Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 3413/2018

-269

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a Mgr. Jiřího Němce v právní věci žalobkyně QI investiční společnosti, a. s., se sídlem v Praze 1, Rybná 682/14, identifikační číslo osoby 27911497, zastoupené Mgr. Petrem Dvořákem, advokátem se sídlem v Praze 1, Dlouhá 733/29, proti žalované M. N., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Josefem Smutným, advokátem se sídlem v Pardubicích, třída Míru 92, o zaplacení částky 1 604 594,98 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 20. 9. 2017, č. j. -224, takto:

Odůvodnění:

Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 5. 1. 2017, č. j. -164, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 1 604 594,98 Kč s úrokem ve výši 4,32 % p. a. z této částky od 23. 12. 2014 do 31. 3. 2015 a se zákonným úrokem z prodlení z téže částky za totéž období do tří měsíců od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení úroku ve výši 4,32 % p. a. z částky 1 604 594,98 Kč od 1. 4. 2015 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z téže částky za totéž období (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).

Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích k odvolání žalobkyně i žalované v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. co do lhůty k plnění (první výrok), ve výroku II. jej změnil tak, že žalované uložil zaplatit žalobkyni 4,32% p. a. úrok z částky 1 604 594,98 Kč od 1. 4. 2015 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z téže částky za totéž období do tří měsíců od právní moci rozsudku (druhý výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (třetí a čtvrtý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání (výslovně pouze proti druhému, třetímu a čtvrtému výroku), v němž co do přípustnosti uvádí, že „při řešení otázky hmotného práva se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu resp. dílčí konkrétní otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena“. Navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené části rozhodnutí zrušil.

Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm - v souladu s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony - podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (dále jen „“).

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle ustanovení v dovolání musí být vedle obecných náležitostí () uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení (jako v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2013, sp. zn. , ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , a ze dne 16. 9. 2013, sp. zn. , jež jsou veřejnosti k dispozici, stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na jeho webových stránkách).

Tomuto požadavku dovolatelka nedostála, neboť co do přípustnosti dovolání toliko uvádí, že „při řešení otázky hmotného práva se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu resp. dílčí konkrétní otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena“. Vymezení přípustnosti dovolání, v němž by dovolatel uvedl více předpokladů u téže otázky, se navzájem vylučuje, a proto není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení Z povahy věci vyplývá, že v konkrétním případě může být splněno vždy pouze jedno ze zákonem stanovených kritérií přípustnosti dovolání - splnění jednoho kritéria přípustnosti dovolání vylučuje, aby současně pro řešení téže otázky bylo naplněno kritérium jiné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. , ústavní stížnost proti němu Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. , in www.usoud.cz).

V případě, kdy je uplatněn předpoklad přípustnosti dovolání, že napadené rozhodnutí závisí na otázce hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, může jít o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení jen tehdy, je-li z dovolání patrno, o kterou otázku jde a od které ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se řešení této otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tyto náležitosti dovolání žalované neobsahuje, neboť žádnou otázku neformulovala a ta není zřejmá ani z obsahu dovolání a neodkázala ani na žádná rozhodnutí dovolacího soudu, od nichž se měl odvolací soud ve svém rozhodnutí odchýlit. Pouhý nesouhlas dovolatelky s právním posouzením věci odvolacím soudem přípustnost dovolání nezakládá.

Vytýká-li dovolatelka odvolacímu soudu, že je jeho rozhodnutí překvapivé, aniž by však formulovala jakoukoliv otázku procesního práva, není tato námitka případné vady řízení relevantní, neboť podle ustanovení dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Na tomto závěru nemůže ničeho změnit ani dovolatelkou citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. ; konečně i v něm Nejvyšší soud zdůraznil, že jestliže odvolací soud vydal překvapivé rozhodnutí, jde o vadu řízení.

Pro úplnost se dodává, že argumentace dovolatelky o údajné překvapivosti rozhodnutí odvolacího soudu nemá oporu v obsahu spisu. Závěr odvolacího soudu, který dovolatelka označuje za překvapivý (totiž že z žádného důkazu nevyplývá, že by se žalobkyně vzdala práva na úhradu obchodního úroku či úroku z prodlení), byl reakcí na námitky žalobkyně formulované v odvolání (žalobkyně namítala, že jestliže se žalobkyně pokusila prodat dům žalované, neznamená to automaticky, že bylo také dohodnuto, že po tuto dobu přestávají běžet smluvní úroky a úroky z prodlení). Nemůže tedy obstát argumentace dovolatelky, podle níž nikdo nemohl seznat, že odvolací soud bude tuto otázku posuzovat.

Dovolání výslovně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu též v rozsahu třetího a čtvrtého výroku. Dovolání v části směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení trpí vadou, poněvadž dovolatelka v něm oproti požadavkům vymezeným pro obsah dovolání v ustanovení neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. ), a tento údaj nelze zjistit ani z obsahu dovolací argumentace.

Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení odmítl pro vady.

K doplnění dovolání ze dne 26. 2. 2018, doručenému do datové schránky soudu prvního stupně téhož dne, dovolací soud nemohl přihlédnout, neboť dovolatelka tak učinila až po uplynutí lhůty k dovolání (srov. ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. 2. 2019

JUDr. Hana Gajdzioková předsedkyně senátu