována. V projednávané věci bylo soudem prvního stupně a soudem odvolacím (a stejně tak i samotnou žalovanou) uznáno, že trestní stíhání vyústilo ve vznik imateriální újmy u žalobce, byť malé. Přitom také Ústavní soud ve své judikatuře připouští v případech trestního stíhání na základě nezákonného rozhodnutí jako přiměřené toliko morální zadostiučinění [viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. , podle něhož „V obecné rovině je žádoucí konstatovat, že právě zprošťující rozsudek v trestním řízení je právní skutečností, v jejímž kontextu by soud, rozhodující o náhradě škody vzniklé výkonem veřejné moci, měl zvažovat, zda postačí samotné konstatování o porušení práva státem (v intencích věty první ), je-li základem vzniku odpovědnosti státu obvinění osoby z trestného činu.“]. Ani z nálezů Ústavního soudu zmíněných v dovolání (sp. zn. , a sp. zn. ) neplyne, že by v případech obdobných projednávané věci nebylo možno pokládat za přiměřené toliko morální zadostiučinění. Přitom se znovu připomíná, že vedle konstatování porušení práva se žalobci dostalo od žalované též omluvy a že (vedle dalších relevantních okolností) trestní stíhání trvalo 227 dnů, tedy jen v řádu měsíců, což právě Ústavní soud v žalobcem odkazovaném nálezu ze dne 13. 12. 2011, sp. zn. , výslovně zmiňuje jako možný důvod pro poskytnutí toliko morálního zadostiučinění.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. 3. 2019

JUDr. Pavel Simon předseda senátu