Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 NSČR 151/2018-B-35

-35

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníků J. Š., narozené XY, a J. Š., narozeného XY, obou bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o způsobu řešení úpadku, o dovolání dlužníků, zastoupených JUDr. Evou Kadlec Benešovou, LL.M., advokátkou, se sídlem v Praze 3, Ježkova 757/14, PSČ 130 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. července 2018, č. j. , 4 VSPH XY, takto:

Dovolání seodmítá.

Odůvodnění:

Usnesením ze dne 9. dubna 2018, č. j. , Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „insolvenční soud“) vzal na vědomí zpětvzetí návrhu dlužníků J. Š. aj. Š. na povolení oddlužení (bod I. výroku), určil, že zpětvzetí insolvenčního návrhu učiněné dne 7. prosince 2016 není účinné (bod II. výroku), na majetek obou dlužníků prohlásil konkurs (bod III. výroku), deklaroval, že účinky prohlášení konkursu nastaly okamžikem zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku (bod IV. výroku), rozhodl, že působnost věřitelského výboru bude vykonávat insolvenční soud (bod V. výroku), a uložil insolvenčnímu správci podávat každé tři měsíce písemnou zprávu o stavu insolvenčního řízení (bod VI. výroku).

K odvolání dlužníků Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodech II. a III. výroku a odvolání proti bodu I. výroku odmítl.

Odvolací soud, vycházeje ze , o úpadku a způsobech jeho řešení (), ve znění účinném od 1. července 2017, ve vztahu k rozhodnutí o prohlášení konkursu uzavřel, že nelze vyhovět požadavku dlužníků, aby konkurs byl veden jen na majetek dlužníka a ohledně dlužnice bylo insolvenční řízení zastaveno, neboť manželé, kteří podali společný návrh na povolení oddlužení, mají po celou dobu insolvenčního řízení postavení nerozlučných společníků ( ) a tuto „pozici“ sdílejí společně a nerozdílně až do skončení tohoto insolvenčního řízení. S ohledem na to, že majetkovou podstatu dlužníků tvoří zejména nemovité věci (oceněné správcem na 1,35 mil. Kč), dlužníci „nejsou nemajetní“ a zastavení insolvenčního řízení podle možné není.

Proti části usnesení odvolacího soudu, jímž byl potvrzen bod III. výroku usnesení insolvenčního soudu, podali dlužníci dovolání, jehož přípustnost spatřují v tom, že napadené rozhodnutí spočívá na vyřešení právních otázek, které nebyly dosud dovolacím soudem ve všech souvislostech vyřešeny. Namítají nesprávné právní posouzení odvolacím soudem a navrhují, aby Nejvyšší soud změnil napadené rozhodnutí tak, že na majetek dlužníka (J. Š.) se prohlašuje konkurs a vůči dlužnici (J. Š.) se insolvenční řízení zastavuje.

Podstata dovolací argumentace spočívá v námitce, že odvolací soud postupoval podle v nesprávném znění. Dovolatelé prosazují výklad, podle něhož by se o procesním úkonu dovolatelů (o zpětvzetí návrhu na povolení oddlužení ze dne 5. prosince 2016) mělo rozhodovat podle ve znění účinném do 30. června 2017.

Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle , (dále jen „“), a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v , odmítl podle a 2

Učinil tak proto, že dovolání nemůže být úspěšné ani v rovině své vlastní právní argumentace. Dovolatelé totiž pomíjejí, že kdyby se na danou věc aplikoval ve znění účinném do 30. června 2017, nebylo by vůbec možné uvažovat o tom, že by po zpětvzetí návrhu na povolení oddlužení, k němuž došlo až po zjištění úpadku a povolení oddlužení, bylo možné insolvenční řízení (byť jen ve vztahu k dlužnici) zastavit, aniž by bylo rozhodnuto o prohlášení konkursu. K tomu srov. jednoznačnou dikci (ve znění účinném do 30. června 2017), podle něhož platí, že vezme-li insolvenční soud na vědomí zpětvzetí návrhu na povolení oddlužení, současně rozhodně o způsobu řešení úpadku konkursem.

Možnost rozhodnout po zpětvzetí návrhu na povolení oddlužení o zastavení insolvenčního řízení (bez předchozího prohlášení konkursu), přinesla právě až novela provedená s účinností od 1. července 2017 , kterým se mění , o úpadku a způsobech jeho řešení (), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Přitom závěr odvolacího soudu, že insolvenční řízení nebylo možné zastavit podle , ve znění účinném od 1. července 2017, dovolatelé nezpochybňují.

Pro úplnost Nejvyšší soud uvádí, že otázka, jak by bylo postupováno v případě zrušení společného schváleného oddlužení manželů, přípustnost dovolání nemohla založit, neboť na jejím řešení napadené rozhodnutí nespočívá. Dovolatelům oddlužení nebylo nikdy schváleno, ale toliko povoleno.

Nad rámec výše uvedeného lze doplnit, že dlužníkům – manželům pouze dává právo využít tuto možnost, nejde o povinnost. Je tak zcela na manželích, aby zvážili své možnosti oddlužení a podle toho zvolili vhodný postup, tedy zda si podají insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení každý sám nebo využijí práva podle a podají společný návrh na oddlužení. Přitom se vychází z předpokladu, že při společném návrhu na povolení oddlužení manželé znají své majetkové poměry a jsou připraveni nést veškerá rizika s tím spojená. Jestliže této možnosti využijí, nesou v insolvenčním řízení následky společně a nerozdílně, a to včetně neúspěchu při snaze o dosažení oddlužení. Srov. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2018, sen. zn. , které je veřejnosti dostupné též na webových stránkách Nejvyššího soudu.

S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí (25. července 2018) je pro dovolací řízení rozhodný , ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. článek II, bod 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dovolatelům, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. 2. 2019

Mgr. Milan Polášek

předseda senátu