Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 1570/2018

-197

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobců a) A. P., bytem XY, b) J. P., bytem XY, c) J. P., bytem XY, všech zastoupených JUDr. Antonínem Tunklem, advokátem se sídlem v Dačicích, Komenského 6, proti žalované VERMONT Properties s.r.o., se sídlem v Praze 1, Pohořelec 114/22, identifikační číslo 24291277, zastoupené JUDr. Václavem Vlkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 32/22, o zaplacení 2.355.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 11. 2017, č. j. -159, t a k t o:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Shora uvedeným rozhodnutím Městský soud v Praze potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 31. 10. 2016, č. j. -118, jímž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci a) částku 1.177.500 Kč, a žalobcům b) a c) každému částku 588.750,- Kč, všechny s blíže specifikovaným úrokem z prodlení, a bylo rozhodnuto o povinnosti žalované k náhradě nákladů řízení; zároveň rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále též „dovolatelka“) dovolání, které není přípustné.

Podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „), dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle je dovolatelka povinna v dovolání uvést, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle musí dovolatelka vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nestačí pouhá citace ustanovení (či jeho části). Požadavek, aby dovolatelka vymezila, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolaní, znamená, že je povinna uvést, od řešení jaké otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud a) odchýlil od „ustálené rozhodovací praxe“ dovolacího soudu nebo b) která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo c) která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, d) popř. která taková právní otázka (již dříve vyřešená) má být dovolacím soudem posouzena (opětovně, ale) jinak.

Podle 241a odst. 1 lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Podle přípustnost dovolání ( až 238a) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud; ustanovení a 2 tím nejsou dotčena.

Dovolatelka má své dovolání za přípustné, neboť odvolací soud nesprávně posoudil věc po právní stránce a „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která nebyla dosud vyřešena v rozhodování odvolacího soudu a otázky, která má být dovolacím soudem posouzena jinak ve smyslu “ Pouze ve vztahu k řešení otázky, zda je platné ustanovení smlouvy, které odporuje předchozím ujednáním stran a které bez vědomí a povšimnutí stran a v rozporu s jejich vůlí formuloval z vlastní iniciativy právní zástupce jedné strany, má zato, že jde o otázku v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nevyřešenou. K dalším dvěma formulovaným otázkám individuálně a kvalifikovaně nevymezuje předpoklady přípustnosti dovolání; dává Nejvyššímu soudu na výběr, aby tyto právní otázky posoudil buď jako dosud neřešené nebo jako otázky, „které mají být dovolacím soudem posouzeny jinak.“

Argument dovolatelky, podle něhož má být právní otázka posouzena dovolacím soudem jinak, významově neodpovídá (ve smyslu ) požadavku, aby dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena (opětovně, ale) jinak (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. , které je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu).

Není úkolem dovolacího soudu, aby na základě odůvodnění napadeného rozhodnutí sám vymezoval předpoklady přípustnosti dovolání v souladu s , a nahrazoval tak plnění procesní povinnosti dovolatele.

Spatřuje-li dovolatelka naplnění předpokladů přípustnosti dovolání podle v řešení otázky (ne)platnosti smluvního ujednání o společné úhradě daně z převodu nemovitostí, pak k tomuto závěru dospívá na základě odlišného skutkového stavu a hodnocení důkazů, tzn. procesně neregulérním způsobem, neboť prosazuje (skutkový) závěr, že dotčené smluvní ujednání bylo do smlouvy zakomponováno v rozporu s předchozím ujednáním smluvních stran, navíc „bez vědomí a povšimnutí stran a v rozporu s jejich vůlí ji formuloval z vlastní iniciativy právní zástupce jedné ze stran.“

Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl ( věta první ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení , a Žalobci mají právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení. Výši mimosmluvní odměny dovolací soud určil podle ustanovení , 2, , , bodu 6, věty druhé, , a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, v platném znění (dále jen „“), tj. částkou 27.472,- Kč (součet odměn – v případě prvního žalobce z částky 1.177.500 Kč = 10.416 Kč, v případě druhého žalobce z částky 588.750 Kč = 8.528 Kč a totéž v případě třetí žalobkyně = 8.528 Kč). Součástí nákladů je paušální částka náhrady za úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300 Kč (, 3 advokátního tarifu) a částka 5.832,12 Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty (, ). Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z a

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou žalobci podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 28. 2. 2019

JUDr. Václav Duda předseda senátu