Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 3506/2018

-226

USNESENÍ

a/ M. D.

, narozeného XY, bytem XY, a

b/ R.

, se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, obou zastoupených JUDr. Jánem Legerským, hostujícím evropským advokátem, se sídlem v Trenčíně, náměstí sv. Anny 15/25, PSČ 911 01, Slovenská republika, se zmocněncem pro doručování JUDr. Antonínem Blažkem, advokátem, se sídlem v Kunovicích, V Grni 759, PSČ 686 04, proti žalovanému

PERFECT INVEST, a. s.

, se sídlem v Třebíči – Vnitřním Městě, Karlovo náměstí 34/28, PSČ 674 01, identifikační číslo osoby 27736997, zastoupenému JUDr. Stanislavem Keršnerem, advokátem, se sídlem v Brně, Orlí 492/18, PSČ 602 00, o určení neexistence právního vztahu, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. července 2018, č. j. -189, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobci

jsou povinni

 zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení společně a nerozdílně částku 3 388 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám zástupce žalovaného.

Odůvodnění:

Rozsudkem ze dne 9. března 2016, č. j. -119, Okresní soud v Třebíči (dále jen „soud prvního stupně“) zamítl žalobu, kterou se žalobci (a/ M. D. a b/ R.) domáhali vůči žalovanému (P.) určení, že neexistuje právní vztah ze smlouvy o úvěru č. 111211 ze dne 24. srpna 2011 (dále jen „smlouva o úvěru“) [bod I. výroku], a uložil žalobcům zaplatit společně a nerozdílně žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 16 186 Kč (bod II. výroku).

K odvolání žalobců Krajský soud v Brně v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v bodu I. výroku (první výrok), potvrdil jej v bodu II. výroku „ve znění“, že žalobci jsou povinni nahradit žalovanému náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 16 186 Kč tak, že plněním jednoho z žalobců zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého žalobce (druhý výrok), a uložil žalobcům zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 6 776 Kč tak, že plněním jednoho z žalobců zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého žalobce (třetí výrok).

Co do výroku o věci samé přitakal odvolací soud soudu prvního stupně v závěru, že není dán naléhavý právní zájem žalobců na požadovaném určení, a to ani na základě tvrzení, že v insolvenčním řízení vedeném na majetek prvního žalobce uplatňuje žalovaný vůči prvnímu žalobci pohledávku ze smlouvy o úvěru přihláškou.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali oba žalobci „v celém rozsahu“ dovolání, jehož přípustnost vymezují na základě , (dále též jen „“), tak, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to otázky:

Zda žaloba, kterou se žalobci domáhali určení, že mezi účastníky neexistuje právní vztah ze smlouvy o úvěru, vyžaduje naléhavý právní zájem na tomto určení a zda je tento naléhavý právní zájem dán?

Dovolatelé namítají, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle ) a požadují, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil.

V mezích uplatněného dovolacího důvodu argumentují dovolatelé ve prospěch závěru, že „podaná žaloba je žalobou na plnění v negativním slova smyslu“, u které se podmínka naléhavého právního zájmu na požadovaném určení nevyžaduje. Tím, že se soudy nezabývaly žalobou věcně a zamítly ji pro nedostatek naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, pak dovolatelům odňaly (dle jejich názoru) možnost projednat věc před soudem.

Dovolatelé rovněž míní (pro případ, že neobstojí argumentace uvedená v předchozím odstavci), že naléhavý právní zájem na požadovaném určení byl dán, jelikož prvního žalobce ohrožuje uplatnění pohledávky žalovaným v insolvenčním řízení a nemá možnost tomuto nároku jinak čelit.

Žalovaný ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout, maje za to, že napadené rozhodnutí je co do závěru o nedostatku naléhavého právního zájmu na požadovaném určení souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. Shledá-li jej dovolací soud přípustným, navrhuje dovolání jako nedůvodné zamítnout.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává (vzhledem k době vydání napadeného rozhodnutí) z bodu 2., článku II, části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Dovolatelé napadli rozsudek odvolacího soudu dovoláním „v celém rozsahu“, tedy i ve druhém a třetím výroku o nákladech řízení. Dovolání proti těmto výrokům Nejvyšší soud odmítl podle věty první , jelikož potud dovolatelé způsobem odpovídajícím požadavku nevymezili důvod přípustnosti dovolání (výše označená otázka se tohoto výroku zjevně netýká) a ohledně těchto výroků dovolatelé v dovolání žádným způsobem neargumentovali. K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek [které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu], jakož i stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 460/2017 Sb. Ostatně, dovolání proti těmto výrokům není přípustné ani objektivně (srov. ).

V rozsahu, v němž směřovalo proti prvnímu výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé, Nejvyšší soud dovolání, jež potud může být přípustné jen podle a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v , odmítl podle a 2 Učinil tak proto, že co do závěru, že určení neexistence právního vztahu ze smlouvy o úvěru se lze domáhat, jen je-li ve smyslu dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení, je napadené rozhodnutí souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu; srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. dubna 2001, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 68/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (k výkladu ve znění účinném do 31. prosince 2013, obsahově srovnatelného s v aktuálním znění), nebo např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. října 2018, sp. zn. .

Ustálené judikatuře Nejvyššího soudu odpovídá i závěr odvolacího soudu, že naléhavý právní zájem žalobců na požadovaném určení není dán. Srov. např. rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 24. února 1971, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 17/1972 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek,rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. března 1997, sp. zn. (uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 1997, pod číslem 21), rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího souduze dne 28. června 2006, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 53/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.V judikatuře Ústavního soudu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 20. června 1995, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 35/1995 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu. V rozsudku ze dne 17. července 2014, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 107/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud též vysvětlil, že nemá-li žalobce ke dni vydání rozhodnutí o určovací žalobě ve smyslu na požadovaném určení naléhavý právní zájem, je to vždy důvodem k zamítnutí určovací žaloby [s tím, že žalobci nic nebrání v tom, aby žalobu znovu podal v době, kdy naléhavý právní zájem na takovém určení získá (změní-li se poměry, za nichž soud určovací žalobu zamítl)].

Z rámce ustaveného výše citovanou judikaturou nevybočuje předmětná věc ani tím, že dovolatelé pokládají předmětnou žalobu za jediný způsob obrany prvního žalobce proti přihlášce pohledávky žalovaného v insolvenčním řízení. Probíhá-li před soudem spor o zaplacení pohledávky ze smlouvy mezi věřitelem a dlužníkem, má se dlužník proti takovému nároku bránit v rámci tohoto sporu [a nikoli mu oponovat vzájemnou určovací žalobou (žalobou o určení neexistence právního vztahu z takové smlouvy)]. V situaci, kdy podle účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení na majetek dlužníka nahrazuje věřitelovu žalobu o plnění přihláška pohledávky [srov. , o úpadku a způsobech jeho řešení ()], je úsudek, že obrana dlužníka proti pohledávce má být vedena v rámci insolvenčního řízení, úsudkem triviálním. Ostatně, v typově shodné věci (mezi prvním žalobcem a žalovaným, ohledně jiné smlouvy) dospěl Nejvyšší soud k obdobným závěrům v usnesení ze dne 29. srpna 2018, sp. zn. , jímž dovolání rovněž odmítl (ústavní stížnost proti tomuto rozhodnutí podanou odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 12. února 2019, sp. zn. ).

Zbývá dodat, že odpovídá-li způsob, jakým se odvolací soud vypořádal s otázkou položenou dovolateli, ustálené judikatuře Nejvyššího soudu, stává se tím bezvýznamnou i námitka, že zamítnutím žaloby pro nedostatek naléhavého právního zájmu bylo dovolatelům odňato právo na věcné projednání žaloby. Při nedoloženém naléhavém právním zájmu totiž dovolatelé žádné takové právo neměli.

O návrhu na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozsudku Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť vzhledem k odmítnutí dovolání se tento návrh stal bezpředmětným. Pro úplnost budiž v této souvislosti dodáno, že judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že rozsudek o zamítnutí žaloby o určení, zda tu právo nebo právní vztah je či není, se nevykonává, takže odložení jeho vykonatelnosti podle pojmově nepřichází v úvahu; srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. listopadu 2006, sp. zn. (ústavní stížnost proti tomuto usnesení odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 3. dubna 2007, sp. zn. ).

Výrok o nákladech řízení nemusí být odůvodněn ( ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinní, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat exekuce (výkonu rozhodnutí).

V Brně dne 28. 2. 2019

Mgr. Milan Polášek

předseda senátu