Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 4280/2018

21 Cdo 4280/2018-312

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v exekuční věci oprávněné Reticulum Recovery, a.s., se sídlem v Praze, Sokolovská č. 394/17, IČO 27923568, proti povinné M. F., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Michalem Račokem, advokátem se sídlem v Kladně, T. G. Masaryka č. 108, o návrhu povinné na zastavení exekuce, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. , o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 7. března 2018, č. j. -244, takto: Dovolání povinné se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 7. 3. 2018, č. j. -244, není přípustné podle ustanovení , neboť odvolacím soudem přijaté řešení otázky procesního práva týkající se vázanosti soudu rozhodnutím o spáchání trestního činu ve smyslu (k tomu srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2001, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 52, ročník 2002, odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. , i dovolatelkou zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2007, sp. zn. ) je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

Přípustnost dovolání podle ustanovení nemůže založit ani dovolatelkou položená „neřešená“ otázka, „zda je dán důvod k zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) o prodeji zástavy ve vlastnictví zástavního dlužníka podle v případě, kdy zástavní dlužník odlišný od obligačního dlužníka uzavřel zástavní smlouvu v důsledku trestného činu či jiného protiprávního jednání třetí osoby odlišné od zástavního věřitele (která jednala v součinnosti s obligačním dlužníkem) a výkonem zástavního práva by došlo k porušení ústavního práva zástavního dlužníka vlastnit majetek podle č.l 11 odst. 1 d, neboť třetí osoba, která se dopustila trestného činu nebo jiného protiprávního jednání, jakož i obligační dlužník, by získali výkonem zástavního práva prospěch ze svého protiprávního jednání, pokud toto ústavní právo zástavního dlužníka převáží nad stejným ústavním právem zástavního věřitele a jeho ústavním právem na legitimní očekávání“ odkazující v této souvislosti na závěry vyslovené Ústavním soudem v nálezu ze dne 7. 9. 2010, sp. zn. , neboť jde o odkaz nepřiléhavý. Odvolací soud se věcí z tohoto pohledu zabýval a vysvětlil, proč dospěl ke svému (od odlišnému) závěru, a to zejména pro odlišný skutkový základ věci.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání povinné podle ustanovení odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. exekučního řádu).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 12. 3. 2019

JUDr. Mojmír Putna předseda senátu