Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 536/2019

-397

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně HARKO s.r.o., se sídlem v Kroměříži, Trávník 140 (identifikační číslo osoby 634 96 585), zastoupené JUDr. Stanislavem Kaliňákem, advokátem se sídlem v Kroměříži, Kovářská 127/23, proti žalovaným 1) V. Š. a 2) E. L., oběma bytem ve XY, zastoupeným JUDr. Radkou Buzrlovou, advokátkou se sídlem v Břeclavi, Hybešova 3041/6, o zaplacení 304.318 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. září 2018, č. j. -367, , takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Dovolání proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí neobsahuje obligatorní náležitost, a sice vymezení toho, v čem žalovaní spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání [srov. , , ve znění účinném do ve znění účinném od 30. 9. 2017 (čl. II , čl. II bod 2 , dále jen „“)].

Může-li být dovolání přípustné jen podle , musí dovolatel vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Požadavek, aby dovolatel vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolaní, znamená, že je povinen uvést, při řešení jaké otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, popř. která taková právní otázka (již dříve vyřešená) má být dovolacím soudem posouzena jinak.

Domáhá-li se dovolatel revize řešení několika otázek, ať již hmotného nebo procesního práva, musí ve vztahu ke každé z nich vymezit, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti, neboť není úkolem dovolacího soudu při pochybnosti dovolatele přezkoumávat rozhodnutí odvolacího soudu z moci úřední. Otázky předkládané k dovolacímu přezkumu je povinen vymezit pouze dovolatel a dovolací soud je tímto vymezením vázán.

Jak vyplývá z celého obsahu dovolání ( ), žalovaní shora uvedeným požadavkům nedostáli. Pokud namítají, že odvolací soud se odchýlil „od rozhodovací praxe dovolacího soudu“, resp. že v dovolání nastíněné otázky vzniku platné smlouvy o dílo, jejích podstatných náležitostí, úhrady ceny za dílo, včasnosti fakturace díla a určitosti žaloby a její projednatelnosti, jsou„v praxi dovolacího soudu rozhodovány rozdílně“ (mají přitom zřejmě na mysli, že dovolací soud je řeší jinak, než je vyřešil odvolací soud), pak řádně v intencích nespecifikují, která rozhodnutí dovolacího soudu mají přitom na mysli, tedy od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se odvolací soud podle jejich přesvědčení při řešení té které konkrétní právní otázky odchýlil.

Absence údaje o tom, v čem podle dovolatelů spočívá splnění předpokladů přípustnosti dovolání (tj. správného vymezení přípustnosti ve smyslu ), zatěžuje podání kvalifikovanou vadou, kterou již nelze odstranit.

Nejvyšší soud dovolání podle věty první odmítl, neboť v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. , a ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. pro úplnost považuje za vhodné připomenout, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění skutkového stavu věci, na němž je právní posouzení odvolacím soudem založeno.

Dovolání žalovaných směřující proti výroku o náhradě nákladů řízení není podle přípustné (i když ve vztahu k tomuto výroku dovolatelé řádně vymezili přípustnost odkazem na - podle nich - kontradiktorní nález Ústavního soudu), neboť směřuje proti rozsudku v části týkající se výroku o nákladech řízení.

K doplnění dovolání, jímž žalovaní upřesnili otázky, které spojují s vymezením přípustnosti dovolání, dovolací soud nepřihlížel, neboť bylo učiněno po lhůtě určené k podání dovolání (srov. ).

S ohledem na výsledek řízení již Nejvyšší soud nerozhodoval samostatně o podaném návrhu na odklad vykonatelnosti.

Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn ( ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. 3. 2019

JUDr. Ivana Zlatohlávková předsedkyně senátu