Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 NSČR 128/2016-B-73

-73

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužnice V. P., narozené XY, bytem XY, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o schválení oddlužení, o dovolání dlužnice, zastoupené Mgr. Pavlem Drumevem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Vodičkova 709/33, PSČ 110 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. března 2016, č. j. , 3 VSPH XY, takto:Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

insolvenční soud

“) neschválil oddlužení dlužnice (V. P.) [bod I. výroku], prohlásil na její majetek konkurs (bod II. výroku) a insolvenční správkyní dlužnice ustavil JUDr. Mgr. Martinu Jinochovou Matyášovou (bod III. výroku).

K odvolání dlužnice Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 30. března 2016, č. j. , , potvrdil usnesení insolvenčního soudu.

Odvolací soud – odkazuje na ustanovení a , o úpadku a způsobech jeho řešení () – ve shodě s insolvenčním soudem uzavřel, že dosavadní výsledky řízení dokládají, že dlužnice přistupuje k plnění povinností v insolvenčním řízení nedbale, resp. lehkomyslně. Přitom zdůraznil, že dlužnice neposkytla přiměřenou součinnost insolvenční správkyni, neoznámila jí změnu své adresy, neplatila zálohy na odměnu a náhrady hotových výdajů a bez jakékoliv omluvy se nezúčastnila přezkumného jednání a následné schůze věřitelů.

Za tohoto stavu insolvenční soud správně oddlužení dlužnice neschválil a prohlásil na majetek dlužnice konkurs.

Dovolání dlužnice, jež může být přípustné jen podle , (dále též jen „“), a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v , odmítl Nejvyšší soud podle

Napadené rozhodnutí je totiž v posouzení předpokladů pro (ne)schválení oddlužení souladné s judikaturou Nejvyššího soudu. Konkrétně jde o usnesení Nejvyššího soudu ze dne ze dne 30. dubna 2013, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 86/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 86/2013“), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. června 2015, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 24/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 24/2016“) a o usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. února 2016, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 39/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Pro poměry dané věci lze k dovolacím námitkám na základě této judikatury přičinit následující poznámky:

Dlužníku se cestou sanačního způsobu řešení úpadku (oddlužení) otevírá možnost prominutí zbytku dluhů i na úkor těch věřitelů, kteří jsou ve stejném nebo dokonce horším sociálním a majetkovém postavení než sám dlužník. Mimo jiné i proto klade na dlužníka přísné požadavky co do poctivosti jeho záměru ( ) a sankcionuje též lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení ( , R 86/2013, R 24/2016). Jinak řečeno, dlužník, jenž koná lehkomyslně, nedbale nebo dokonce nepoctivě, oddlužen být nemá.

O tom, že také v projednávané věci lze na základě dosavadních výsledků řízení usuzovat na lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužnice k plnění povinností v insolvenčním řízení, odůvodňující neschválení oddlužení, přitom nemá žádné pochybnosti ani Nejvyšší soud. Jestliže dlužnice neoznámila insolvenčnímu soudu (insolvenční správkyni) změnu svého bydliště (ač taková povinnost zjevně plyne již ze samotné skutečnosti, že právě na adresu uvedenou dlužníkem mají být v insolvenčním řízení zvláštním způsobem doručovány soudní písemnosti) a nesplnila ani další povinnosti (popsané odvolacím soudem v odůvodnění dovoláním napadeného usnesení) uložené jí insolvenčním soudem v usnesení ze dne 24. listopadu 2015, č. j. , lze nepochybně pokládat její konání v insolvenčním řízení za lehkomyslné a nedbalé.

K výhradám dovolatelky, podle kterých jí usnesení insolvenčního soudu ze dne 24. listopadu 2015 nebylo řádně doručeno, srov. úpravu doručování „vyhláškou“ obsaženou v ustanovení . Okolnost, že teprve s (dlužnicí zpochybněným) doručením rozhodnutí insolvenčního soudu zvláštním způsobem je spojen začátek běhu lhůty k podání opravného prostředku proti doručovanému rozhodnutí, pak nemůže nic změnit na závěru, že dlužnici bylo usnesení insolvenčního soudu ze dne 24. listopadu 2015 doručeno již zveřejněním v insolvenčním rejstříku.

V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části výroku usnesení odvolacího soudu, kterou odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu (též) v bodě II. výroku o prohlášení konkursu na majetek dlužnice, je samostatným důvodem pro odmítnutí dovolání také (především) okolnost, že dovolací argumentace žádnou svou částí nezpochybňuje předpoklady pro vydání (výroku) usnesení o prohlášení konkursu.

Výrok o prohlášení konkursu na majetek dlužnice má povahu výroku závislého na výroku o neschválení oddlužení. V režimu ustanovení by tedy byl automaticky odklizen (zrušen), kdyby Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným a důvodným v rozsahu, v němž odvolací soud napadeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu ve výroku o neschválení oddlužení.

To však nic nemění na skutečnosti, že směřuje-li dovolání i proti tomuto výroku, nemůže být přípustné, jestliže neobsahuje žádné důvody, pro které by nemohl samostatně obstát výrok o prohlášení konkursu. Srov. k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. března 2011, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 110/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i (k přípustnosti dovolání) důvody R 86/2013.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (znění účinné do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Poučení:Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkům, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Brně dne 31. 10. 2018

JUDr. Jiří Zavázal

předseda senátu