Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Tz 22/2019

8 Tz 22/2019- 23

ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

M. G.

Podle § 268 odst. 2 tr. ř.

se vyslovuje

, že pravomocným usnesením státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 7 ze dne 27. 9. 2018, č. j. 1 ZT 118/2018-12,

byl porušen zákon

v ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř.

v neprospěch obviněného

.

Podle § 269 odst. 2 tr. ř.

se

napadené usnesení

zrušuje

. Současně

se zrušují

i všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 270 odst. 1 tr. ř.

se

státnímu zástupci Městského státního zastupitelství v Praze

přikazuje

, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

1. Ministr spravedlnosti České republiky (dále jen „ministr spravedlnosti“, příp. „stěžovatel“) podal u Nejvyššího soudu podle § 266 odst. 1 tr. ř. ve prospěch obviněného M. G. (dále jen „obviněný“) stížnost pro porušení zákona

proti pravomocnému usnesení státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 7 ze dne 27. 9. 2018, č. j. 1 ZT 118/2018-12, kterým byla podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta stížnost obviněného proti usnesení policejního orgánu – Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha 1, Služby kriminální policie a vyšetřování, odboru obecné kriminality, 6. oddělení obecné kriminality (dále jen „policejní orgán“) ze dne 10. 9. 2018, č. j. KRPA-78746-89/TČ-2018-001176-7-KV.

2. Tímto usnesením bylo zahájeno trestní stíhání obviněného pro přečin zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1, 3 tr. zákoníku, jehož se měl dopustit tím, že

„v období od měsíce listopadu 2016 do měsíce srpna 2018, s výjimkou období od ledna 2018 do srpna 2018, kdy přispíval na výživu dcery částkou 2 500 Kč měsíčně k rukám matky, a dne 31. 7. 2018, kdy na dlužném výživném za rok 2017 uhradil částku 2 500 Kč, dne 2. 8. 2018, kdy na dlužném výživném za rok 2017 uhradil částku 2 500 Kč a dne 7. 8. 2018, kdy na dlužném výživném za rok 2017 uhradil částku 2 500 Kč, v XY ani jinde úmyslně neplnil řádně svoji zákonnou vyživovací povinnost na nezletilou dceru AAAAA (pseudonym), nar. XY, ač si byl své vyživovací povinnosti vědom, přestože mu nebyla pravomocným rozhodnutím stanovena jeho výše, neboť tato povinnost mu vyplývá již ze , , ve znění pozdějších předpisů, přičemž výše výživného, kterou je schopen reálně platit, byla orgány činnými v trestním řízení posouzena jako předběžná otázka ve smyslu tr. ř. a stanovena na částku 10 000 Kč měsíčně, splatných k rukám matky dítěte L. G., nar. XY, čímž mu vznikl dluh na výživném v celkové výši 180 000 Kč, když navíc neplněním vyživovací povinnosti vystavil svou dceru nebezpečí nouze, která byla odvrácena jen díky materiální pomoci prarodičů nezletilé, kteří své dceři i vnučce od listopadu 2016 poskytují bydlení a stravu a podporují je i finančními příspěvky“.

3. Citované usnesení bylo doručeno v opise dne 18. 9. 2018 jak obviněnému, tak jeho obhájkyni JUDr. Marii Cilínkové. Obviněný téhož dne (tedy v zákonné lhůtě) podal proti němu do protokolu o svém výslechu stížnost (viz č. l. 40 spisu), kterou prostřednictvím své obhájkyně následně písemně odůvodnil (viz č. l. 14 a násl. spisu).

4. O této stížnosti rozhodoval státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 7 (dále též „dozorující státní zástupce“), který ji usnesením ze dne 27. 9. 2018, č. j. 1 ZT 118/2018-12, podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl jako nedůvodnou (viz č. l. 33 a 34 spisu).

5. Ministr spravedlnosti poté ve svém podání citoval ustanovení § 146 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. a namítl, že dozorující státní zástupce se jimi důsledně neřídil. Pokud totiž stížnost obviněného nepředložil k rozhodnutí nadřízenému státnímu zástupci, a naopak o ní rozhodl sám, učinil tak jako věcně (funkčně) nepříslušný státní zástupce, čímž porušil v neprospěch obviněného zákon právě v ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. Z obsahu spisu totiž vyplynulo, že dozorující státní zástupce svým přípisem ze dne 14. 8. 2018, sp. zn. ZN 417/2018, adresovaným policejnímu orgánu mimo jiné sdělil (cit.)

„Ve věci je namístě zahájit trestní stíhání ve smyslu § 160 odst. 1 trestního řádu.“

Takové konstatování dozorujícího státního zástupce, byť není výslovně označeno jako „pokyn“ k zahájení trestního stíhání ve smyslu ustanovení či d) tr. ř., vyjadřuje jeho jednoznačný názor na zahájení trestního stíhání obviněného podle tr. ř. (stěžovatel tu odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu pod sp. zn. 94/2012), a proto stížnost obviněného měla být předložena v intencích tr. ř. k rozhodnutí nadřízenému orgánu, tj. v posuzovaném případě státnímu zástupci Městského státního zastupitelství v Praze. Jestliže tak dozorující státní zástupce neučinil a svým usnesením ze dne 27. 9. 2018, č. j. 1 ZT 118/2018-12, sám rozhodl tak, že stížnost obviněného jako nedůvodnou podle tr. ř. zamítl, porušil tím zákon v neprospěch obviněného, neboť k tomuto rozhodnutí nebyl ze zákona oprávněn. Svým postupem zbavil obviněného práva na nestranné a objektivní posouzení jeho řádného opravného prostředku nadřízeným orgánem.

6. Na základě výše uvedených skutečností ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 7 ze dne 27. 9. 2018, č. j. 1 ZT 118/2018-12, byl porušen zákon v neprospěch obviněného v ustanovení § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v řízení, jež mu předcházelo, v ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněného, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil a současně zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř. a přikázal státnímu zástupci Městského státního zastupitelství v Praze, aby věc v rozsahu zrušení projednal a rozhodl.

7. Při veřejném zasedání konaném před Nejvyšším soudem se intervenující státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k podané stížnosti pro porušení zákona připojil a navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl způsobem navrženým ministrem spravedlnosti.

8. Nejvyšší soud podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon byl ve vytýkaném směru porušen.

9. V posuzovaném případě Nejvyšší soud z obsahu předloženého spisu zjistil, že okolnosti uvedené ve stížnosti pro porušení zákona bezezbytku odpovídají skutečnosti. Už proto, jakož i z důvodu procesní ekonomie, není zapotřebí znovu je na tomto místě opakovat, postačí pouze zdůraznit, že je mimo jakoukoliv pochybnost, že shora zmíněný přípis dozorujícího státního zástupce ze dne 14. 8. 2018, sp. zn. ZN 417/2018, adresovaný policejnímu orgánu, v němž mu mimo jiné sdělil, že

„Ve věci je namístě zahájit trestní stíhání ve smyslu § 160 odst. 1 trestního řádu.“

, je třeba již podle jeho obsahu považovat za

pokyn

k zahájení trestního stíhání ve smyslu ustanovení § 174 odst. 2 písm. a) či d) tr. ř., byť takto nebyl explicitně označen. Stěžovateli je třeba přisvědčit v tom, že takto formulovaný přípis vyjadřuje jednoznačný názor dozorujícího státního zástupce na zahájení trestního stíhání obviněného ve smyslu § 160 odst. 1 tr. ř.

10. Podle § 146 odst. 1 tr. ř. platí, že orgán, proti jehož usnesení stížnost směřuje, může jí sám vyhovět, nedotkne-li se změna původního usnesení práv jiné strany trestního řízení. Jde-li o usnesení policejního orgánu, které bylo vydáno s předchozím souhlasem státního zástupce nebo na jeho pokyn, může policejní orgán sám stížnosti vyhovět jen s předchozím souhlasem státního zástupce.

11. Podle § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. pak platí, jestliže lhůta k podání stížnosti již všem oprávněným osobám uplynula a stížnosti nebylo vyhověno (tzv. autoremedurou) podle odstavce 1, předloží věc k rozhodnutí policejní orgán státnímu zástupci, který vykonává nad přípravným řízením dozor, a jde-li o stížnost proti usnesení, k němuž tento státní zástupce dal souhlas nebo pokyn, jeho prostřednictvím nadřízenému státnímu zástupci.

12. V naposledy citovaném ustanovení je vymezen zvláštní důvod pro vyloučení státního zástupce z rozhodování o opravném prostředku. Svou povahou jde speciální ustanovení k obecnému ustanovení § 30 odst. 1 tr. ř. o vyloučení orgánů činných v trestním řízení (v daném případě k alternativě, že z vykonávání úkonů je vyloučen státní zástupce, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nemůže nestranně rozhodovat). Tím, že státní zástupce (jako orgán provádějící nad vyšetřováním dozor ve smyslu tr. ř.) dal souhlas nebo pokyn k vydání usnesení (v daném případě o zahájení trestního stíhání), je již vyloučen z rozhodování o stížnosti proti takovému usnesení (srov. rozhodnutí č. rozh. tr. a nález Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2006, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 40, roč. 2006, s. 331).

13. Ve smyslu zásady uvedené v ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. je státní zástupce, který dal pokyn k vydání usnesení, proti němuž stížnost směřuje, povinen postupovat tak, že tuto věc k rozhodnutí o stížnosti předloží nadřízenému státnímu zástupci. Pokud takto státní zástupce nepostupoval a sám ve věci o takové stížnosti rozhodl, porušil zákon v citovaném ustanovení. Takové rozhodnutí, přestože se stalo pravomocným, proto nemůže obstát a – je-li proti němu podán mimořádný opravný prostředek – musí být zrušeno (řádný opravný prostředek proti takovému rozhodnutí není podle § 141 odst. 2 tr. ř. přípustný).

14. Nejvyšší soud ze všech shora rozvedených důvodů shledal, že stížnost pro porušení zákona je v posuzované věci důvodná, a proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 7 ze dne 27. 9. 2018, č. j. 1 ZT 118/2018-12, byl porušen zákon v ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněného (porušení zákona i v ustanovení § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. nevyslovil, neboť to nebylo primární). Poté podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil a současně zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Konečně podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal státnímu zástupci Městského státního zastupitelství v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

15. To ve svém důsledku znamená, že naposledy uvedený státní zástupce bude muset o stížnosti obviněného proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání nově rozhodnout. Při tomto svém rozhodování bude ve smyslu § 270 odst. 4 tr. ř. vázán výše vysloveným právním názorem Nejvyššího soudu.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. 2. 2019 JUDr. Jan Bláha předseda senátu