Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 410/2019

-355

USNESENÍ

P. B.

,

narozené dne

XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Janem Najmanem, advokátem se sídlem v Pardubicích, nám. Republiky č. 53, proti žalované

RUDOLF JELÍNEK a.s.

, se sídlem ve Vizovicích, Razov č. 472, IČO 49971361, zastoupené Mgr. Dagmar Maršíkovou, advokátkou se sídlem ve Zlíně, Ševcovská č. 3246, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 4. září 2018 č.j. -328, takto:

I. Dovolání žalobkyně

se

odmítá

.

II. Žalobkyně

je povinna

zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.388,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Dagmar Maršíkové, advokátky se sídlem ve Zlíně, Ševcovská č. 3246.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 4.9.2018 č.j. -328 není přípustné podle ustanovení , neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce počátku běhu prekluzivní lhůty pro rozvázání pracovního poměru podle ustanovení srov. k obsahově shodné dřívější právní úpravě např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26.3.1998 sp. zn. , uveřejněný pod č. 75 v časopise Soudní judikatura, ročník 1998, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17.1.2008 sp. zn. , uveřejněný pod č. 83 v časopise Soudní judikatura, ročník 2008, v nichž byl přijat právní názor, že dvouměsíční lhůta, během které musí zaměstnavatel přistoupit k okamžitému zrušení pracovního poměru (aby šlo o platný právní úkon), začíná plynout ode dne, kdy se o důvodu k okamžitému zrušení pracovního poměru prokazatelně (skutečně) dověděl; k výkladu ustanovení z hlediska naplnění míry intenzity porušení povinnosti zaměstnance vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci a způsobu hodnocení míry této intenzity srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19.1.2000 sp. zn. , uveřejněný pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001, anebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21.1.2014 sp. zn. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.8.2017 sp. zn. , z nichž – mimo jiné – vyplývá, že výsledné posouzení intenzity porušení pracovních povinností není jen aritmetickým průměrem všech v konkrétním případě zvažovaných hledisek, nýbrž že k některým hlediskům je třeba přistupovat se zvýšenou pozorností tak, aby byla vystižena typová i speciální charakteristika porušení pracovních povinností v konkrétní věci, přičemž je třeba mít na zřeteli, že ve vztazích zaměstnavatele a zaměstnance je nezbytná vzájemná důvěra, spolehlivost zaměstnance a jeho poctivost ve smyslu ustanovení , jež zároveň ukládá zaměstnanci, aby celým svým chováním v souvislosti s pracovním vztahem nezpůsoboval zaměstnavateli škodu (újmu), ať už majetkovou nebo morální] a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.

Namítá-li dovolatelka, že ji žalovaná neupozornila na zjištěné nedostatky a neumožnila jí zjednat nápravu vytýkaného stavu, potom přehlíží, že takový postup zaměstnavatele není hmotněprávním předpokladem pro okamžité zrušení pracovního poměru podle ustanovení ; zaměstnavatel může důvodně přistoupit k tomuto opatření tehdy, jestliže se zaměstnanec – tak jako žalobkyně v projednávané věci - dopustil porušení pracovních povinností zvlášť hrubým způsobem a po zaměstnavateli nelze spravedlivě požadovat, aby ho dále zaměstnával, aniž by předtím musel zaměstnanci vytknout jeho pochybení a upozornit ho na možnost rozvázání pracovního poměru.

V části, v níž dovolatelka uplatnila jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení (zpochybňuje-li skutkové zjištění odvolacího soudu o tom, že se žalovaná dozvěděla o vytýkaném jednání žalobkyně až po 13.1.2014, a předestírá-li vlastní hodnocení důkazů), dovolání trpí nedostatkem, pro který nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Bez významu jsou rovněž doslovné citace dovolatelky z listinných důkazů, které nebyly v průběhu řízení provedeny, z nichž žalobkyně dovozuje „zjevnou opožděnost“ okamžitého zrušení pracovního poměru, neboť se jedná o nové skutečnosti a důkazy, které v dovolání nelze uplatnit ( ).

Závěr o přípustnosti dovolání podle ustanovení konečně nemůže založit ani námitka žalobkyně, že nebyl proveden žalobkyní navržený důkaz čtením výpovědí svědků L. a S. ze souběžného řízení vedeného u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. . Uvedené tvrzení není dovolacím důvodem podle ustanovení , ale mohlo by (kdyby bylo důvodné) představovat jen tzv. jinou vadu řízení

ve smyslu ustanovení § 242 odst. 3

; k takové vadě však může dovolací soud přihlédnout – jak vyplývá z ustanovení věty druhé – pouze tehdy, jestliže je dovolání přípustné. Uvedený předpoklad však v projednávané věci – jak uvedeno výše – naplněn není.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení

se

nezdůvodňuje.

Proti tomuto usnesení

není

přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 13. 3. 2019

JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. předseda senátu