Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2195/2018

-94

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka, a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce F. B., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Robertem Cholenským, Ph.D., se sídlem v Brně, Bolzanova 461/5, proti žalované České republice – Ministerstvu dopravy, se sídlem v Praze 1, nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 6. 2015, č. j. -60, takto:

Odůvodnění:

Žalobce se v řízení na žalované domáhal zaplacení částky 82 000 Kč s příslušenstvím jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež mu měla vzniknout nezákonným rozhodnutím o zadržení řidičského průkazu.

Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 13. 3. 2015, č. j. -32, žalobu v plném rozsahu zamítl (výrok I) a rozhodl, že žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).

Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).

O dovolání žalobce podaném proti napadenému rozsudku odvolacího soudu rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 14. 9. 2017, č. j. -77, tak, že dovolání pro vady odmítl.

Proti usnesení dovolacího soudu podal žalobce ústavní stížnost. Nálezem ze dne 22. 5. 2018, sp. zn. , Ústavní soud usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, č. j. -77, zrušil, neboť tím, že Nejvyšší soud odmítl dovolání žalobce pro vady, bylo porušeno základní právo stěžovatele na soudní ochranu a na zákonného soudce podle a d. Proto Nejvyšší soud přistoupil k opětovnému projednání podaného dovolání.

O dovolání žalobce Nejvyšší soud rozhodl podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 a čl. II bod 2 ), dále jen „“.

Otázka, zda je založena odpovědnost státu za nemajetkovou újmu podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), bez toho, že by došlo ke zrušení rozhodnutí o zadržení řidičského průkazu, přípustnost dovolání podle nezakládá, neboť ohledně ní nepředstavuje rozsudek odvolacího soudu jiné řešení, než jakého bylo dosaženo v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud odvolací soud dospěl k závěru, že žalobce měl zákonnou možnost dosáhnout odstranění správního rozhodnutí, jímž mu byl zadržen řidičský průkaz (srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. 4. 2013, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. ), čehož však nevyužil. Jak též dovolací soud uvedl ve svém rozsudku ze dne 24. 5. 2016, sp. zn. , podmínka, aby poškozený využil opravných prostředků k ochraně svého práva dle OdpŠk, vychází z obecné právní zásady prevence (srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2009, sp. zn. ), neboť vylučuje odpovědnost státu za okolnosti, kdy poškozený využitím dostupných právních prostředků mohl odvrátit jemu hrozící škodu, ale neučinil tak.

Otázka, zda nezákonnost rozhodnutí o zadržení řidičského průkazu vyplývá z toho, že došlo k zastavení souvisejícího přestupkového řízení, nemůže založit přípustnost dovolání podle , neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud uzavřel, že samo zastavení řízení o přestupku nečiní rozhodnutí o zadržení řidičského průkazu nezákonným, a to ani v případě, kdy bylo dokazováním zjištěno, že přestupek nebyl spáchán (srov. obdobně usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. , a též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2016, sp. zn. ). Rovněž platí, že přestupkové řízení není zákonem stanoveným pokračováním řízení o zadržení řidičského průkazu a rozhodnutí o zadržení řidičského průkazu není ani vůči rozhodnutí o přestupku předběžné povahy. Rozhodnutí vydané v přestupkovém řízení proto nemůže mít na vliv posouzení zákonnosti rozhodnutí o zadržení řidičského průkazu (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 12. 2009, č. j. -47).

K žalobcem odkazované judikatuře Ústavního soudu (nález ze dne 28. 4. 2009, sp. zn. , a nález ze dne 6. 12. 2011, sp. zn. ) dovolací soud konečně podotýká, že se na rozhodovanou věc nevztahuje, když se týká problematiky efektivity opravných prostředků proti usnesení o zahájení trestního stíhání. Z výše citované judikatury Nejvyššího soudu (srov. rozsudek ze dne 20. 1. 2016, sp. zn. ) přitom plyne, že proti rozhodnutí o zadržení řidičského průkazu je možná účinná obrana.

Dovolání žalobce napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, neobsahuje zákonné náležitosti ( ) a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání v uvedeném rozsahu pokračovat.

Nejvyšší soud proto v souladu s dovolání žalobce odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. 3. 2019

JUDr. František Ištvánek

předseda senátu