Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 1052/2018

27 Cdo 1052/2018-318

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Markem Doležalem v právní věci žalobce K. M., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Petrem Makovcem, advokátem, se sídlem v Praze, Jaselská 305/15, PSČ 160 00, proti žalovanému B. V., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Jiřím Duchoněm, advokátem, se sídlem v Turnově, Antonína Dvořáka 293, PSČ 511 01, o zaplacení 1.393.785,11 Kč, o žalobě pro zmatečnost podané žalovaným proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2016, č. j. -257, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 10. 2017, č. j. -303, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

[1] Obvodní soud pro Prahu 9 usnesením ze dne 14. 6. 2017, č. j. -287, zamítl žalobu pro zmatečnost podanou žalovaným proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2016, č. j. -257 (výrok I.), a dále zamítl návrh žalovaného na odklad vykonatelnosti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 8. 7. 2015, č. j. -180 (výrok II.)

[2] Městský soud v Praze k odvolání žalovaného v záhlaví označeným usnesením usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I. a III. zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (první výrok) a ve výroku II. je potvrdil (druhý výrok).

[3] Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle , (dále též jen „ “), neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. ), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.

[4] Podle pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

[5] Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

[6] Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu či jeho části (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2013, sp. zn. , ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , a ze dne 16. 9. 2013, sp. zn. ).

[7] Náležitosti dovolání a následky plynoucí z jejich nedodržení jsou přitom v stanoveny zcela jasně. Účastníkovi řízení podávajícímu dovolání proto nemohou při zachování minimální míry obezřetnosti (spočívající pouze v přečtení relevantních zákonných ustanovení) vzniknout pochybnosti o tom, co má v dovolání uvést (srov. např. závěry stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. ).

[8] Dovolatel co do přípustnosti dovolání toliko uvádí, že „napadené rozhodnutí spočívá v nesprávném právním posouzení věci, přičemž závisí na vyřešení právní otázky, která dosud nebyla řešena v rozhodování soudu dovolacího“.

[9] K tomu, aby bylo možné uzavřít, že dovolání je takto přípustné, však musí být z dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva, na jejímž řešení odvolací soud založil své rozhodnutí, má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. ). Takový údaj se však z dovolání (posuzováno podle obsahu) nepodává. Dovolatel namítá pouze vady řízení spočívající v nedostatečném odůvodnění napadeného usnesení. Uvádí, že odvolací soud „hodnotí rozhodnutí o zamítnutí návrhu na odklad vykonatelnosti odkazem na právní posouzení odvolacího soudu z jiné věci, z jiného řízení“ a že „opřel své rozhodnutí ve vztahu k posouzení důvodnosti návrhu na odklad vykonatelnosti nikoli o výsledek dokazování, ale právě o ničím nepodložený dojem o malé pravděpodobnosti, že žalobě pro zmatečnost bude vyhověno“. Nejvyšší soud připomíná, že námitka vad řízení sama o sobě nemůže založit přípustnost dovolání, neboť není způsobilým dovolacím důvodem ( ), a dovolací soud k vadám řízení přihlíží pouze tehdy, je-li dovolání přípustné ( ).

[10] Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud podotýká, že odvolací soud může převzít právní hodnocení soudu prvního stupně a v odůvodnění svého rozhodnutí odkázat na rozhodnutí soudu prvního stupně, shledal-li jeho závěr správným a dostatečně zdůvodněným a není potřeba k uvedené argumentaci v rozhodnutí odvolacího soudu nic dalšího uvádět (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. , a ze dne 17. 10. 2008, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. ). Rozhodnutí odvolacího soudu splňuje požadavky kladené na řádné odůvodnění rozhodnutí, neboť soud vyložil (byť odkazem na rozhodnutí soudu prvního stupně), jakými úvahami se řídil při posouzení pravděpodobnosti, že žalobě pro zmatečnost bude vyhověno, a k jakým právním závěrům dospěl.

[11] K absenci výroku o náhradě nákladů dovolacího řízení srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

[12] Rozhodné znění pro dovolací řízení (od 30. 9. 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. 2. 2019

JUDr. Marek Doležal

předseda senátu