Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 604/2019

33 Cdo 604/2019-344

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce M. F.,bytem XY, zastoupeného JUDr. PhDr. Oldřichem Choděrou, advokátem se sídlem v Praze 2, Jugoslávská 481/12, proti žalovanému P. V., bytem XY, zastoupenému JUDr. Miroslavem Křiváčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 1200/16, o 233.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2018, č.j. -284, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 10. 11. 2016, č.j. -149, ve znění opravného usnesení ze dne 12. 12. 2016, č.j. -165, zamítl žalobu, jíž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení 233.000 Kč s příslušenstvím (specifikovanými úroky z prodlení) a žalovanému přiznal na náhradě nákladů řízení 81.590 Kč.

Rozsudkem ze dne 8. 10. 2018, č.j. -284, Městský soud v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhověl, a žalovanému uložil zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů 179.644,10 Kč. Podle odvolacího soudu je posuzovaný právní vztah vztahem ze smlouvy o půjčce ( , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 viz , dále jen „obč. zák.“). Stanovení doby vrácení předmětu půjčky není nezbytnou náležitostí smlouvy, neboť splatnost může být sjednána později, a ústnost ujednání nečiní smlouvu pro nedostatek formy neplatnou. Soud prvního stupně se tedy mýlil, pokud uzavřel, že počáteční absence ujednání účastníků o splatnosti půjčky vylučuje závěr o platnosti takové smlouvy. V daném případě byla naplněna i reálná povaha vzniku smluvního vztahu, tj. odevzdání předmětu půjčky. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu totiž dovodila, že při peněžité půjčce věřitel ze smlouvy o půjčce splní svůj závazek přenechat dlužníku peníze ve smyslu obč. zák. i tehdy, poukáže-li podle smluvního ujednání s dlužníkem peněžitou částku na účet dlužníkova věřitele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2008, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2012, sp. zn. ).

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, které není přípustné.

Nejvyšší soud věc projednal podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 , čl. II bod 2 , dále jen „ “).

Podle platí, že – není-li stanoveno jinak – je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle , a b/ a .

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. ).

Odvolací soud po opakování dokazování ( ) výslechem svědků vyšel ze zjištění, že dcera žalobce (bývalá manželka žalovaného) před uzavřením manželství s žalovaným sjednala s obcí XY nájemní smlouvu a zároveň i smlouvu o smlouvě budoucí o převodu bytové jednotky č. XY nacházející se v domě na adrese XY. Protože následně přijala nabídku vhodnějšího bytu, vznikla jí povinnost předmětný byt v ulici XY, k němuž se vázalo i její právo domáhat se v budoucnu převodu bytu do vlastnictví, obci vrátit. Jelikož již v této době měla vážný vztah s žalovaným, nájemní smlouvu k uvedenému bytu a zároveň i smlouvu o budoucím převodu této bytové jednotky s obcí nově uzavřel žalovaný, aby tak uvedený byt „zůstal v rodině.“ Žalovaný v té době nedisponoval částkou 233.000 Kč, kterou byl povinen v souvislosti s podpisem zmíněné smlouvy o smlouvě budoucí obci zaplatit jako akontaci; po dohodě účastníků peněžní částku na bankovní účet obce složil žalobce. Manželství, které dcera žalobce s žalovaným uzavřela 6. 8. 2010, bylo pravomocně rozvedeno 24. 6. 2015. Účastníci se dohodli, že dluh ve výši 233.000 Kč vrátí žalovaný 12. 12. 2012.

Námitky žalovaného uplatněné v dovolání nesměřují primárně proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti správnosti a úplnosti skutkových zjištění, na nichž je založen zpochybňovaný právní závěr odvolacího soudu o založení platného právního poměru ze smlouvy o půjčce. Dovolatel oproti odvolacímu soudu prosazuje, že žalobce „bez jakékoliv dohody“ s ním poskytl peněžité plnění věřiteli (obci); v takovém případě se proto jedná o vztah z bezdůvodného obohacení ( a násl. obč. zák.). Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění právního posouzení, vychází-li z jiného skutkového stavu, než ze kterého vyšel odvolací soud. Protože dovolací soud je vázán skutkovým stavem, který byl podkladem pro právní posouzení věci, lze shrnout, že se žalovaný předloženou argumentací domáhá přezkumu právního závěru odvolacího soudu procesně neregulérním způsobem.

Dovolací soud podotýká, že důkazům, které odvolací soud provedl a následně zhodnotil, odpovídá skutkový závěr, který následně právně posoudil; jinak řečeno, není zde extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy a hodnocení důkazů není založeno na libovůli (srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. ).

Přípustnost dovolání nezakládají námitky směřující proti absenci poučení podle ( ) a proti postupu odvolacího soudu, který neprovedl důkaz výslechem žalovaného ( , ); dovolatel jimi vymezuje možné vady řízení, pro něž dovolání nelze podat, a ke kterým dovolací soud přihlédne – je-li jimi řízení skutečně postiženo –, jen v případě přípustného dovolání (srov. , větu druhou, , větu druhou, ).

Neuvedl-li dovolatel žádnou právní otázku, která by zakládala přípustnost dovolání, Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl ( ).

Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu žalovaného na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. Nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí. O odkladu vykonatelnosti či právní moci podle lze uvažovat teprve tehdy, jsou-li splněny podmínky dovolacího řízení, je-li dovolání bezvadné a alespoň na základě předběžného posouzení se jeví jako pravděpodobně úspěšné.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobce podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 2. 4. 2019

JUDr. Pavel Krbek předseda senátu