Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 NSČR 43/2017-B-241

-241

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázalaa soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka P. T., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Tomášem Pelikánem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Újezd 450/40, PSČ 118 00, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. XY, o odvolání insolvenčního správce z funkce, o dovolání insolvenčního správce JUDr. Ing. Miroslava Kořenáře, se sídlem v Českých Budějovicích, Radniční 133/1, PSČ 370 01, zastoupeného Mgr. Martinem Kolaříkem, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, Radniční 133/1, PSČ 370 01, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. listopadu 2016, č. j. XY, 3 VSPH XY, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Usnesením ze dne 27. dubna 2016, č. j. XY, zamítl Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „

insolvenční soud

“) návrh zástupce věřitelů (České spořitelny, a. s.), aby byl JUDr. Ing. Miroslav Kořenář odvolán z funkce insolvenčního správce.

Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením k odvolání zástupce věřitelů usnesení insolvenčního soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Odvolací soud vyšel zejména z toho, že:

1) Usnesením ze dne 5. června 2009, č. j. XY, insolvenční soud (mimo jiné) zjistil hrozící úpadek dlužníka (P. T.), prohlásil na jeho majetek konkurs a insolvenčním správcem ustanovil společnost Dytrych & Švihla, v. o. s.

2) Na schůzi věřitelů, konané dne 23. července 2009, věřitelé odvolali z funkce prozatímní věřitelský výbor a zvolili zástupce věřitelů (Českou spořitelnu, a. s.). Insolvenční soud usnesení schůze věřitelů potvrdil.

3) Insolvenční soud odvolal společnost Dytrych & Švihla, v. o. s. z funkce insolvenčního správce dlužníka a novým správcem ustanovil JUDr. Ing. Miroslava Kořenáře (usnesením ze dne 15. října 2009, č. j. XY, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 26. ledna 2010, č. j. XY, 1 VSPH XY).

4) JUDr. Ing. Miroslav Kořenář aktualizoval soupis majetkové podstaty dlužníka, do nějž pod položkou č. 6 zapsal 10 kusů akcií společnosti CB. v likvidaci (dále jen „společnost CB“), znějících na jméno M. K. v listinné podobě č. 000001 – 000010, každá o jmenovité hodnotě 100.000 Kč (dále jen „akcie“).

5) V incidenčním sporu o vyloučení akcií z majetkové podstaty dlužníka (vedeném pod sp. zn. ) proti žalovanému insolvenčnímu správci JUDr. Ing. Miroslavu Kořenářovi, zastupuje dlužníka, jako vedlejšího účastníka řízení na straně žalovaného, advokát Mgr. Tomáš Pelikán, a to na základě plné moci udělené mu dlužníkem dne 16. března 2014.

6) JUDr. Ing. Miroslav Kořenář udělil dne 30. září 2014 advokátům Mgr. Martinu Kolaříkovi a Mgr. Tomáši Pelikánovi písemně plnou moc ke společnému zastupování při jednání na mimořádné valné hromadě společnosti CB s tím, že pro případ zákonem vyloučeného společného zastupování mohou jednat samostatně. Insolvenční správce se osobně valné hromady nezúčastnil.

7) Dlužník udělil dne 4. února 2015 Mgr. Tomáši Pelikánovi písemně plnou moc k zastupování v insolvenčním řízení vedeném insolvenčním soudem pod sp. zn. XY.

8) Zástupce věřitelů namítl podjatost insolvenčního správce JUDr. Ing. Miroslava Kořenáře, a to s ohledem na jeho poměr k dlužníkovi a jeho právnímu zástupci v insolvenčním řízení (Mgr. Tomáši Pelikánovi).

9) Podáním ze dne 19. března 2015 dlužník sdělil insolvenčnímu soudu, že s insolvenčním správcem a jejich právními zástupci postupují v řízení o vyloučení akcií z majetkové podstaty dlužníka i v jiných věcech shodně, neboť jejich zájmy, jakož i zájmy věřitelů, jsou stejné, když jsou vedeny snahou o dosažení co nejvyšší hodnoty majetkové podstaty dlužníka.

Na tomto základě odvolací soud – cituje ustanovení , a , o úpadku a způsobech jeho řešení (), a odkazuje na závěry formulované Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 30. června 2014, sen. zn. , uveřejněném pod číslem 114/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 114/2014“) – uzavřel, že důvodem pro vyloučení insolvenčního správce z insolvenčního řízení a tedy i pro jeho odvolání z funkce může být také poměr insolvenčního správce k osobě dlužníka či jeho zástupce, přičemž v projednávané věci možné existenci takového vztahu může nasvědčovat (oproti mínění insolvenčního soudu) také okolnost, že insolvenční správce a dlužník jsou „spojeni“ osobou téhož právního zástupce.

Vhledem k tomu, že insolvenční soud „fakticky rezignoval na výkon dohlédací činnosti“ a při rozhodování o odvolání insolvenčního správce z funkce blíže nezkoumal také další účastníky řízení tvrzené skutečnosti, jež by případně mohly vést k závěru o podjatosti insolvenčního správce, nebo o porušení jeho povinností, odvolací soud napadené rozhodnutí insolvenčního soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Proti usnesení odvolacího soudu podal insolvenční správce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle a 2 , (dále jen „“).

Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a dovolatel (oproti svému mínění) nepředkládá Nejvyššímu soudu k řešení ani žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu

Právní posouzení věci odvolacím soudem (co do závěru, že důvody podjatosti insolvenčního správce se mohou týkat i jeho vztahu k účastníkům řízení, včetně samotného dlužníka) především nijak nevybočuje z rámce vytýčeného judikaturou Nejvyššího soudu při výkladu ustanovení , a k důvodům pro odvolání insolvenčního správce z funkce. Srov. v této souvislosti zejména závěry, jež Nejvyšší soud formuloval již v R 114/2014 a k nimž se posléze přihlásil např. v usnesení ze dne 30. června 2014, sen. zn. , nebo v usnesení ze dne 31. srpna 2015, sen. zn. ; , uveřejněném pod číslem 47/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

V označených rozhodnutích Nejvyšší soud vysvětlil, že ustanovení , a patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám, jejichž hypotéza není ustanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností.

Tamtéž Nejvyšší soud dovodil, že podmínky, za nichž je insolvenční správce vyloučen z insolvenčního řízení ( ), lze v zásadě poměřovat s podmínkami určenými ustanovením Přitom vztah insolvenčního správce k účastníkům řízení (dlužníku či věřitelům, kteří uplatňují své právo vůči dlužníku – ), popř. účastníkům řízení v incidenčních sporech ( ), pro který je dán důvod pochybovat o nepodjatosti insolvenčního správce, může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský. Současně platí, že pro přijetí závěru o vyloučení insolvenčního správce postačí, že jsou zde důvody pochybovat o jeho nepodjatosti, tj. jeho podjatost nemusí být „prokázána“.

V poměrech projednávané věci navíc odvolací soud zjevně nezaložil (a dovolatel se mýlí, dovozuje-li opak) dovoláním napadené kasační rozhodnutí na závěru, podle něhož by již výše popsané skutkové okolnosti (rozuměj zastoupení insolvenčního správce a dlužníka v označeném incidenčním sporu a na valné hromadě společnosti CB stejným zástupcem) byly (bez dalšího) způsobilé vyvolat pochybnosti o nepodjatosti insolvenčního správce, nýbrž na tom, že k řádnému rozhodnutí o návrhu na odvolání insolvenčního správce z funkce bude nezbytné (v dalším řízení) posoudit také ostatní skutečnosti, jež se podávající z obsahu insolvenčního spisu (zejména pak z podání dalších insolvenčních věřitelů) a jež ve svém souhrnu mohou (případně) zakládat důvod pochybovat o nepodjatosti insolvenčního správce (a tudíž i důvod pro jeho odvolání z funkce).

Tomu ostatně odpovídá i další průběh insolvenčního řízení (k tomu srov. důvody usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. srpna 2017, č. j. XY, ).

Dovolatel dále předkládá Nejvyššímu soudu k řešení otázku, zda byl odvolací soud (při rozhodování o odvolání zástupce věřitelů proti zamítavému usnesení insolvenčního soudu) správně obsazen, namítaje, že členkou senátu, který vydal dovoláním napadené rozhodnutí, neměla být podle pravidel obsažených v tehdy platném rozvrhu práce soudkyně Mgr. Věra Modlitbová.

Touto argumentací však dovolatel z obsahového hlediska vystihuje pouze tzv. zmatečnostní vadu řízení ve smyslu ustanovení spočívající v tom, že soud byl nesprávně obsazen; srov. např. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2010, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 2, ročník 2012, pod číslem 16. Taková „zmatečnostní“ vada však není způsobilým dovolacím důvodem; k jejímu prověření slouží žaloba pro zmatečnost a pro její posouzení proto nelze připustit dovolání. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jehož závěry se prosazují i v režimu ve znění účinném od 1. ledna 2013, jak dokládá např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2013, sen. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2014, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 40/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (znění účinné od 1. ledna 2014 do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Srov. k tomu dále (ve vazbě na skutečnost, že insolvenční řízení bylo zahájeno před 1. lednem 2014) i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 80/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. 2. 2019

JUDr. Jiří Zavázal předseda senátu