Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
BD60CBC681665C40C12583F20017E968.html
HTML · 13.22 KB
No categories available
26 Cdo 4677/2018
26 Cdo 4677/2018-236
USNESENÍ
D.G.REALITY s.r.o.
1) LONDÝNSKÁ 29, s.r.o.
, se sídlem v Praze 2, Mánesova 1552/94, IČO 27878929,
2) ROLUC a.s.
, se sídlem v Praze 10, Počernická 272/96, IČO 27498778, zastoupeným Mgr. Klárou Tvrdou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Palackého 715/15, o vyklizení nebytových prostor, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 10 C 296/2011 , o dovoláních žalovaných proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. června 2018, č. j. 11 Co 191/2018 -186, t a k t o :
Dovolání se odmítají.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ) :
Obvodní soud pro Prahu 2 (soud prvního stupně) usnesením ze dne 3. 9. 2013, č. j. 10 C 296/2011 -148, přerušil řízení podle § 109 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu „do pravomocného skončení řízení o neplatnost usnesení valné hromady ze dne 11. 12. 2009 vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 76 Cm 201/2010 , resp. do doby, kdy bude postaveno najisto, kdo je oprávněn za žalobce jednat“.
Usnesením ze dne 2. 3. 2018, č. j. 10 C 296/2011 -174, soud prvního stupně rozhodl, že se v řízení podle § 111 odst. 2 občanského soudního řádu pokračuje, neboť „usneseními Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2010, č. j. C 37193, F 135902/2010-188, a č. j. C 37193, F 139350/2010-192, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 5. 2017, č. j. 14 Cmo 170/2016 , 14 Cmo 249/2013 , byla vyřešena otázka, která má význam pro rozhodnutí soudu v této věci“.
K odvolání žalovaných Městský soud v Praze (soud odvolací) usnesením ze dne 26. 6. 2018, č. j. 11 Co 191/2018 -186, potvrdil usnesení soudu prvního stupně, neboť dospěl k závěru, že soud prvního stupně správně rozhodl o pokračování v řízení ve smyslu § 111 odst. 2 občanského soudního řádu .
Dovolání žalovaných Nejvyšší soud České republiky podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění účinném od 30. 9. 2017 - dále jen „o. s. ř. “, odmítl, neboť neobsahují údaj o tom, v čem dovolatelky spatřují splnění předpokladů přípustnosti svých dovolání (§ 237 - § 238a o. s. ř. o. s. ř. ), jenž je obligatorní náležitostí každého dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ), a není v nich vymezen ani dovolací důvod (§ 241a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ). V dovolacím řízení nelze pro tyto vady pokračovat.
Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Z dovolání tak musí být patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny nebo jsou rozhodovány rozdílně, případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013 , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatelek) dovolací soud odchýlit postupem podle § 20 zákona č. 6/2002 Sb. , o soudech a soudcích (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013 , uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolatelky sice uvedly, že napadené rozhodnutí je „v rozporu s ustálenou judikaturou vyšších soudů“, ale nijak ji nespecifikovaly.
V dovoláních není uveden ani dovolací důvod, neboť ve vztahu k napadenému rozhodnutí není formulována žádná právní otázka, kterou by měl dovolací soud posoudit. Obsahem dovolání je s odkazem na princip materiální publicity a judikaturu týkající se jednatelského oprávnění vyjádření názoru žalovaných, že žalovaná 2) uzavřela platnou nájemní smlouvu se žalobkyní, za kterou jednala jednatelka tehdy zapsaná v obchodním rejstříku.
Nad rámec výše uvedeného dovolací soud pro úplnost dodává, že z obsahu spisu plyne, že řízení bylo přerušeno podle § 109 odst. 1 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. do doby vyřešení otázky, kdo je oprávněn za žalobkyni jednat, přičemž tato otázka byla vyjasněna usneseními Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2010, č. j. C 37193, F 135902/2010-188, a č. j. C 37193, F 139350/2010-192, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 5. 2017, sp. zn. 14 Cmo 170/2016 , 14 Cmo 249/2013 , čímž důvod pro přerušení řízení odpadl.
Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001 , uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. 2. 2019
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu