Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 205/2019

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, se sídlem v Praze 3, Orlická 2020/4, identifikační číslo osoby 41197518, proti povinnému K. S., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Karlem Jandusem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 10, Bratří Čapků 1852/26, pro 41 040 Kč s příslušenstvím, vedené soudním exekutorem JUDr. Ivo Erbertem, Exekutorský úřad Praha-východ, pod sp. zn. 149 EX 2212/14, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 7. 2018, č. j. -44, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Soudní exekutor JUDr. Ivo Erbert, Exekutorský úřad Praha-východ, usnesením ze dne 2. 5. 2018, č. j. 149 EX 2212/14-35, určil výslednou cenu nemovitých věcí uvedených ve výroku I. a jejich příslušenství uvedeného ve výroku II. částkou 2 510 000 Kč (výrok III.), nezjistil věcná břemena, výměnky, nájemní, pachtovní či předkupní práva, která prodejem v dražbě nezaniknou (výrok IV.), a znalci Oceňovací a znalecké kanceláři s. r. o. přiznal znalečné ve výši 5 949,60 Kč s DPH ve výši 21 %, celkem tedy 7 200 Kč (výrok V.).

Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení soudního exekutora ve výrocích II. až V. Uvedl, že při určení obvyklé ceny znalec porovnává oceňované objekty s jinými obdobnými a obchodovatelnými objekty buď přímo v místě nemovitosti prodávané, nebo alespoň z cen srovnatelných nemovitostí obchodovaných v příslušném kraji, a to s přihlédnutím k okolnostem, které mají vliv na cenu konkrétního objektu. Znalecký ústav se ve znaleckém posudku podrobně zabýval určením obvyklé ceny porovnáním oceňovaných objektů s jinými obdobnými a obchodovatelnými objekty a zohlednil i aspekty ovlivňující obchodovatelnost oceňované nemovité věci. Odvolacímu soudu nepřísluší přezkoumávat správnost odborných závěrů a může hodnotit toliko přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti i ve vztahu k zadání, logické odůvodnění znaleckého nálezu a jeho soulad s ostatními provedenými důkazy. V tomto směru znalecký posudek všechny tyto náležitosti splňuje. Znalec vycházel z obvyklé ceny nemovitosti, porovnával nemovitosti ve srovnatelné lokalitě a přesvědčivě zdůvodnil, jak k této ceně dospěl. Připomněl, že stanovení ceny nemovitosti je pouze výchozím bodem pro stanovení nejnižšího podání pro dražbu a nemovitost bude prodána v rámci zákonného postupu za nejvyšší cenu, jaké lze takto na trhu dosáhnout, horní hranice ceny, za niž bude nemovitost prodána, není žádným způsobem omezena.

Povinný v dovolání namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci – neprovedení důkazu výslechem znalce v odvolacím exekučním řízení a tato otázka procesního práva nebyla dosud řešena. V odvolání zpochybnil odbornost a hodnověrnost znaleckého posudku tím, že tvrdil a prokazoval nepřesvědčivost posudku ve vztahu k zadání a nedodržení porovnávací metody. Odkázal na judikaturu dovolacího soudu, dle níž soud nesmí ve smyslu věty čtvrté upustit od výslechu znalce mj. tehdy, vznáší-li účastník proti závěrům znalce podstatné (zdůvodněné) výhrady, jejichž vyjasnění je pro rozhodnutí ve věci samé zásadní, a to i v případě, že soud jinak nemá pochybnosti o správnosti písemného znaleckého posudku (rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2010, sp. zn. , a ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. ). Má za to, že v souzené věci byly tyto podmínky naplněny, neboť výhrada, že znalecký ústav nezohlednil cenu bezprostředně lokačně a kvalitativně porovnatelných nemovitých věcí, je takovou výhradou ve smyslu uvedené judikatury. Domnívá se, že v řízení o dovolání v exekučním řízení proti rozhodnutí o určení ceny nemovité věci je odvolací soud k podstatné výhradě účastníka vůči znaleckému posudku povinen nařídit jednání a i bez návrhu vyslechnout znalce; podstatnou je přitom vždy výhrada vůči hodnověrnosti způsobu určení ceny podle metodiky zvolené samotným znalcem. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil zpět k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 1. 2. 2019 (srov. čl. II bod 2 , ), dále jen „“.

Podle lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu určil sice správně, ale nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2001, sp. zn. ).

Dovolatel sice formuluje otázku procesního práva, jež dle jeho názoru dosud nebyla řešena dovolacím soudem, jako „neprovedení důkazu výslechem znalce v odvolacím vykonávacím (exekučním) řízení“ a považuje jej za nesprávné právní posouzení věci. Ve skutečnosti tím ovšem napadá postup odvolacího soudu při hodnocení důkazu (znaleckého posudku) a jeho skutkové závěry, čímž uplatňuje nepřípustný dovolací důvod.

Nejvyšší soud proto dovolání podle odmítl.

Dovolatel dále navrhl odklad právní moci rozhodnutí odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. , dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení, není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. Nejvyšší soud se proto návrhem na odklad právní moci nezabýval.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [ a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. 2. 2019

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.

předsedkyně senátu